„Byl to velmi bystrý člověk,“ říká Mujtaba o Ali. „Vždycky si přál usadit se jednoho dne v zahraničí, aby podpořil svou matku, která je v Afghánistánu. Vždy říkal:„ Chci si udělat budoucnost – mít manželku a děti “.“

Čekání však bylo příliš dlouhé – Ali se zabil koncem loňského roku. Ještě ve svých dvaceti letech čekal na přesídlení téměř osm let. Píše portál BBC.

Mujtaba otupěl otřesem.

Afghánci tvoří 2,7 milionu registrovaných uprchlíků UNHCR po celém světě – třetí největší národnost. K exodu přispěl nedostatek bezpečnosti a politická a ekonomická nestabilita po americké invazi do Afghánistánu v roce 2001.

V prosinci 2020 bylo u UNHCR v Indonésii zaregistrováno téměř 8 000 afghánských uprchlíků a žadatelů o azyl (asi polovina z celkového počtu), ale země nepodepsala Úmluvu o uprchlících OSN a zakazuje jejich trvalé vypořádání.

Je pro ně nelegální pracovat, a proto obvykle nemají přístup nebo nemohou platit za zdravotní služby a vzdělání. Mnozí jsou uvězněni v táborech. Někteří čekali více než deset let, než je přijme třetí země, což je proces usnadněný UNHCR.

„Zaregistrovali jsme se u UNHCR v roce 2015. Od té doby jsme však nebyli kontaktováni. Byli jsme zapomenuti,“ říká 34letý muž.

Pan Alemi říká, že viděl případy sebevraždy.

„Hlavním důvodem je dlouhý proces přesídlování prostřednictvím UNHCR. Minimální čekací doba byla nejméně šest let,“ říká.

„Finanční problémy, strach z budoucnosti a úzkost jsou další problémy, které přispívají k tomu, že si vezmou život.“

Podle UNHCR je na celém světě 1,4 milionu uprchlíků, kteří potřebují trvalé osídlení v jiné zemi, než kde má v současnosti azyl.

Může to být způsobeno osobními potřebami, bezpečností nebo nedostatkem mezinárodních smluv.

Na celém světě bylo v roce 2019 před zahájením pandemie koronavirů 26 milionů uprchlíků a více než čtyři miliony žadatelů o azyl.

Komentáře