Screenshot video

Z dokumentárního filmu, který měl zobrazovat život kanibalů v dalekém odlehlém Amazonii pralese se nakonec stal jeden z najzvrátenejších filmů. Filmový štáb se vyjme do těchto končin, ale po čase o nich zmizí všechny zprávy. Záchranný tým, se na čele s Haroldem Monroem, vybere na dané město vypátrat, co se štábu nezvěstnému už dva měsíce opravdu stalo.

Přesvědčivá forma zobrazení skutečnosti
Podaří se jim najít jejich záběry z natáčení a pomocí nich zjistit, co se štábu opravdu stalo. Jde o vůbec první film, který přinesl styl filmu ve filmu. Díváme se na záběry natočené kamerou, které mají zachycovat věrnou realitu. Přesto, že jde pouze nový způsob filmování a stále jde o film. Tímto ovlivnil množství filmů v tomto žánru, které ho následovaly.

Cannibal Holocaus foto MovieStillDB

Následovaly ho Blair Witch nebo Paranormal Activity. Přesto že všichni víme, že jde o fikci, dokáží nás stále vyděsit a přimět přehodnotit, zda to, co vidíme není opravdu skutečné. Představte si tedy, jak musel stejný styl šokovat, když byl použit zcela poprvé. A přesně to je osud snímky Cannibal Holocaust z roku 1980. Film se proslavil zejména svou kontroverznosti. Kromě samotných nesnesitelných momentů, které v ní nechybí i skandály, které se nesly kolem samotného režiséra Ruggeroa Deodata a celého způsobu natáčení.

Za zabíjení zvířat byl odsouzen
Ve filmu můžeme vidět množství mrtvých zvířat. Pokud jste si však mysleli, že jde pouze o filmový trik, byli jste na omylu. Podobně jako Robert Kerman, který ztvárnil hlavní postavu Harolda. Když se dozvěděl, že režisér nechal před kamerou všechna zvířata reálné zabít, napadl ho a označil za bezcitného. Když totiž došlo k zabíjení, herec přitom nebyl a sám byl přesvědčen, že nic z toho není reálné.

Dokonce i scéna, v níž měl „jakože“ zabít nosu se ukázala jako zcela skutečná. Jelikož se však nenatáčela přímo v hercově přítomnosti, on o ničem netušil. Po tomto incidentu se Kerman raději vrátil zpět k odvětví kinematografie, kterému se věnoval i předtím – porno filmu. A do světa skutečného filmu se už víc ani nepokoušel dostat.

Herci to neměli jednoduché
Jedním z nejnezapomenutelnějších momentů je scéna s želvou, kterou rozkrájí zaživa. Ona se přitom samozřejmě ještě hýbe. Následně jí odeberou pancíř a my vidíme vše, co se v jejím nitru opravdu nachází. Tento pohled není nepříjemný pouze pro diváky, ale byl i pro samotné herce. Perry Pirkanen totiž při jejím natáčení plakal.

Každý herec musel před samotným natáčením souhlasit s tvrdými podmínkami. Jednou z nich bylo, že až rok po natáčení nebudou ukazovat na veřejnosti. Mělo to docílit ještě větší autenticitu a pocit, že byli ve filmu opravdu snědení. Všechny tyto režisérovy výstřelky se však Deodato nakonec vymstily. Režisér byl kvůli zabíjení nevinných zvířat trestně stíhán.

 

Mysleli si, že zabíjel i lidí
Deset dní po premiéře musel jít k soudu, protože byl obviněn z vraždy tří mužů a dvou žen. A dokázat, že alespoň v tomto případě se jednalo pouze o triky. Kolem filmu se začaly šířit fámy, že zobrazuje skutečné vraždy a sebevraždy. Jednou z vyhrocených scén je například i scéna kastrace. Při její tvorbě však použili moudrý trik. Část těla od pasu nahoru byla jen figurína, ale spodní bylo reálné mrtvé tělo, které se podařilo odkoupit z dopravní havárie.

Smrt zvířat však byla skutečně autentická a režisér si za ni vysloužil mastné pokuty. Opravdu byla ve filmu zabita želva, had, dvě opice, tarantule nebo prase. A proč dvě opice, když ve výsledné snímku vidíme smrt pouze jedné? Tato scéna se totiž točila dvakrát, tak museli zemřít rovnou dvě. Režisér však nakonec přiznal, že všechno lituje a byl by nejraději, kdyby film vůbec nevznikl.

Rekordman v počtu zákazů
Svou kontroverznosti a scénami za hranicí snesitelnosti si film vysloužil zákaz promítání v mnoha zemích. A stal se rekordérem, když překonal jejich počet 50. Samotné Itálie film odsuzovalo. Lidé totiž nevěřili, že jde pouze o film a násilí nebylo skutečné. Tak museli všichni herci navštívit televizi, aby dokázali, že ve skutečnosti nejsou mrtví. Přesto se však film proslavil a svůj původní rozpočet zněkolikanásobí. V Japonsku se dokonce považuje za jeden z najzárobkovejších vůbec.

Režisérů záměr byl upozornit na množství násilí, které můžeme vidět dennodenně na našich obrazovkách. Film totiž vznikl v období  Červené brigády , komunistické teroristické skupiny v Itálii. Každý večer se lidé v televizi tedy museli dívat na zmrzačené nebo mrtvá těla. A popularita zpráv se zvyšovala úměrně s jejich schopností šokovat. Přesto se mu namísto jakéhosi upozornění, podařilo přesně to samé.

kritika společnosti
Tento snímek přinesla nový způsob filmování do kinematografie a ovlivnila řadu dalších. Navíc obsahuje reflexi společnosti, která nám dokazuje, že i my, slušní a civilizovaní lidé, se můžeme v důsledku různých podmínek změnit a být dokonce horší a krutější, jak domorodí obyvatelé.

zdroj: zpravy.dt24.cz

 

Komentáře