Lze rozpoznat tři trendy náboženského vývoje v arabském světě:

1. trend: Hlavní rozmach radikálního islámu

Násilný charakter a násilné přepady al-Káidy působí na celém Blízkém Východě. Ale také v dalších zemích – Jemenu a Severní Africe. V Mauretánii jsou křesťané ve velkých obavách. I v Alžírsku vláda pod nátlakem al-Káidy zostřila svoji politiku proti křesťanům.

Změnila se i podpora radikálního islámu. Dříve jej podporovali lidé, kteří neměli práci, před sebou neviděli žádnou budoucnost. Ale po 11. září 2001 podporují teroristy muslimové s vysokoškolským vzděláním se sedmimístnými bankovními konty, kteří žijí v Americe i v Evropě. Nepodporují jen násilné formy, ale věnují své dary do médií, na propagandu.

Největší hlásnou troubou radikálního islámu je Al-Džazíra. Ta poskytuje různé nové programy v arabském jazyce, nová vysílání, speciálně i pro děti a mládež, a již od dětství je chtějí vychovat v radikální islamisty. Jsou si vědomi, že zde probíhá náboženská válka.

Když porovnáme situaci před dvaceti lety a nyní, nezbývá než konstatovat, že se dramaticky změnila. Např. v Turecku je vládnoucí stranou strana radikálního islámu, což by před 20 lety nebylo myslitelné. Kdo byl před dvaceti lety na dovolené v Egyptě, v hlavním městě Káhiře, ví, že bylo vidět jen velmi málo žen se zahalenými hlavami v šátku. Nebo např. můj kolega v tzv. umírněné zemi, v Jordánsku, nemohl v pátek, tj. v den jejich celostátního svátku, najít volné parkovací místo. Vysvětlil, že to bylo blízko velké mešity, kde radikální imám zcela jasně hlásal nenávist proti západnímu křesťanství. A smutné na tom je, že právě tento nenávistný imám přitahoval tak velké zástupy muslimů. Také vysvětlil, že bydlel v obytném bloku, kde bydleli křesťané i muslimové. Dříve bylo zvykem, že při slavení křesťanským svátků navštěvovali muslimští sousedé křesťany a opačně při konci ramadánu zvali zase křesťany k sobě. Dnes muslimové již k sobě křesťany nezvou. To má hluboký dopad na křesťanskou komunitu v těchto zemích.

2. trend: Dramatický úbytek tradičního křesťanství na Blízkém Východě

Hlavním problémem křesťanů je vystěhovalectví. Na celém blízkém Východě je celkem 22 zemí, 18 arabsky mluvících zemí, Izrael, Turecko a Irán. Jenom 6 z těchto 18 arabských zemí mají národní církve, které navazují na církev pocházející od apoštolů datovanou z ještě předmuslimských dob. Křesťané utíkají ve velkých počtech.

Několik příkladů: Libanon býval jedinou zemí na blízkém Východě s křesťanskou většinou obyvatel. To již neplatí. V Egyptě vzrostl počet obyvatel za posledních 20 let o více než 20 milionů, počet křesťanů však jen o asi půl milionu. Takže procento křesťanů v egyptské populaci se snížilo. Před dvaceti lety bylo 15 až 20 %, nyní jen asi 12 %. Podobné lze pozorovat i v Sýrii. Izrael a palestinské oblasti: dobrá zpráva je, že v Izraeli se lidé obracejí ke křesťanství, ale mnoho palestinských křesťanů opouští zemi. V této oblasti vzrostl za posledních 20 let počet obyvatel o 4,5 milionů, ale žádný nárůst počtu křesťanů. V Iránu před 20 lety bylo 1/4 milionu křesťanů s arménským nebo asyrským původem, dnes z nich zbylo jen 100 000.

A nejradikálnější a nejtragičtější příklad na blízkém Východě – v Iráku: organizace Open Doors pracuje v Iráku již více než 20 let. Již 18 let projíždím Irákem alespoň jednou za rok. Na různých místech Iráku máme své týmy a denně s nimi komunikujeme. Když předchozí řečník uvedl, že je to zde katastrofa, není to žádné přehánění. Před dvaceti léty zde bylo, řekl bych osm set tisíc až milion křesťanů. A kolik jich zde zůstalo? Méně než 350 000. To znamená, že v průběhu 20 let 60 % iráckých křesťanů zemi opustilo. A bude-li to s takovou rychlostí pokračovat, dá se očekávat, že za dalších 20 let nebude existovat žádný irácký křesťan. A když se podíváme na zbylých 350 000 blíže, vidíme, že jsou to uprchlíci ve vlastní zemi. A to z dobrých důvodů. V zemi proti sobě bojují o vliv dvě znepřátelené frakce islámu, Šíité a Sunnité. Každá z nich ale nenávidí křesťany. Je to obrovská nenávist, která byla ale importována z jiných zemí.

To je jedno z vysvětlení proč za časů Saddáma Husajna v zemi byla relativní stabilita. Násilí nezačalo hned v roce 2001, ale až v roce 2004. Rok po pádu Husajnova režimu byl v Iráku relativní klid. Protože Iráčané sami nebojovali navzájem proti sobě ani proti křesťanům, ale během roku přišlo do země množství džihádistických bojovníků ze sousedních zemí. Irán vyslal své lidi, aby posílili šíitské hnutí, potom ze Saudské Arábie přišli wahhábisté a přirozeně i al-Káida vyslal své islámské bojovníky. Např. před dvěma lety byl bojovníky al-Káidy unesen náš spolupracovník. Díky Bohu přežil a podařilo se mu vrátit. Když ale podává zprávu o svém zajetí, říkal, že v táboře islámských bojovníků bylo jen velmi málo lidí ze samotného Iráku. Většina byla z Alžírska, Tuniska, Jemenu a Saudské Arábie. A těm byl osud iráckých křesťanů lhostejný, ani neznali historii země. Chtěli křesťanství v Iráku zlikvidovat, na druhé straně se snažili z křesťanské menšiny dostat co nejvíce peněz. Jak myslíte, že vypadá nyní život křesťanů v Bagdádu nebo v Mosulu? Může se každý den stát, že islamistická skupina zatluče na vaše dveře a máte na vybranou: buď do 24 hodin opustíte dům a islamisté vás nechají odnést jen to, co máte na sobě, nebo co stačíte unést v rukou. Druhá možnost je, že vezmou vaši ženu nebo dceru do prostituce. Třetí možností je veřejné přihlášení se k islámu.

Z toho důvodu křesťané utíkají ze země. Slyšeli jsme podobná svědectví od mnoha a mnoha iráckých křesťanů. Dokonce i samotné Spojené národy potvrdili, že v Iráku narůstá značné násilí proti tamním křesťanům. Jeden starý pár, kde muž byl starší než 80 let z Mosulu, vyprávěl, že jednoho zlého dne na jeho dům zatloukli islamisté a chtěli po nich, aby do 24 hodin opustili dům, protože jsou křesťané. Starý muž namítal, že je již starý, aby jednoduše mohl odejít, celý život prožil v Mosulu, ať ho nechají v domě v klidu umřít. To jednoho z teroristů tak rozhněvalo, že vzal kladivo a hřebík, ten mu zatloukl do hlavy. Starý muž upadl do bezvědomí a tak ho na chodbě našla jeho manželka. Naštěstí přežil a druhý den utekli. Když jsem se s ním setkal, jsou stopy zranění dodnes na něm vidět.

Dva dny před tím, než jsem odjel do Německa, jsem četl zprávu svého spolupracovníka o lidech, kteří nedávno utekli. Podle jejich svědectví islamisté přišli ke dveřím jejich domu a řekli, chceme vaši dceru, protože jeden z naší skupiny ji chce za ženu. Náš křesťanský bratr nechápal jejich žádost, nemám žádnou dceru, která by se mohla vdávat, určitě se mýlíte. Ale islamisté řekli, vůbec se nemýlíme. Křesťan řekl, vždyť mám jen jednu dceru a té je sedm roků. A teroristé řekli, však právě to je ta, kterou chceme. Teď je tato rodina na útěku.

A další příklad: Jiný bratr, který bydlí v Damašku. Ten byl manažerem restaurace. Z ničeho nic přišli k němu teroristé a řekli: víme, že jsi křesťan, a tobě patří restaurace. Máš peníze a musíš tedy sponzorovat naši revoluci. Zítra přijdeme a dáš nám 50 tisíc US dolarů. Křesťan se jim pokoušel vysvětlit, že mu restaurace nepatří, že je tam pouze manažerem, že nemá tolik peněz. Teroristům se nelíbila jeho odpověď a unesli jeho šestnáctiletého syna. Následující den se vrátili: máš pro nás peníze? Ale bratrovi se podařilo vypůjčit si jen 17 tisíc. Teroristé odmítli peníze vzít, řekli, že to nestačí. Odešli a za tři hodiny přijelo před dům auto, otevřely se dveře a vypadla mrtvola jeho šestnáctiletého syna. Měl bych takových příkladů na tříhodinovou přednášku.

Nebudu dál pokračovat, ale to, co se děje v Iráku, je něco opravdu hrozného. Krize zde je vleklá a stále pokračuje. Je pravda, že nyní je v Iráku více stability, než přede dvěma nebo třemi lety. Ale v této zemi neexistuje žádná bezpečnost pro křesťany. I americký časopis Time o tom letos napsal. Přinesl plán města Bagdadu a tam bylo vyznačeno, kde před sedmi lety bydleli sunnité, šíité a křesťané. A ukázal i další plán se situací, jaká je dnes. Americká propaganda chtěla ukázat, jak se jí podařilo dosáhnout mírové koexistence mezi šíity a sunnity. A to je pravda, Bagdád byl rozdělen mezi sunnity a šíity. Ale na novém plánu Bagdadu není už žádné místo pro křesťany. To je důvodem, proč se křesťané nevracejí do Bagdádu nebo Mosulu. Mnoho lidí prchá z Iráku do Sýrie. Každý Iráčan může sednout na letadlo a odletět a zase letadlem se vrátit zpět. Irácký ministr říká, že křesťané se chtějí vrátit, ale v Sýrii je zadržují, to je propaganda.

Díky Bohu, dosud v Iráku ale existuje relativně bezpečná oblast pro křesťany. Je to na severu, v místech kde žijí Kurdové. Ti mají svoji nezávislost uvnitř Iráku. Mají své politické strany, vlastní policii, své bezpečnostní síly a dokonce do určité míry i vlastní armádu. To je místo, kde jsou křesťané v bezpečí. A je ještě jedna malá oblast v blízkosti Kurdistánu, tzv. rovina v okolí Ninive, kde také mohou křesťané žít. V ostatních částech Iráku je to pro křesťany stále obrovské drama.

Uprchlíci žijí v nepředstavitelné bídě jak v Iráku, tak i mimo Irák. Jak již bylo řečeno, mnoho křesťanských uprchlíků žije v Sýrii. Chtěl bych říct, že za to Sýrii patří mohutný potlesk. Chtěl bych vyzvednut velikou pohostinnost syrské vlády vůči uprchlíkům z Iráku, protože v době, kdy Iráčané utíkali ze své země do Sýrie, nebyla k dispozici žádná mezinárodní finanční pomoc. A iráckých uprchlíků do Sýrie bylo 1,5 až 2 miliony. Celkový počet obyvatel Sýrie je asi 20 milionů. Do země tedy přibylo téměř 10 % obyvatel. Představte si to je, jakoby do Česka přibyl 1 milion uprchlíků nebo 8 milonů do Německa. To je pro zemi obrovské zatížení, ale Sýrie všechny uprchlíky přijala a své hranice nezavřela. Představte si, co by 8 milionů uprchlíků v Německu udělalo s ekonomikou, s trhem. Ceny domů a pozemků v Sýrii enormně kvůli uprchlíkům vzrostly. Uprchlíci musí nějak přežít, ale v Sýrii již před příchodem uprchlíků byly obrovské problémy s nezaměstnaností. Z toho důvodu nesmějí být uprchlíci zaměstnáváni. V současné době mnoho Iráčanů v Sýrii již vyčerpalo své peníze a chybí jim k přežití nejzákladnější potřeby.

Již předchozí řečník zmínil, že Spojené národy se svými prostředky nezacházejí příliš čestně vůči křesťanským uprchlíkům z muslimského světa. Velkým problémem je, že velká část zaměstnanců OSN jsou muslimové, a ti jsou přirozeně ke svým spoluvěrcům štědřejší než ke křesťanům. Křesťané potřebují vaši pomoc.

Mluvilo se v předchozí přednášce o pomoci z Ameriky, 550 mil. US dolarů. To je neuvěřitelné množství peněz. Ale tyto peníze nebyly rozdělovány nevládním organizacím. Ty plynuly především americkým pomáhajícím organizacím, na prvním místě americké vládní organizaci s názvem US AID, a ti odmítli dávat peníze křesťanské pomáhající organizaci uvnitř Iráku. A ve skutečnosti měli velké problémy spravovat tak velké peníze. Za to ale nikdo nemůže vinit křesťanské organizace, protože ty žádné peníze od těch organizací nedostaly.

V Iráku je skutečně mnoho křesťanských organizací, a je smutné říct, že se mezi sebou zápasí. Ale současně všechny se snaží pomáhat potřebným lidem. V té zemi jsou obrovské potřeby. Uprchlíci nepotřebují jen potraviny, ale také duchovní pomoc. Většina z nich prožívá obrovskou osobní krizi. Obrovský rozsah potřebných služeb těmto lidem je traumatizující. Také se snažíme dodat křesťanský duchovní materiál. Jeden bratr mi ukazoval exemplář arabské bible, kterou rozšiřujeme v Iráku. Je to velká kniha, která má mnoho obrázků, z jednoduchého důvodu, Arabové neradi čtou, a tak se snažíme udělat ji pro Iráčany přitažlivou. Vzhledem k nebezpečné situaci v Iráku je obtížné takovou bibli vlastnit, proto se scházejí rodiny dohromady a studují tu bibli spolu. Vznik této bible je složitý. Byla navržena věřícími v Dánsku, vytištěna v Číně, financována věřícími z jižní Afriky a z Anglie. Dopravena do Iráku věřícími z Libanonu, a iráčtí věřící se zabývají její distribucí. To ukazuje, že jsme opravdu jedno v Kristu, a že si umíme navzájem pomáhat.

3. trend: Rostoucí zájem muslimů o křesťanskou víru

Tím se dostávám ke třetímu hlavnímu trendu na blízkém Východě. Připomínám, že prvním byl ohromný nárůst islámského radikalismu, fundamentalismu, druhým bylo vystěhovalectví tradičních křesťanů. Ale třetí trend je zcela opačný.

Oproti silnému proudu nárůstu islámského fundamentalismu existuje spodní, opačný protiproud. Ve všech muslimských zemích se objevuje silný rostoucí zájem muslimů o křesťanskou víru. A nejen to, v každé jednotlivé muslimské zemi teď existuje domácí křesťanská církev. Když jsem před dvaceti lety začínal projíždět těmito zeměmi, v žádné z nich nebyla domácí křesťanská církev, to už dávno není pravda. V mnoha zemích jsou tyto skupiny opravdu malé, v Ománu nebo Kataru je rodilých věřících dnes skutečně jen hrstka, v jiných částech počet věřících pomalu stoupá. Např. v Mauretánii za dvacet let narostl počet ze třiceti na tisíc. Mezi Kurdy v severním Iráku z pěti v roce 1991 na dnešních tisíc. Nejvíc v této oblasti vyniká Írán z tehdy 10 tisíc, dnes 100 tisíc a snad i víc obrácených muslimů. Uvedu příklad, íránský pastor byl dotázán mulahem. Kolik lidí jsi nám ukradl? Pastor odpověděl: 10 tisíc. Protože z bezpečnostních důvodů byl v době íránské revoluce každý pastor omezen na 10 tisíc věřících. Ale mulah se usmál, a řekl, my oba víme, že to bylo víc než 10 tisíc! Pán v této zemi působí podivuhodně! To nám poskytuje naději do budoucna.

Před 100 lety byla v Číně sotva jedna křesťanská náboženská obec. Dnes je tam zhruba 100 milionů věřících. Před sto lety byl sotva jedna obec v Koreji. Dnes je jedna čtvrtina křesťanů. A světlo vychází i v Iránu. Uvedu příklad. Známe jednoho bratra, kterému říkáme skandinávský Ali. Jako muslim odešel do severských zemí, aby tam vydělal peníze. Jediným cílem bylo vydělat hodně peněz. Byl v jedné skandinávské zemi, peněz vydělal opravdu hodně, ale šťasten nebyl, byl tam beznadějně sám. Po několika letech, téměř blízko sebevraždy, šel jednou kolem kostela, a zavolal: Isa, Ježíši, jestli existuješ, přijď a pomoz mi. A Ježíš se mu opravdu zjevil. Ali mu nabídl celý svůj život. S nadšením přijal novou víru. Když na své dovolené přijel do rodného města, vyprávěl o tom svým příbuzným a získal ke konci dovolené 11 nových věřících. Příští rok už to bylo 47, když se naposledy vrátil, bylo jich již 107. Když ajatolláh Chomejní přišel k moci, chtěl celou zemi udělat islámskou a islám exportovat i do ostatních zemí. A nyní se v této zemi tisíce lidí obracejí na křesťanskou víru. Lidé v této zemi potřebují vaši modlitbu, aby zůstali silní. A nezapomínejte, na blízkém východě je mnoho otevřeno, a lidé nacházejí cestu ke Kristu.

zdroj: eurabia.cz

Komentáře