Den po tom jak dostala Medžugorských vizionářka Mirjana zjevení, které dostává jednou do měsíce, podělila se s poutníky s následujícími slovy, které byly do angličtiny přeloženy poutnickou průvodkyní Miku Musa:

“Pokud existuje opravdu někdo, koho Panna Maria upřednostňuje, můžeme hovořit o našich kněžích, a to proto, že nikdy neřekla, co by měli dělat. Vždy mluví o tom, co bychom měli pro ně dělat my. Kněží nepotřebují, abychom je soudili a kritizovali; potřebují naše modlitby a lásku, protože Bůh sám je bude soudit z toho, jací jako kněží byli. Vás bude soudit za to, jak jste se chovali k vašim kněžím. ”

Panna Marie říká, že pokud ztratíte respekt vůči kněžím, ztratíte také respekt vůči církvi a Bohu. Vždy během jejího každého měsíčního zjevení, říká stejným způsobem něco důležité o kněží. Například, když nás žehná, říká: “Dávám vám moje mateřské požehnání, ale největším požehnáním, které můžete na zemi dostat je to požehnání, které vám dávají vaši kněží. Když Vám žehnají, je to sám můj syn, který Vás žehná. ”

Během jednoho veřejného rozhovoru odpověděla Mirjana na otázky poutníků.

Otázka: Říká Panna Maria něco o radikálním islámu, protože svět tam venku se stává velmi děsivým?

Odpověď: Ne, radikální islám není tak nebezpečný, ale my jsme příliš slabí. Dám Vám příklad. Když jsem v sobotu mluvila s Italy, jejich otázka se týkala toho, že dnes je v Itálii velmi mnoho muslimů a vše mění. V našich nemocnicích a školách nemáme nikde dovoleno mít kříže. Hned jsem toho pána zastavila a řekla: “Kdo sundává kříž ze zdi? Vy nebo muslim? ” Odpověděl: “Já .. ale …” Řekla jsem mu, že neexistuje žádné “ale”, žádná výmluva. Jsme slabí. Jsme slabí v naší víře a pak se každému dovoluje dělat všechno, co chce. Pokud je Ježíš tím, který mě učí, abych každému otevřela dveře, musím to udělal. Tentýž Ježíš mě učí, abych otevřela dveře Vám a pokud je Vám tento Ježíš překážkou v tom, komu otevřete dveře, tak jděte domů. To si myslím. Vždy dáváme vinu někomu jinému, ale nikdy nezačínáme od sebe. Jaký jsem? Co dělám pro Boha? Jak silná je moje víra; kolik jsem připraven udělat pro mou víru?

A proto je nejsnáze říci, že oni jsou radikální, oni jsou takoví nebo takoví. S mým Bohem mohu dokázat všechno. Žila jsem v Sarajevu a většina lidí byly muslimové, málo bylo pravoslavných. Ale v našem domě jsme měli kříž a Pannu Marii. Lidé přicházeli do našeho domu a ptali se, a já jsem jim vysvětlovala, co to znamená. Ale jakoukoliv cenu bych musela zaplatit, nikdy bych ze stěny nesložila ani ten kříž ani Pannu Marii. A to proto, že naši rodiče nás dobře naučili, že pokud musíš zemřít za Boha, tak potom budeš žít věčně. Ale pokud Bohu řekneš ne, tak potom zemřeš navěky. Píše portál Mysticpost.

Panna Maria také řekla: “Nezapomeňte za modlit za vašich pastýřů. Jejich kněžské ruce jsou požehnané mým synem. ” A toto je důvod, proč Vás vroucně prosím, že až se vrátíte do vašich farností, ukažte ostatním jak mít v úctě našich kněží. Pokud váš kněz nedělá věci způsobem, jakým by podle Vás měl, nesuďte ho. Vezměte růženec a modlete se za něj k dobrému Bohu. Toto je způsob jak mu pomůžete a ne tím, že ho budete posuzovat, protože ve světě, ve kterém žijeme, lidé tak velmi posuzují a kritizují, ale je tu tak málo lásky. Panna Maria si přeje, abychom se na všichni věci dívali očima lásky a nebrali si do rukou věci, které náleží pouze Bohu, našemu nebeskému otci.

Je mi líto, že s vámi nemohu sdílet více z toho, co se má v budoucnu stát, ale můžu Vám říci ještě jednu věc. Máme tento čas, který právě žijeme a máme potom čas vítězství srdce Panny Marie. Mezi těmito dvěma časy existuje most a tímto mostem jsou naši kněží. A toto je důvod, proč Panna Maria naléhá, ​​abychom se za ně modlili, protože tento most potřebuje být dost silný na to, aby přes něj každý z nás mohl projít. Protože Panna Maria řekla: “já budu vítězit po boku kněží”. To znamená, že bez kněží není možné ani vítězství srdce Panny Marie.

Ve svém včerejším poselství tak Panna Maria řekla, že nemáme soudit našich kněží a nezapomínejme, že náš nebeský Otec si je vybral. Ale je to jiné, když vám její slova říkám já, protože výraz její tváře řekl mnohem více. Řekla bych, že tím myslela to “jak se opovažujete soudit, protože Bůh je jediný komu to přísluší.” Jak můžeme vzít do našich vlastních rukou to, co přísluší pouze Bohu? Protože pokud Bůh zve kněží do služby, Bůh je bude i soudit. Kdo jsme mi, že to děláme?

Komentáře