Özoguzová vyzvala při své návštěvě Prahy českou vládu, aby přijímala migranty. Toto vměšování se do vnitřních záležitostí našeho státu ukazuje, kdo v EU udává tón. Özoguzová je sice zmocněnkyní německé spolkové vlády alene Evropské unie. To ji ale nebránilo v tom, ohánět se v průběhu celé své návštěvy usnesení Evropské rady, podle kterého má Česká republika přijmout 1.500 uprchlíků zprvní vlny migrantů, kteří přišli do Německa v průběhu minulého roku. Návštěva Özoguzové je varovným signálem hned z více důvodů. Za prvé ukazuje, že německá spolková vláda se není schopna sama postarat o migranty, které Angela Merkelová prostřednictvím masových médií pozvala v létě 2015 do Německa. Místo toho, aby problém, který sama způsobila, také sama vyřešila, snaží se teď německá vláda zodpovědnost za řešení tohoto problému vnutit ostatním členským zemím EU. Způsob, kterým to dělá, je výrazem bezmezné arogance moci. Povýšenost, se kterou vláda Merkelové chce přesídlovat migranty po Evropě jak proti vůli členských zemí, tak migrantů samotných, jezarážející. Jižstandardněse při tom jak Merkelová, tak všichni její nohsledovéodvolávají na jakousi „evropskou solidaritu“. Přitom veškeré tlachání osolidaritě je absolutním pokrytectvím: sousedské země Německa žádné migrantydo Evropy nezvaly a samotní migranti šli cíleně do Německa a nikampřesídlováni být nechtějí. Chlácholení, že se jedná pouze o 1.500 migrantů, které by Česko mělo přijmout, je pouhou lstí. V roce 1961 žilo v Německu jen 6.800 tureckých státních příslušníků. Dnes tam trvale žijí téměř tři miliónylidí s tureckým původem. Již teď je navíc jasné, že samozřejmě nezůstane u těch zmiňovaných 1.500 – ti jsou pouze prvními trojskými koňmi. Podle „evropských“ kvót pak budou přerozdělováni další a další běženci, jejichž fertilita je několikanásobně vyšší, než kteréhokoliv evropského národa. Návštěva Özoguzové je jen dalšímpokusem, vnutit menším zemím EU vůli Angely Merkelové. Je to nový německýimperialismus pod rouškou evropského sluníčkářství. Özoguzová samotná je nejlepším příkladem toho, kam tento vývoj vede. Tato dcera tureckých gastarbeiterů, kteří přišlido Německa v roce 1958,se sicenarodila již v Hamburku, německé občanství ale přijala až ve svých 22letech. Její bratři Yavuz a Gürhan Özoguz provozují islamistický internetový portál „Muslim-Markt“. Ona sama se již od svých studentských let angažuje v různých tureckoněmeckých spolcích.

Pro Merkelovou to byla asi natolik přesvědčivá kvalifikace, že ji jmenovala zmocněnkyní pro migraci, uprchlíkya integraci. Není divu, že v její dikci úřad zastává spíše migranty anastoluje požadavky na německou společnost, než naopak. Z integrace se taksnaží udělat povinnost společnosti, místo toho aby se komunikovalo,že byměla být samozřejmou snahou migrantů. Politickémunátlaku čelí Česko proto, že zatím patří v EU k zemím, které sestaví k uprchlické politice německé kancléřky Angely Merkelové skepticky. Česká republika doposud sice odmítá přijímání migrantů spolu s dalšími členy „Višegradské skupiny“, tedy Polskem, Maďarskem a Slovenskem, je ovšem jejím nejslabším článkem. Většina zemí EU přitom také odmítá přijímání uprchlíků, kteří do

Německa imigrovali v roce 2015. Česká vláda by udělala dobře, kdybyse v otázce migrace řídila více vůlí českého národa, než požadavkyMerkelové. Často opakované výčitky ze strany Německa, že nejsme dostatečně vstřícní vůči cizincům, nejsou na místě. Česká republika již odvedla velký kus prácepři integraci cizích státních příslušníků. V Čechách žije téměř půl miliónu cizinců. Dříve ČR integrovala vysoký počet Vietnamců, stejně jako utečenců ze zemí bývalé Jugoslávie. Nyní jsou to lidé z Ukrajiny a Ruska. V tomto směru tedy nepotřebujeme žádné poučování ze strany Německa.

Článek byl zveřejněn nejdříve na www.parlamentnislisty.cz

Zdroj: http://petrbystron.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=501786

Komentáře