Pět let po katastrofě začaly stěny černobylského reaktoru pokrývat neobvyklé houby. Vědci byli docela zmateni tím, jak houba mohla přežít v oblasti, která byla tak silně znečištěna radiací. Nakonec přišli na to, že tato houba nejenže dokáže přežít radioaktivní prostředí, ale zdá se, že ve skutečnosti v něm i velmi dobře prospívá.

Dle příspěvku televizní stanice Fox News trvalo vědcům dalších deset let, než testováním houby zjistili, že je bohatá na melanin, tedy stejný pigment, který se nachází v lidské pokožce, a který ji pomáhá chránit před ultrafialovým slunečním zářením. Přítomnost melaninu v houbách jim umožňuje absorbovat radiaci a přeměnit ji na jiný typ energie, který mohou poté využít k růstu.

Není to poprvé, co byl výskyt takových hub konzumujících záření zaznamenán. Plísňové spory s vysokým obsahem melaninu byly objeveny v nalezištích z raného období křídy, což je období, kdy byla Země zasažena „magnetickou nulou“ a ztratila velkou část své ochrany před kosmickým zářením, jak tvrdí Ekaterina Dadachova, jaderná chemička z Albert Einstein College of Medicine v New Yorku. Společně s mikrobiologem ze stejné univerzity Arturem Casadevallem publikovali v roce 2007 výzkum o houbách.

Stěny v Černobylu jsou pokryty podivnou houbou, která se skutečně živí a rozmnožuje díky radiaci. V roce 1986 probíhaly v jaderné elektrárně v Černobylu rutinní zkoušky reaktorů, když v tom se stalo něco strašného. Při události popisované jako nejhorší jaderná havárie v historii, vyhodily dvě exploze do vzduchu zastřešení jednoho z reaktorů elektrárny a celá oblast a její okolí byly zasaženy obrovským množstvím záření, které toto místo učinilo nevhodným pro lidský život.

Pět let po katastrofě začaly stěny černobylského reaktoru pokrývat neobvyklé houby. Vědci byli docela zmateni tím, jak houba mohla přežít v oblasti, která byla tak silně znečištěna radiací. Nakonec přišli na to, že tato houba nejenže dokáže přežít radioaktivní prostředí, ale zdá se, že ve skutečnosti v něm i velmi dobře prospívá.

Zapovězená oblast jaderné elektrárny v Černobylu známá také jako Zóna vyloučení kolem jaderného reaktoru v Černobylu, vyhlášená SSSR brzy po katastrofě v roce 1986.
Dle příspěvku televizní stanice Fox News trvalo vědcům dalších deset let, než testováním houby zjistili, že je bohatá na melanin, tedy stejný pigment, který se nachází v lidské pokožce, a který ji pomáhá chránit před ultrafialovým slunečním zářením. Přítomnost melaninu v houbách jim umožňuje absorbovat radiaci a přeměnit ji na jiný typ energie, který mohou poté využít k růstu.

V nitru černobylského jaderného reaktoru.
Není to poprvé, co byl výskyt takových hub konzumujících záření zaznamenán. Plísňové spory s vysokým obsahem melaninu byly objeveny v nalezištích z raného období křídy, což je období, kdy byla Země zasažena „magnetickou nulou“ a ztratila velkou část své ochrany před kosmickým zářením, jak tvrdí Ekaterina Dadachova, jaderná chemička z Albert Einstein College of Medicine v New Yorku. Společně s mikrobiologem ze stejné univerzity Arturem Casadevallem publikovali v roce 2007 výzkum o houbách.

Opuštěný interiér černobylské hudební školy.

Dle článku v Scientific American provedli analýzu tří různých typů hub. Na základě své práce dospěli k závěru, že druhy, které obsahovaly melanin, jsou schopny absorbovat velké množství energie z ionizujícího záření a tu následně přeměnit a využít ke svému růstu. Je to proces podobný fotosyntéze.

Tým vypozoroval, že záření mění tvar melaninových molekul na úrovni elektronů, a že houby, které měly přirozenou vrstvu melaninu, a nedostávalo se jim jiných živin, ve skutečnosti fungovaly lépe v prostředí s vysokou úrovní záření. Pokud by bylo možné houby v růstu melaninové skořápky podpořit, dařilo by se jim pak v prostředí s vyšší hladinou radiace lépe než sporám, které melanin nemají.

Melanin funguje tak, že absorbuje energii a pomáhá ji co nejrychleji rozptýlit. To je to, co dělá v naší pokožce – distribuuje ultrafialové záření ze slunce, aby byl minimalizován jeho škodlivý dopad na tělo. Jeho funkci u hub popisuje tým jako činnost jakéhosi energetického transformátoru zeslabujícího energii ze záření tak, že ji houba pak může efektivně využívat.

Protože fakt, že melanin nabízí ochranu před UV zářením, byl již známý, nezdá se tak obrovským krokem přijmout myšlenku, že by jej ovlivňovalo ionizující záření.  Ostatní vědci s ní nicméně hned nesouhlasili a tvrdili, že výsledky studie mohly být zveličeny, protože testované houby postrádající melanin nedokázaly v prostředí s vyšším zářením prosperovat. Podle argumentace skeptiků to není jasné doložení toho, že by melanin růst za těchto podmínek pomáhal stimulovat.

Melanizované odrůdy hub byly nalezeny také ve Fukušimě a dalších prostředích s vysokou radiací, v antarktických horách, a dokonce i na vesmírné stanici. Pokud jsou všechny tyto odrůdy také radiotropické, naznačuje to, že se melanin může ve skutečnosti chovat jako chlorofyl a další pigmenty sbírající energii. Bude zapotřebí dalšího výzkumu, aby se zjistilo, zda kromě schopnosti pomáhat vyčistit radioaktivní oblasti existují ještě jiná praktická využití černobylské houby.

(zdroj: suenee.cz)

Komentáře

Sdílejte