V době pleistocénu před asi 11 700 lety byla Jižní Amerika ohniskem obrovských predátorů, mezi nimi i populací Smilodon – jedna z největších koček, které kdy chodily po Zemi.

Vědci věděli, že tito draví dravci měli obrovskou velikost, ale nic by je nemohlo připravit, aby zjistili, jak by se tyto kočky mohly dostávat.

“Myslel jsem, že dělám něco špatně,” řekl Aldo Manzuetti, doktor v oboru paleontologie na Uruguayské univerzitě. Ale po několikanásobné analýze měření vzorku se Manzuetti konečně zastavil.

“Výsledky jsem mnohokrát zkontroloval a teprve poté jsem si uvědomil, že jsem neudělal žádné chyby,” řekl. Bylo jasné, že vzorek lebky kdysi patřil zvířeti, které naklonilo váhy na 435 kg.

S tělesnou hmotou této velikosti mohli tito tygři saberoví možná lovit kořist, která byla mnohem větší než oni v jihoamerickém regionu, který se plazil s obřími rostlinami konzumujícími rostliny. Nová zjištění podrobně popsal Manzuetti a jeho tým tento měsíc v časopise Alcheringa.

Ve srovnání s moderními příbuznými však měl populant S. horní tlapku: mohli použít své šavle ostré jako břitva k rozřezání větší kořisti na zranitelném místě těla a jen čekat, až vykrvácí z bezpečné vzdálenosti.

Lov větší kořisti by také byl snazší, kdyby S. populator lovil v tlupách. Od této chvíle však neexistuje žádný důkaz o tomto druhu skupinového chování mezi druhy.

další lebka_museum v Copenhagen

Komentáře

Sdílejte