Klus si nejprve všiml rozhovoru s psychiatrem uprchlíků Peterem Pöthem, který v rozhovoru pro Prostor X uvedl, že uprchlíci žijí ve výkalech, děti se zabíjejí a násilí v táborech roste. „Selhali jsme a budeme se tu mít zle,“ poznamenal Pöthe. Uprchlíci podle něj nejsou nebezpeční, naopak jsou vděční za každou pomoc.

„Prosím vás, podívejte se na to a sdílejte. Je mi to tak líto a to je tak zoufale málo. Vy, co už pomáháte, sdílejte prosím pod příspěvkem jak; přidávejte odkazy, pište své zážitky, nápady, kontakty.. Ta neinformovanost je šílená a politika strachu nechutná. Vždyť jsou to lidé, kteří utíkají před válkou..!“ poznamenal Klus.

„Tomáši, i mně je to líto, je mi líto těch malých děti, ale nemůžete zachránit celý svět. To zkrátka nejde. Opravdu chcete, aby tyto děti chodily s vašimi dětmi do školky, aby se vaše děti učily od nich jejich návyky atp. … Hodně malé dítě naučíte žít u nás, ale 12letého kluka? Zkrátka bych se bála.. Představte si, ze dospívající kluk žije do 12 let v NÁSILÍ, jak se asi bude chovat? 🙁 je to strašná situace…“ poznamenala následně v diskusi jedna z uživatelek.

„Ano, moc bych si přál, aby mohli ty děti chodit s mýma do školy,“ odvětil však Klus.

„Prosím všechny radikální odmítače jakéhokoli řešení uprchlické otázky, aby věnovali 20 minut svého drahocenného života skutečnému důvodu svých obav, strachu a znechucení a pak se vrhli do diskuze. Prosím zůstaňme lidmi!“ poznamenal pak v dalším příspěvku Klus.

Když jej pak jeden z diskutérů vyzval k adopci uprchlíků, Klus odvětil: „Já bych rád, ale ani to nejde. Jakoukoli formu pomoci ztěžují dezinformátoři a populisté. Jistý Hamáček na ministerstvu vnitra je asi největší háček,“ míní Klus.

„Když jsem ve čtvrtek večer zhlédl dokumenty o tom v jakých podmínkách se ocitají lidé prchající před válkou, přes slzy lítosti a soucitu jsem došel do stavu naštvaní na sebe samého proto, jak jsem sám přivíral oči před obrovským utrpením, které se děje lidem jako já. Rozhodl jsem se dále neztrácet ani hodinu času a hned druhý den jsem se sešel s dobrým druhem Jaroslavem Mikem (a jeho synem Ládíkem), který založil iniciativu Češi pomáhají a začali jsme kout plány. Vy, kteří chcete pomoct a nevíte jak, prosím navštivte web ČešiPomáhají.cz kde je Manuál pomoci, informace, fakta a konkrétní příběhy konkrétních lidí, kteří pomoc potřebují. Zároveň opakuji svou výzvu všem, kteří již pomáhají, včetně kolegů z branže, kteří by chtěli spojit síly, aby se mi ozvali a společně se nám tak lépe dařilo vysvětlit, situaci. Vašim očím a srdcím doporučuji příběh paní Evy Zahradníčkové, před níž nelze, než smeknout, neboť takto velké srdce je výsostně inspirativní. Nejen zdánlivá bezmoc, ale především liché informace hrající do karet politickému obchodu se strachem, mě nakoply k tomu, že se v této věci chci angažovat i přesto, že mě to zase bude stát mnoho kontroverzních přestřelek. Nebojme se pomáhat obětem nesmyslných bojů,“ poznamenal následně Klus.

A dodal i citát Edmunda Burkeho. „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl,“ uvedl.

(zdroj: parlamentnilisty.cz)

Komentáře

Sdílejte