Za pár dní se bude volit předseda Pirátů. Funkci obhajujete, jste favoritem volby. Nejste však unavený? Nechcete si na rok odpočinout?

V Pirátské straně je třeba na funkci vždy získat nominaci. Tu dává buď členská základna, nebo jednotlivé kraje. Nominaci mohou navrhnout členové, nebo lze o ni požádat. Nominaci lze odmítnout. Letos máme na předsedu tři kandidáty. Kromě mé obhajoby postu kandiduje ještě poslanec a šéf mediálního odboru Pirátů Mikuláš Ferjenčík a místopředseda Sněmovny Vojta Pikal. Oba dva již za deset let existence Pirátů byli členy republikového předsednictva. Oba letos obdrželi nominaci ze svých krajů, kterou přijali. Jsem rád, že se o hlasy všech členů utká při letošní přímé volbě více kandidátů.

Mikulášovo vyjádření, „aby si taky Ivan mohl odpočinout“, na které asi otázkou reagujete, beru s rezervou. Myslím si, že jak na mé práci politické, tak vnitrostranické je vidět, že deficitem energie netrpím, i když musím přiznat, že práce poslance i předsedy je velmi časově, a hlavně kompetenčně náročná. Stále jsem přesvědčen, že není důležité, jakou kdo má funkci ve straně. Důležité je, zda v této funkci může svou prací maximálně naši politiku podporovat. Myslím, že z pozice předsedy toto stále naplňuji nejlépe.

Jsme strana se skutečně funkční vnitrostranickou přímou demokracií a věřím, že celostátní fórum zvolí v Ostravě kvalitní předsednictvo, které dokáže naplňovat schválenou strategii a posune stranu dále, zejména v blížících se krajských a příští rok sněmovních volbách a garantovat i dosavadní kvalitu plnění programu v roli konstruktivní opozice.

V oblasti školství pod vedením našeho radního Víta Šimrala vidím velký posun. Piráti přidali jednu miliardu korun na platy učitelů. Radní Adam Zábranský zase zpřístupnil městské zakázky zveřejněním evidence smluv a faktur. I díky tomu je magistrátu lépe vidět pod ruce při správě hospodaření města. Adam také řeší nedostupné bydlení v Praze. Jako vůbec první zpracoval přehled všech prázdných bytů v majetku města ve spolupráci s městskými částmi.

Opozice nemá moc nabito, tak se často točí na naprostých banalitách, které buď nemají s reálnou politikou nic společného, nebo jsou mimo to, co může primátor vůbec ovlivnit. Tuhle mu někdo vyčítal prasklý hydrant, nedávno zase vnější Pražský okruh, který ale staví, nebo spíše nestaví Ministerstvo dopravy. Kritiku, která vede ke zlepšení, vítáme, ale zde jsem často až v rozpacích, jaké hlouposti se objevují v některých médiích. To okopávání kotníků od některých partnerů, kteří fyzicky nejsou členy rady, navíc ve věcech, na kterých byla v koalici mezi radními dohoda, mi přijde spíše smutné. Zdeněk se snaží postupovat konsenzuálně a musím říci, že jsou některé šumy, které však on nezpůsobuje, vyloženě zbytečné. Důležité však je, že se věci dějí. Za první rok se toho stihlo nastartovat spoustu.

Když už jsme zmínili TOP 09, nedávno vzbudil poprask předseda vašeho poslaneckého klubu Jakub Michálek svým výrokem o této straně a zvláště o Miroslavu Kalouskovi, který je podle něj, volně parafrázováno, žábou na prameni. V komentářích i mezi Piráty zaznělo, že jsou podobná vyjádření netaktická, jiní však namítali, že je to pravda, a je dobře, že to někdo řekl nahlas. Co si myslíte vy?

Piráti vznikli před lety jako reakce na politiku, kterou zde prezentovaly strany typu ODS, ČSSD či KDU-ČSL. Dříve než projekt TOP 09, který se odštěpil od KDU-ČSL, a dokonce o dva roky dříve než ANO. Následná politika, které mimo jiné dominovali právě lidé, jako byli pan Kalousek s panem Drábkem, Vít Bárta nebo pan Topolánek či Nečas, byla jen posílením naší motivace proč věci dělat jinak.

Andrej Babiš to udělal chytře. I když se od politiků ČSSD či ODS, které tak rád kritizuje a se kterými vesele kooperoval, když budoval své impérium, liší zejména tím, že si Českou republiku skrze zakázky, lidi na ministerstvech, ale i dotace pomalu sám privatizuje, nemohou ho porazit politici, kteří reprezentují nezdravý způsob vládnutí. To je podle mě zcela zřejmé.

Já si myslím, že to všichni vědí, jen se to nahlas moc neříká. My se holt snažíme říkat věci tak, jak jsou. Reflexi však musejí mít především ty strany, v jejichž řadách politici minulosti stále fungují. To Piráti za nikoho nevyřeší. Na přímou otázku však dáváme přímé odpovědi.

Celý rok 2019 byl ve znamení demonstrací Milionu chvilek pro demokracii proti premiéru Babišovi. S jeho preferencemi to ani nepohnulo. Jak je to možné?

Celý koncept této aktivity je postaven na občanské aktivitě. I když jsem na některých akcích potkal i původní voliče Andreje Babiše, kteří již v minulém období prohlédli, jsou části společnosti, kterou tato iniciativa nezasahuje. Myslím, že by Milion chvilek neměl na své akce vůbec zvát politiky. Ostatně to již jednou řekli. Ačkoliv jsem nakonec pozvání na pódium před Vánocemi přijal, vedl jsem v SMS i při setkání ve Sněmovně s pány z Milionu chvilek dlouhou debatu, proč si myslím, že to není vhodné. Naše práce je ve Sněmovně a prostředek prosazení změny jde přes volby.

Je třeba si uvědomit, že skrze pozice ve vládě i masivní stamilionové investice do každé kampaně a milionových investic do provozu dokáže premiér a jeho lidé prakticky každé téma otočit nebo se z něj zábavně vyblábolit (úmyslně jsem použil toto slovo, neboť je ze slovníku samotného premiéra).

Můžete uvést nějaký příklad?

Vezměme si, jak paní ministryně Schillerová prezentovala žalostný výsledek hospodaření České republiky jako pozitivní. Přitom tímto tempem budeme podle odborníků, i když nepřijde žádná krize, v roce 2047 na úrovni Řecka, což není pro nás, a zejména pro naše děti žádná hezká vyhlídka.

Ačkoli je podle premiéra vše veleúspěšné, ČR skončila v loňském roce s deficitem 28,5 miliardy. Na daních se nepodařilo vybrat pro změnu 11 miliard (a to prý AB umí nejvíce). Rozpočet si pak vláda v roce 2019 navíc vylepšila rozpuštěním 18 miliard rezerv z dividend státních podniků a privatizace, které měly jasné určení na likvidaci ekologických škod, budování infrastruktury či jako rezerva na důchodový fond (reálně je tedy schodek 46,5 miliardy).

Co je ovšem podle mne nejhorší? Dalších 18,6 miliardy přinesl vládě dočasný přebytek důchodového systému – na důchodovém pojištění se vybralo víc peněz než na daních. I tyhle peníze vláda utratila za běžný provoz státu místo toho, aby je použila třeba na výstavbu malometrážních bytů pro chudé seniory. Ale abych nebyl jen negativní, dotace soukromým podnikům proti schválenému rozpočtu výrazně vzrostly, už je líp! (ironie). Odmítám však kritiku ve smyslu „selhávání opozice“. Realita je prostě taková, že Andrej Babiš rozdává ze státního, plundruje rezervy, které již nikdy neobnoví, kupuje si nejzranitelnější vrstvy společnosti a ty pak masíruje neustálou kampaní v hodnotě desítek až stovek milionů. Toto však nyní ani dlouhodobě problémy České republiky neřeší.

Řada občanů také moc nevnímá zásadní systémovou korupci, která jde na úkor rozvoje České republiky, neboť je zažité, že politici si vždy hráli tak trochu pro sebe, což je pochopitelné, nikoliv správné východisko. Proto jim problémy, které provázejí premiéra na každém kroku, přijdou často až abstraktní, ale řadou věcí se zabývá i Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Chvilkaři také nabádají opoziční strany ke spojování. Je to možné a reálné? Tyká se to hlavně těch, které se potácejí kolem pěti procent preferencí, což není případ Pirátů.

Hledáme s ostatními sněmovními stranami průniky, ve kterých můžeme lépe fungovat, zejména v oblasti protikorupční legislativy, ale i třeba směrem k živnostníkům, podnikatelům či učitelům. Za Piráty mohu s čistým svědomím říct, že funkční, a hlavně politicky zodpovědnou alternativu nabízíme a jsme ochotni jednat jak s opozicí, tak s menšinovou vládou. I když naše politiky mají východiska jiná, na řadě témat a jejich řešení shodu nacházíme běžně. Zároveň je třeba říct, že to, proti čemu se ohrazujeme v případě Andreje Babiše a jeho vlády, nám vadilo již na konci první dekády tohoto tisíciletí, a proto Piráti vznikli. Bylo by proto nyní z naší strany nelogické tvořit s těmito entitami koalice a další podobné svazky.

Požadavku Milionu chvilek lze rozumět z hlediska technicistního přístupu k volbám – strany se ziskem těsně nad volební klauzulí potřebují na jeden mandát třeba i dvojnásobek hlasů než vítěz voleb. Zde ale nevidíme řešení ani tak ve spojování volebních kandidátek, ale v úpravě volebního systému, tak aby byl spravedlivější. To říkáme už od založení Pirátů.

Chcete dovést Piráty do vládních lavic. Kdy? Už po příštích volbách? Zatím to na to moc nevypadá podle předvolebních průzkumů…

Do voleb je ještě dlouhá doba. O účasti na vládě jsme jednali i v roce 2017, kdy jsme skončili jako třetí nejsilnější strana. My jsme ovšem zásadoví a vždy před volbami, a bude to tak i před krajskými, zveřejňujeme, za jakých podmínek jsme ochotni napřímo být součástí vedení, nebo ho třeba podpořit. Z toho jsme neuhnuli ani po volbách sněmovních, a ani v obcích. Lidé mají mít možnost rozhodovat se s vědomím toho, co se bude dít na základě výsledků voleb. V tom jsme zásadoví. Nejsme koňskými handlíři.

Na Nový rok vystoupil s proslovem předseda Senátu Jaroslav Kubera a mimo jiné v něm varoval, že svoboda slova je pod palbou. „Nemůžeme říkat, co si myslíme, a bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet,“ uvedl. Je opravdu svoboda slova v ohrožení? Máte strach říkat, co si myslíte?

Tato část projevu pana předsedy Kubery je v ČR samozřejmě nesmysl. Svobodu slova tady máme. Nikdo nikoho necenzuruje, politici mají přístup do médií. Na rozdíl od Maďarska, kde má opozice do fakticky státem ovládaných, původních veřejnoprávních, médií přístup zapovězen vládnoucí silou, či v Turecku, kde si za názor jdete sednout za mříže. Přitom někteří politici dnes rozhovory v řadě médií odmítají a pak hovoří o cenzuře.

Máme svobodu dokonce takovou, že zjevné porušování zákona nejen v on-line světě, kdy lidé vyhrožují jiným lidem násilím a píší rasistické hnusy, oslavují různá konečná řešení, nebo si politici ve svých kampaních vymýšlejí o svých oponentech nepravdy a ty úmyslně šíří, policie aktivně ani nestíhá nebo po oznámení věci nechce řešit.

Premiér Andrej Babiš v novoročním projevu prohlásil, že se máme nejlépe v historii a že se z toho máme radovat. Radujete se?

Poslechl jsem si pozorně projev pana premiéra u příležitosti Nového roku. Jak rád bych slyšel konkrétní vize, strategii a logiku, se kterou by měl kompetentní politik přistupovat k výzvám, které nám společenské, ale i výrobní a environmentální změny v budoucnost přinesou. Namísto toho jsem opět slyšel standardní prázdná slova. Máme se skvěle, vy jste skvělí, my (vláda) jsme samozřejmě také skvělí. Realita běžného života však leží jinde než v HDP a mezinárodním rankingu, pane premiére.

Dvě pětiny občanů České republiky se nacházejí v tíživé socio-ekonomické situaci. Indexy, kterými se premiér rád ohání, realitu života těchto občanů nepopisují. V exekuční pasti je téměř milion lidi, dostupnost bydlení je jedna z nejhorších v Evropě a kriticky se týká 150 tisíc lidí. Tyto problémy vyžadují konstruktivní legislativní řešení. To dosud Babišova vláda nenabídla. A nepřijde ani mávnutím kouzelné hůlky, ani propracovaným PR.

Současná vláda žije na dluh, neinvestuje, rozpouští rezervy a sní s hlavou v oblacích. Na papíře vymyslela gargantuovský investiční plán bez opory v realitě a s projekty, o kterých dotčení ani netuší, že je potřebují. Aby si Babišova vláda finančně přilepšila, rozhodla se zadržet podnikatelům vratky DPH, čímž si v roce 2020 reálně vypůjčí 14 miliard korun. Vláda chce také prodat zásoby drahých kovů za dvě miliardy v průběhu dalších dvou let a jednorázově zdanit rezervy pojišťovnám, kterými ručí za možnost vyplácet pojištěncům náhrady. To vše se děje v době ekonomické prosperity a růstu. Za současného zvyšování daní. A namísto investic, kam neputuje ani desetina rozpočtu, si kupuje svými nesystémovými opatřeními voliče. Skutečně potřební ale mají smůlu – invalidé na slevy na jízdné nedosáhnou. Náklady na provoz státu i počet úředníků trvale rostou a Češi ze svých odměn za práci odvádějí jednu z nejvyšších daní. V součtu dokonce více, než co odvedou firmy.

Namísto neustálého PR a řešení vlastních problémů by měl premiér začít řídit vládu a strategicky a zodpovědně plánovat a poslouchat odborníky a ekonomy, třeba ty z Národní rozpočtové rady. Ani Sněmovna, ani poslanecký klub ANO nejsou firma. Politika vyžaduje schopnost dohody, kompromisu, vzájemného respektu. Premiér Babiš spoléhá na zázraky, kouzla a hůlky z moderní pohádky o dobrém, nikoliv zlém kouzelníkovi. A také na agresivní PR. Jednoho dne rezervy dojdou a vláda bude muset čelit realitě.

Vyzval jsem pana premiéra, abychom se, nehledě na stranickou příslušnost, zaměřili na opravdu důležité věci. Pojďme řešit novelu exekučního řádu, pojďme lidem zajistit dostupné bydlení, zlepšit situaci ve školství, ulevit podnikatelům, výrazně více zatlačit na digitalizaci státu. Tak abychom se vyrovnali vyspělým státům! A mysleme, prosím, na životní prostředí okolo nás. To je mé novoroční přání!

Co čekat od roku 2020? Nějaké velké změny?

Ekonomika má jistou setrvačnost, takže zásadního propadu se snad zatím v roce 2020 bát nemusíme, ale je třeba skutečně investovat do důležitých oblastí, které se zúročí v dalším období. To se neděje nyní a podle toho, co vláda prezentuje, se ani v roce 2020 dít nebude. V rozpočtu jde na investice méně než 1/10 a ty se stejně jako loni neproinvestují.

O zasukování České republiky za minulé i této vlády pravidelně informují závěry Národního kontrolního úřadu. Situace v oblasti dostupnosti bydlení je tristní. Máme nejen levnou práci, ale strukturálně levnou ekonomiku. V následujícím roce je třeba uvolnit ruce lidem, zaměstnancům i podnikatelům. My máme jasné plány a v řadě případů čekají pirátské návrhy na projednání Sněmovnou. S Piráty se zasadíme opět maximálně o jejich realizaci.

Jen namátkou jde třeba o již zmiňovanou krajskou působnost exekutorů a slučování exekucí k jednomu exekutorovi, nezávislost státních zástupců, založení firmy za jeden den, vyšší účast pojištěnců na správě jejich zdravotní pojišťovny, omezení vlivu autorských svazů jako OSA, rozšíření působnosti NKÚ na obce a státní firmy, zlepšení zákonů regulujících Airbnb a další digitální platformy, bezplatná dostupnost technických norem, které jsou závazné, elektronický stavební deník u veřejných zakázek, nebo snížení daňové zátěže zaměstnanců o 5 100 Kč ročně navýšením slevy na poplatníka, která se roky nemění, a lidé tak vlastně daní stále více.

Pokusíme se, stejně jako v roce 2019, přetavit naše návrhy v reálné výsledky jako konstruktivní pracovitá sněmovní opozice.

(zdroj: parlamentnilisty.cz)

Komentáře