V Lipsku se předevčírem večer odehrála jedna taková malá, zdánlivě bezvýznamná a lokální potyčka. Střet mezi zhruba třemi stovkami místních demonstrantů a policií. Podobná zpráva by dříve zapadla na předposlední stránku místního plátku. Ale o den později ji přinesly renomované světové agentury. Protože jen málo co charakterizuje současnou situaci v Německu tak dokonale, jako tato událost.

O co šlo? Policie měla za úkol deportovat jakéhosi migranta, a tak si pro něj přijela. Narazila však na nečekaně tuhý odpor. Na místě jí v zásahu fyzicky bránila skupina asi 30 osob, převážně migračního původu. Skandovali hesla, jako: „Jsme tady, jsme hlasití, protože nám kradete souseda“ a svolávali posily. Dav se rozrostl na zhruba 300 osob, které policisty obklíčily. A začala bitva, v níž „pro-migrační strana“ používala barikád, klacků a vrhaných lahví. Policisté se nakonec osvobodili, dík masivnímu nasazení slzného plynu a přivolaným posilám.

Německo je šílené
Hledaného ilegála si údajně na závěr akce přece jen odvezli, takže by se mohlo říct, že všechno dobře dopadlo… Ale obrázky z místa hovoří za vše. Zachycují barikády z nábytku, postelí a podobných předmětů. Takové, jako se vyskytují ve slušné občanské válce. A nejdůležitější nakonec. Médiím je dodal Zelený aktivista Jürgen Kasek.

Takových, jako on tam totiž byly spousty. V jednom šiku s migranty, ilegály, azylanty i „strpěnými“ nechtěnci. To oni organizovali odpor a burcovali spřátelená media. Což jsou ovšem v Německu prakticky všechna….

Bitka tak v malém, lipském měřítku, připomněla něco mnohem většího a děsivějšího. To obrovské, nepochopitelné, celoněmecké vzepětí a běsnění za propuštění kapitánky Racketeové z minulého týdne. Asi není třeba připomínat, o co v případě Racketeová šlo. Ale právě za ni, za prokázanou pašeračku migrantů, a porušitelku všeho možného, co na moři a v přístavu porušit lze, se hromadně, hlasitě a jako jeden muž postavili němečtí politici a aktivisti. Tak hlasitě, že to budilo dojem, jako by povstávalo Německo.

Hned po jejím zatčení vyhlásili dva němečtí televizní moderátoři sbírku na zaplacení obří pokuty, která jí v Itálii hrozí. Bleskově se vybralo téměř milion eur…. A stejně razantně začaly pouliční protesty, kterých se zúčastnilo více než 30 000 lidí ve 100 městech po celém Německu. Podle údajů organizátorů, se jen v Berlíně a Hamburku připojilo asi 12 tisíc lidí.

Deprimující pohled
Ukázkou, jak to probíhalo, může byt modelový příklad z města Düsseldorf. Místní organizace na pomoc uprchlíkům “Zůstat” a další sdružení, nazvané “Uprchlíci vítejte v Düsseldorfu” zorganizovaly protest a na jejich výzvu zareagovalo přibližně 500 lidí. Před radnicí symbolicky postavili člun. Mezi demonstranty byli politici socialistů, Zelených a Levice. Kromě toho i zástupci odborů, takzvaná Rada uprchlíků, Úřad pro rovné příležitosti města Düsseldorfu, primátor Thomas Geisel, skauti, Asociace pronásledovaných nacisty – Sdružení antifašistů a občanů…. Stačí?

Prakticky současně se rozběhla také celoněmecká petice za propuštění kapitánky Sea Watch 3 Racketeové, která za necelý týden nasbírala 100.000 podpisů. A k věci promluvily i „nejtěžší váhy“ německé politiky. Například německý ministr zahraničí Heiko Maas vyzval Itálii, tedy (nemilovanou) italskou vládu, aby se záchrana lidí na moři nekriminalizovala. V podobném duchu se vyslovil i sám německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Ostře kritizoval italské úřady. Ve své řeči sice připustil, že mohou existovat nějaké předpisy pro to, kdy může loď zakotvit v přístavu. „Jenomže Itálie není ledasjaký stát. Itálie je stát uprostřed Evropské unie, je to zakládající stát Evropské unie. A proto smíme od země jako Itálie očekávat, že bude k takovému případu přistupovat jinak,” prohlásil.

Co si z tohoto deprimujícího pohledu za naši západní hranici, do nitra nejmocnějšího, nejsilnějšího a o všem podstatném rozhodujícího státu EU, můžeme odnést? Jaká poučení, varování a doporučení?

1) Německo je ztraceno.
O tomto bodu už asi není třeba dalších diskusí. Každý, kdo se zajímá o vývoj u našich sousedů, musel, bohužel, dříve či později dojít k poznání, že návrat k normálním poměrům nenásilnou demokratickou a parlamentní cestou, je už prakticky vyloučen.

2) Jak málo lidí stačí k ovládnutí státu.
Podívejte se na počty demonstrantů. Třeba právě v těch dvou uvedených příkladech. Nebo na počty „petičníků“. S přihlédnutím k tomu, že se to děje v osmdesátimilionovém Německu. Takže znovu – 300 výtržníků v Lipsku, 500 demonstrantů v Düsseldorfu… 30.000 v celém Německu. A sto tisíc petičníků. To je v poměru k počtu tamějšího obyvatelstva mnohem, mnohem méně, než bylo třeba „našich“ Chvilkařů na Letné! Ale přece to stačí. Jak je to možné?

Důvodů je několik. Nepřátelský výsadek, určený k ovládnutí země (neziskovky), je sice malý počtem, ale zato má skvělou, profesionální organizaci a neomezené finanční zdroje. V zemi působí již dlouho, a z toho těch několik prvních (nejdůležitějších) desetiletí konal ve stínu, prakticky bez povšimnutí. Těžištěm jeho působení byly hlavně oblasti „vzdělávání“ a „vytváření atmosféry“. Tedy indoktrinace dorůstající generace a tlak na politiky. Korektnost, zelenost, genderová vyváženost, nenásilí, hate-free s příslušnými demonstracemi, petičními akcemi a dalšími formami nátlaku, jako že si „to přeje lid“, až se to nakonec všechno dostalo do zákonů. Salámovou metodou..

Podobná agentura prorostla také všemi medii. Těmi veřejnoprávními pak nejvíce. Obě skupiny, nezisková i mediální působily synergicky. Tak, že jediným přípustným, se ve veřejném prostoru stal pouze liberálně-levicový pohled. A tomu postupně odpovídali i politici, volení do městských rad, parlamentu, až po funkce nejvyšší. Protože výběr byl jen mezi levicovými a ultralevicovými. Každý jiný hlas byl umlčen a do politické soutěže nepřipuštěn. V nejhorším, když už byl nějaký hnusný pravičák moc úporný, byla v záloze Antifa. Jako SA, kdysi… A z toho plyne třetí, nejdůležitější poučení.

3) Je nezbytné regulovat a postupně z veřejného prostoru eliminovat politické neziskovky.
Dokud je čas. Protože ten zkázonosný proces, který zničil západní demokracii, je už i u nás v běhu. Stačí se podívat třeba na program „Jeden svět“ Člověka v tísni na školách, na módní boj s fake-news, provozovaný třeba fake-alternativou Manipulatori.cz, levičáckého manipulátora Cempera, opět za peníze Člověků v tísni, nebo na „neziskové udavače“, Elfy, okolo redaktora Britských listů B. Kartouze, na hlídače dobrých mravů na síti z Romea.cz, na sepisovatele udání na ideozločince z InJusticia….

Je jich mnoho a mnoho. A kdo by chtěl vidět skutečnou hloubku prorůstání neziskového sektoru do mocenských struktur, tak ať si rozklikme poradní orgány vlády. Různé ty Rady vlády pro… a podívá se, kolik je tu přímo zástupců neziskovek a kolik dalších z „poradců“ má neziskovou minulost.

Německo už asi skončilo. U nás je proces zhruba v polovině. Je tedy ještě čas jej zastavit.

Dokud ještě žijí lidé, co pamatují totalitu. A mají volební hlas.

(zdroj: protiproud.cz, foto: archiv)

Komentáře

Sdílejte