Bergmanová ve svém článku popisuje, že se v centru malebného švédského univerzitního města Uppsala již 80 % dívek necítí bezpečně. Přiložila také svědectví 14leté dívky, která se bojí odhalit svoji identitu, ta švédským médiím řekla, že stále nosí sportovní obuv, aby mohla v případě napadení „rychleji utéct“. Dívka popisovala, co se jí přihodilo při cestě domů autobusem. „Posadila jsem se na sedadlo a hned ke mně přišli kluci a sedli si vedle mě z obou stran. Pak přišli další a postavili se přede mě. Začali mi osahávat vlasy a nohy a říkali mi věci, kterým jsem nerozuměla. Byla jsem vyděšená a mnohokrát jsem jim řekla, aby s tím přestali, ale neposlouchali mě… je to děs. Já se tady chci cítit bezpečně,“ vylíčila.

Nedávný průzkum ukázal, že v centru Uppsaly se cítí bezpečně jen 19 % středoškolaček. V roce 2013 se jich pak cítilo bezpečně 45 %. Gangy mužů a chlapců sexuálně obtěžující švédské dívky v Uppsale jsou často tvořeny nově příchozími migranty.

Zjevně prý v reakci na tento průzkum úředníci z Uppsaly švédskému tisku řekli: „Byli bychom rádi, aby dívky, které se necítí bezpečně, přemýšlely o tom, co by mohly změnit, aby se bezpečně cítily. Například by neměly chodit samy, domluvily si, aby je někdo vyzvedl, prostě cokoli, co by jim pomohlo omezit jejich pocit ohrožení.“ Bergmanová poukazuje na to, že úřady tak nechávají odpovědnost za svou bezpečnost na samotných dívkách.

Vystrašené dívky z Uppsaly jsou pak prý jen malým střípkem celého obrazu. Podle nejnovější Zprávy o národní bezpečnosti vydané Švédskou národní radou pro prevenci kriminality se čtyři z deseti žen bojí vyjít ven. „Téměř čtvrtina obyvatel si volí jinou cestu nebo jiný způsob dopravy v důsledku obav z trestné činnosti… 42 % žen ve věku 20–24 let uvedlo, že kvůli pocitu ohrožení často volí jinou trasu nebo jiný způsob dopravy. Podle Brå uvedlo totéž 16 % mužů v téže věkové skupině…“

Bergmanová rovněž ukázala na to, že i přes tyto skutečnosti se vláda jala snížit policejní rozpočet. Vláda v jarní úpravě rozpočtu policii snížila rozpočet o 232 milionů švédských korun (24,5 milionu dolarů). Šéf policie Anders Thornberg se k navrhovaným změnám vyjádřil, že míru ovlivnění práce policie nižším rozpočtem budou analyzovat: „Snížení finančních prostředků samozřejmě práci policie ovlivní, ale zatím nevíme jak. Nyní budeme analyzovat, jak se s novými ekonomickými podmínkami vypořádáme.“

Policie je však již dnes zavalená úkoly, které není schopná řádně splnit, například řešením případů znásilnění. Nedávná zpráva organizace Amnesty International „Spravedlnost pro oběti znásilnění v severských zemích“ vydaná v dubnu 2019 ostře kritizovala Švédsko za to, že se řádně nezabývá případy znásilnění. Podle zprávy Amnesty International nemá ve Švédsku vyšetřování znásilnění dostatečnou prioritu, „příliš dlouho se čeká na výsledky analýz DNA“, neexistuje dostatečná podpora obětí znásilnění a prevenci není věnována dostatečná pozornost.

Zpráva Amnesty International uvádí, že v roce 2017 bylo švédské policii oznámeno 5 236 případů znásilnění, které se týkaly lidí ve věku 15 let a více: v 95 % případů byly obětí ženy nebo dívky. Předběžné statistiky za rok 2018 ukazují 5 593 oznámených případů znásilnění a ženy nebo dívky byly obětí v 96 % případů. Časté neohlašování případů znásilnění a jiných sexuálních trestných činů policii nicméně znamená, že tyto údaje neposkytují realistický obraz o rozsahu problému. Ve studii z roku 2017 uvedlo 1,4 % obyvatel, že byli vystaveni znásilnění nebo sexuálnímu zneužívání, což odpovídá přibližně 112 000 lidem. Převážná většina obětí znásilnění nikdy trestný čin neohlásí policii, a pokud oběti znásilnění ohlásí, tak se jen málokterý případ dostane k soudu. V roce 2017 bylo zahájeno trestní stíhání pouze v 11 % případů znásilnění dětí ve věku od 15 do 17 let a v 6 % případů znásilnění dospělých.

V roce 2018 Švédsko taktéž poznamenal rekordní počet případů střelby s následkem smrti. Zabito bylo až 45 lidí. Většina případů střelby proběhla v oblasti Stockholmu a nejvíce mrtvých bylo v jižním Švédsku, kde se nachází Malmö. Celkový počet ohlášených případů střelby se však mírně snížil: z 324 v roce 2017 na 306 v roce 2018.

Podle policie mnoho případů střelby souvisí se spory mezi zločinci a s takzvanými zranitelnými oblastmi, jež jsou označované i jako no-go zóny. Švédská policejní zpráva z roku 2017 odhalila, že ve Švédsku existuje 61 takových oblastí. V těchto oblastech působí 200 zločineckých sítí, do nichž je zapojeno přibližně 5 000 zločinců. Ve 23 oblastech je situace zvláště kritická: do závažných trestných činů souvisejících i se zbraněmi a drogami tam jsou zapojeny dokonce desetileté děti. Bergmanová dodává, že většinu obyvatel tam tvoří lidé s neevropskými kořeny, hlavně se má podle ní jednat o muslimské imigranty.

Upozornila též, že švédská ministryně zahraničí Margot Wallströmová plánuje přivést zpět do jejich domovské země děti švédských teroristů Islámského státu (ISIS), kteří žijí v uprchlických táborech v Sýrii. „Je to složité, a proto trvá tak dlouho formulovat naši strategii, ale pracujeme na tom každý den. To, že se těm dětem daří tak špatně, je naprosto nepřijatelné,“ řeklaWallströmová nedávno.

A na Facebooku švédská ministryně zahraničí dodala: „Vláda nyní intenzivně pracuje na tom, aby se dětem s vazbami na Švédsko, které jsou v Sýrii, dostalo pomoci, kterou potřebují. Nikdo by neměl mít žádné pochybnosti o tom, že vláda dělá pro tyto děti všechno, co je v jejích silách, a pokud to bude možné, tak by tyto děti měly být přivedeny do Švédska. Každý případ musí být řešen individuálně. Tyto děti jsou v různých situacích, někteří jsou možná sirotci, rodiče jiných jsou ve vězení za činy, které spáchali ve službách ISIS. Identifikace Švédů, kteří se narodili v Sýrii nebo Iráku, je obtížná. V táborech spolupracujeme s Mezinárodním červeným křížem. Je nanejvýš důležité, aby se situace dětí řešila s právní jistotou a v jejich nejlepším zájmu. Mezinárodní organizace, švédské úřady a obce, které by mohly tyto děti přijmout, musí spolupracovat…“

Teroristé ISIS jsou podle Bergmanové buď stále ještě v Sýrii, nebo jsou již na cestě do Švédska. Za účelem přípravy na jejich návrat uspořádalo Švédské centrum proti násilnému extremismu pro zástupce obcí, do nichž by se měli vracet, „informační den“, jehož účelem bylo „poskytnout podporu obcím, které přijaly nebo přijmou děti a jejich rodiče vracející se z oblastí dříve kontrolovaných Islámským státem“. Do akce jsou zapojeny obce, ve kterých teroristé žili předtím, než se připojili k ISIS.

Očekává se, že se do Švédska vrátí 150 mužů a žen, bývalých členů ISIS, a 80 jejich dětí.

Podle premiéra Stefana Löfvena jsou vracející se teroristé ISIS švédští občané a mají prý „plné právo“ se vrátit do Švédska. Löfven prohlásil, že odebrat jim občanství by bylo proti švédské ústavě, ale ti, kteří spáchali zločiny, by měli být stíháni.

Švédský protiteroristický expert Magnus Ranstorp pak svou zemi před přijetím teroristů z ISIS i jejich žen a dětí varoval. Podle něj všichni představují bezpečnostní riziko: „Ženy nejsou nevinnými oběťmi a je zde také velká skupina dětí ISIS… Děti mezi osmi a devíti lety věku byly poslány do výcvikových táborů, kde se naučily bojovým technikám muže proti muži a manipulaci se zbraněmi. Některé děti se tam naučily zabíjet… jejich identita bude navždy spojena s jejich životem stráveným v ISIS a se skutečností, že jejich otec nebo matka bojovali za ISIS,“ popsal.

(zdroj: parlamentnilisty.cz, foto: Pixabay)

Komentáře