Apollón se omluvil svým přátelům, se kterými trávil příjemné chvíle po premiéře divadelního představení. Poté, co se od nich vzdálil, teleportoval se do Elova sídla.
Otec tentokrát nevypadal, že potřebuje rozptýlení. Pohlížel na holografickou projekci zeměkoule, která byla fokusována na území Ruska.
„To je dost, že jdeš,” zabručel nevrle. „Mám pro tebe důležitou práci. Situace ve světě dostává větší spád a my to musíme uřídit. Naši titánští předkové usoudili, že nastala správná chvíle pro zahájení útoku na naše pozice. Podařilo se nám zajmout tři jejich smrtelné bohy, mezi nimi i Peruna. Mohli jsme jich mít víc, ale proti našim specialistům zasáhla ruská elitní jednotka a zabránila jim v převzetí větší kořisti. Mají připravený přístroj, schopný zviditelnit Akasha kroniku všem lidem. Stále věří pohádkovému vítězství pravdy. To by nám hodně zkomplikovalo naši pozici.”

Na chvíli se odmlčel, aby dal synovi čas na zhodnocení vážnosti situace. Po chvilce pokračoval: „Možná ale dochází k obratu v myšlení Peruna. Pochopil, že náš koncept nesmrtelnosti je efektivnější než to jejich neustálé převtělování. Myslím, že výprask, který mu uštědřil kdysi mnohem slabší Helfaistos, mu otevřel oči. Dřív by se k němu ani nepřiblížil a dnes jej rozebral jak malého kluka. Asi potřebovali takovou lekci ti umíněnci. Pokusí se přemluvit ke spolupráci i některé své přátele. Vy s Helfaistem budete u toho. Když odmítnou, zničíte je a zamezíte distribuci toho jejich přístroje mezi lidi. Když vám Perun nepomůže, bude zlikvidován i on. Dostane do břicha zářič paprsků, který při aktivaci zničí i jeho duchovní podstatu.”
Apollónovi se z těchto informací udělalo trochu nevolno. Vždycky mu byl bratrovražedný boj proti srsti. Kdysi miloval Hyperboreu, odlétal tam na zimu – ještě než se naklonila zemská osa a severský ráj se stal ledovou pustinou. Miloval svou babičku Foibé i dědu Koiose, kteří jej zasvětili do mnoha tajů titánské moudrosti. Otec jeho výlety sledoval s nevolí, ve své dávné vlasti platil za vzbouřence a zrádce duchovních i morálních principů. Naléhal na synovu matku Létó, aby mu to rozmluvila, ale ani ona se svým nesmrtelným synem nic nesvedla. Po zániku pravlasti bílých národů se vše začalo měnit. Příbuzní byli mrtvi, přeživší lidé začali putovat na jih, ovládly je starosti o přežití. Díky své moudrosti a vědomostem se jim podařilo založit nové říše, ale tvrdý život je změnil.
„Přál bych si, aby se přidali na naši stranu,” přerušil své mlčení. „Jsme jedné krve, pokud se nám sjednocení nepodaří, oslabíme se navzájem a Hadi by mohli usoudit, že nás již nepotřebují.”
„Hady nech na pokoji,“ vyštěkl El nespokojeně. „Nebo jsi zapomněl, kolik úsilí mě stálo, abych ti zmírnil trest smrti na nucené práce poté, co jsi ze msty zabil Pythóna? Jejich nedůvěra vůči nám už nikdy úplně nezmizela a jen proto si paralelně založili ten biblický projekt se svým vyvoleným národem. Od té doby se musíme dohadovat s těmi paličatými Hebrejci o každém našem kroku. Pořádně nám to komplikuje život i vládnutí. Kdybych tebe a tvou matku tolik nemiloval, radši bych vás oba předhodil reptiliánům k jejich trestu a dokázal bych jim svou loajalitu. Horní svět by už byl plně v mých rukou.”
„Otče, ty dobře víš, že mi ze spolupráce s Hady nikdy nebylo moc dobře. Ukazoval jsem ti příklady z pradávné minulosti, kdy byly předchozí lidské rasy dovedeny k degeneraci a zániku. Vždy jim v tom pomáhali lidé, kteří si mysleli, že se dočkají hadí vděčnosti. Nakonec byli zničeni i oni. Vždycky. Měli bychom přemýšlet, jak se s našimi bratry spojit a společnými silami Hady odsud vyhnat.”
El jen otráveně mávnul rukou: „Víš, že už jsem to zkoušel mnohokrát. Ale ta jejich duchovní vrchnost je tak zatraceně morální, že o spolupráci se mnou nestojí. Opovrhují mnou! A jestli to s Perunem znovu nevyjde, tak je zničíme jednou provždy. Radši se domluvím s Hebrejci. Těm je morálka volná. Pokud jim udělám zajímavou nabídku, půjdou se mnou. Pak si Hadi na nás netroufnou.”
„Otče, vážím si tvé moudrosti, ale vidím, že draky podceňuješ. Stejně jako ty ses pojistil, aby tě Perun nemohl zradit, udělali oni určitě podobné kroky s těmi hierarchicky nejvyššími židy. A ti to jistě dobře vědí. Nikdy nepovedou své lidi proti reptiliánům. To bys musel dostat jejich národ na svou stranu. Nějaká barevná revoluce nebo tak nějak. Ale v tom jsou největšími mistry právě oni. Ani tady bych žádnou schůdnou cestu neviděl.”
„Dobrá, přesvědčil jsi mne synu. Začínáš být chytrý jako Hermes. Je vidět, že ses u něj učil. Nebudeme tedy nikoho zabíjet. Ale Perun musí být přesvědčen, že jej trest za zradu nemine. Bude tak víc motivován ke spolupráci. Pokud to nevyjde s jeho přáteli, vyvoláme setkání na nejvyšší úrovni.”
„Ty myslíš s králem Šambaly Dareiem?”
„Ano, jedině s ním. A s jeho Radou moudrých. To bych se ale musel pořádně pokořit. Nevím, jestli to dokážu. Už tisíce let se nikdo neodvážil zpochybnit mou vládu. A oni jsou docela nesnesitelně upřímní, říkají, co si myslí.”
„Dokud je v našich rukou Perun, budou ochotni vyjednávat. Je synem Svaroga, k němuž mají nekonečnou úctu. Myslím, že nastala ta nejlepší chvíle na podobné kroky. Setkání by se muselo odehrát v největší tajnosti, Hebrejci ani Hadi se nesmí o takové možnosti aliance dozvědět.”
„Apollóne, jsem moc rád, že tě mám. Jsi právem mým nejmilejším synem. Neumím si představit, že bych se takto radil s někým jiným. Arés je moc hloupý a Hermés je zase chytrý až moc. Helfaistos je věrný, začíná být i velmi schopný, jeho poslední mise byla koneckonců velkým úspěchem. Ale něco mi tam u něj ještě chybí.  Jdi se tedy podívat za Perunem, jak se rozhodl a půjdete i s Helfaistem na setkání s jeho přáteli. Musíte teď zabránit nasazení té jejich chronovize.”

————————-

Mám obavu, jestli už nějakým způsobem nejsou napojeni na mé myšlenky. Musím okamžitě rozdvojit svou mysl na oficiální verzi, kde musí mé myšlenky pracovat způsobem, který u odposlechu nezpůsobí podezření. Musí tam být i něco jakoby prozrazujícího mé pochybnosti, boj se sebou samým, reálné zvažování zrady a její rizika. Hodně náročná záležitost na koncentraci. Jedná se prakticky o řízenou schizofrenii, kde hraná role musí být maximálně hodnověrná. Mám co dělat s profesionály, kteří již zažili ledaco. Vytvářím si kopii sama sebe, která si žije svým životem. S vědomím toho, na co myslet nesmí. Doufám, že se mi to podařilo.
Co dál? Představuji si ve svém utajeném, před odposlechem obrněném nitru, jak by asi setkání s mými přáteli mělo vypadat. Jak dosáhnout toho, aby i oni dokázali bez předchozí domluvy udělat to samé u sebe. Jak se budeme domlouvat, aby mne neměli za zrádce a zároveň se neprozradili před mým doprovodem? Jediná varianta, nikdy a nikým nevyzkoušená, by spočívala v rozdvojení duše – část by zůstala s nastrčenou kopií a druhá by se sama vydala za přáteli. I kdyby se mi rozpůlení podařilo, jak dostat jednu polovinu z energetické pavučiny?
Krok za krokem. Nejdřív to rozdvojení, pak se uvidí. Teoreticky by to fungovat mohlo, duše je nesmírně tvárná, může zaujímat nekonečně velký prostor a pak se zmenšit do téměř nebytí. Jako ostatně u teleportace do Šambaly.
No to je ono! Už vím, jak to udělám. Možná v tomto stavu, v jakém jsem se nacházel při přemístění do jiného prostoru, bude schopna překonat i Elovu bariéru. Můj nápad a možnost vyklouznutí z této pasti mě rozrušil natolik, že mám problém s koncentrací. Musím se vzchopit, nedají mi tolik času. Mé myšlenky se začínají disciplinovaně uklidňovat a postupuji vpřed. Konečně dosahuji vytouženého stavu a objevuje se u mne strážce Šambaly, aby mne vyzpovídal. Oznámím mu jen, co zamýšlím a poprosím jej o vyřízení mého plánu všem potřebným. Průvodce mizí a já se ocitám jako duše v místnosti mezi svými. Jejich překvapení a radost neznají mezí. Bleskově si vyměňujeme své myšlenky a novinky, všechny informace. Požádám je, aby před návštěvou použili mou taktiku. Před naší návštěvou se mají poradit i s duchovním vedením Šambaly.
Dokonce probíráme možnost, že bych se už nemusel vracet nazpět a riskovat nebezpečí své zkázy. Možná bych přišel o své tělo a část duše, ale zachránil bych svou existenci. Jsem však přesvědčený, že takový útěk se mi podaří kdykoliv znovu. Přínos vyjednávání, kde budeme mít výhodu, o které nepřítel nic netuší, může být ještě zajímavý. Můžeme pak naprosto nečekaně kartu obrátit v náš prospěch. Přátelé se mému návrhu brání, nemá smysl zbytečně riskovat.
V tu chvíli se mezi námi objevují duše Dareie, Rožany a dvou dalších mužů, které jsem v Šambale zahlédl, ale neměl možnost se s nimi seznámit. Darei souhlasí s mou myšlenkou, měli bychom dosáhnout setkání na nejvyšší úrovni s Elem. Chová k němu opovržení kvůli jeho špatnostem, ale záchrana světa je v tuto chvíli přednější. Nemáme trvat na nasazení chronovizí, můžeme to odložit.
Vkládám se do jeho myšlenek: El mi prozradil, že je schopen morfické pole vymazávat. Jeden z mudrců nám však prozrazuje, že již máme všechny důležité události uložené jinde v kopiích, které můžeme kdykoliv přehrát zpět.
Náhle cítím zvláštní chvění, má předtucha mne varuje. Návštěvníci z jiné dimenze okamžitě mizí, já se nořím do téměř nebytí a v místnosti se objevují tři postavy.  Jednou z nich jsem já. Zvláštní pocit, koukat na svou kopii. Postava Peruna stojí se sklopeným zrakem a sděluje přítomným, že nastal čas smíru mezi našimi tábory. Nemají to pokládat za nějakou zradu, naopak za začátek nové éry, ve které bude všechno lepší. Máme Elovo slovo, že o spolupráci velmi stojí, a můžeme si dál bojovat o své dobro pro svět. Skutečný nepřítel lidstva se nachází hluboko pod zemí.
Jen bychom měli koordinovat svou činnost a nedělat si vzájemnou škodu, která by jemu nastala distribucí Teslových tabletů. On by musel takové jednání vyhodnotit jako odmítnutí jeho pokusu o smír a musel by pak přehodnotit své plány ohledně mne, Radegasta i Kupaly.
Sleduji myšlenky ostatních, reagují přirozeně a různým způsobem. Působí velmi věrohodně. Skvělý tým. Opravdového rozdvojení podle mého návodu dosahuje ale jen Olchar, který se pasuje do role mluvčího skupiny. Prohlašuje, že zásadně nemají problém s nějakou plodnou spoluprací, která by mohla být přínosná i pro ně. Jelikož se ale jedná o velmi významnou změnu strategie, žádá o čas na důkladnou poradu. Pokusil by se iniciovat schůzku na nejvyšší úrovni, pokud by protistrana měla zájem. Chronovize zatím rozšiřovat nebudou a žádají o slušné zacházení s vězni. Věří, že se podaří urovnat tisíciletý konflikt, který stál spoustu životů a utrpení. Každá válka však musí jednou skončit.
Apollón tlumočí pozdravy od Ela, který zájem o setkání určitě má. Na druhou stranu žádá o diplomatické jednání, při kterém by se mocný bůh nemusel cítit jako nějaký vyvrhel. Měla by mu být vyjádřena alespoň formální úcta. Pak bude i jeho postoj mnohem vstřícnější. Apollón sám by měl obrovskou radost z nastoleného míru mezi bývalými bratry. Na Hyperboreu a Titány má ty nejlepší vzpomínky a krvácí mu srdce, když je proti nim nucen bojovat.
Obě skupiny se loučí. Čekám na okamžik teleportace a v okamžiku, kdy se oba helénští bohové koncentrují na přenos, vklouzávám do svého těla a ocitám se zpět ve své cele. Můj útěk zůstal zcela nepovšimnut. Je mi do zpěvu, ačkoliv jsem zajatcem.
Helfaistos mě chvíli pozoruje a po chvilce zamyšleně odchází, blonďák si ale chce povídat. Vyptává se na Maru, o kterou se kdysi také ucházel. Usmívám se, kterou hezkou ženskou vlastně sbalit nezkoušel? Je mi docela sympatický, vyptávám se, jak se srovnal se svou rolí, když se musel postavit proti nám?
„Jak víš, bojoval jsem i proti Hadům, ale musel jsem toho nechat. Bránil jsem i bratry z Tróje proti převážně nepřátelskýmm skupinám. Pak jsem se ale musel podřídit svému otci a jeho plánům. Nikoho jiného jsem už na vaší straně neměl. Sestra Artemis mne následovala. Snažil jsem se vždy působit tak, aby při mém boji proti vám teklo co nejméně krve. A přínosy tělesné nesmrtelnosti jsou tak nepopiratelné. Dává nám to sílu v naší pozici vůči Hadům, jejichž záměry stále vehementněji prosazovaly hebrejské kmeny. Po 40 letech na Sinaji se z nich stala velmi homogenní a mocná skupina. Spolupracujeme s nimi, ale moc si vzájemně nevěříme. Trhliny mezi námi se stávají stále zřetelnější. To je jeden z důvodů, proč je otec ochoten navázat spolupráci s vámi. Věříš mi, že to bude nejhezčí den mého života, když se otec s Dareiem domluví a urovnají ten prastarý spor?”
Zamyšleně přikyvuji. Cítím, že mé myšlenky sleduje a projevuji mu souhlas. Myslím, že v jeho osobě nacházím spřízněnou duši, ale i tak musím být opatrný. V sázce je příliš mnoho. Mohu s ním zavzpomínat na společné známé i příbuzné ze starých dobrých časů. Mé vzpomínky nabývají stále zřetelnějších kontur.
Objevuje se mezi námi El. „Ty jsi teda vyslanec! Kdyby mě Helfaistos neinformoval, že jste zpátky a co jste vyjednali, nechal bys mě v klidu čekat v nevědomosti. A to se jedná o nejdůležitější posun za tisíce let!”
„Otče, nedělej nevědoucího. Přece vím, že jsi celou tu dobou četl naše myšlenky, takže všechno víš dopodrobna. I s našimi názory a pochybnostmi.”
Pozoruji, že mezi nimi probíhá paralelně ještě duchovní komunikace. Odolám pokušení naslouchat, nechci zbytečně provokovat. Jen můj instinkt mi napoví, že Helfaistos je nedůvěřivý. A svůj postoj si jistě pro sebe neponechal. El je však v nebývale dobré náladě. Plácá mne po ramenou a vyjadřuje spokojenost s mou součinností. „Apollóne, co tady ještě děláme? Nepozvali jsme našeho hosta ani na malé občerstvení. Co si o nás pomyslí? Pojďte do jídelny, nechal jsem prostřít!” Nečeká na naši reakci a vychází z ponuré kobky. Vcházíme do prostorného výtahu a pociťujeme přetížení z rychlé jízdy vzhůru. Otevírají se dveře a vcházíme do proskleného sálu zalitého načervenalým večerním sluncem. Nacházíme se ve velikém vestibulu, poskytujícím nádherný výhled na okolní velehory se zasněženými štíty.
El nás vede do jídelního sálu. Stůl se prohýbá pod množstvím vybraných pochoutek a pití. Teď teprve si začínám uvědomovat, že jsem už dost dlouho nesnědl ani kousek jídla. Nebyl čas ani pomyšlení na takové věci. Při pohledu na tolik laskomin se mi však začínají sbíhat sliny a žaludek se hlásí o svá práva.
„Nechtěl bys nechat přivést i tvé ostatní hosty z dolních apartmánů?” obracím se na Ela s naléhavou prosbou. Bůhví jak s nimi zde bylo zacházeno. Určitě by nepohrdli vydatnou svačinou.
„Využíváš mé dobré nálady? Ještě není vhodný čas na vaše setkání. Ale abys neřekl, nechám jim poslat nějaké dobroty, aby se mohli posilnit.” Chytá za ruku jednoho z probíhajících číšníků a dává mu instrukce. Perzonál se zde rekrutuje podle obličejů hlavně z Afriky a Azie.
Usedáme ke stolu, pijeme a jíme jídla a pití, o kterých jsem ani neslyšel, že existují. Chutná to skvěle. El s Apollónem jsou pozorní a vtipní hostitelé. Vidím, že podobné příležitosti jsou pro ně naprosto běžné. Snaží se zapůsobit co nejlepším dojmem. Po hostině usedáme do pohodlných křesel potažených jemnou šedou kůží. El si zapaluje doutník, Apollón mi nabízí sómu.
„To je ten bájný nápoj nesmrtelnosti?” Přičichávám opatrně k poháru, který byl naplněn ze zapečetěného soudku za přísného Elova dohledu.
„Musíme si to hlídat, náš perzonál by si taky rád okusil nesmrtelnosti.” Bůh sleduje mé reakce i myšlenky. „Jeho komplikovaná výroba a vzácné ingredience neumožňují navýšení množství. Ale pracuje se na metodách, díky kterým by bylo možno vyrobit dvojnásobek dosavadní produkce. Tím pádem si můžeme přibrat do našeho týmu i slovanské bohy. Bude dost pro nás všechny.”
Zvědavě usrkávám sladkotrpký nápoj zvláštní konzistence, která se jakoby mění při průchodu jícnem. Účinky by se daly připodobnit kvalitnímu jemnému a zároveň silnému alkoholu. Člověk má pocit přívalu síly a energie. Umím si představit, že požívání může být návykové.
„No no, přece bys nás nechtěl srovnávat s nějakými narkomany?” ohrazuje se El téměř dotčeně. „Závislostí bych to nenazval, to spíš samotná touha po nesmrtelnosti je velmi silná a motivující. Byla známa, jak si možná vzpomínáš, i Árjům.”
Vzpomínky na sómu, původně amrtu (doslovně nesmrtu) mi začínají přicházet na mysl. Byla rozdávána hodnotným jedincům, jejichž smrt by společnost ochudila. Získávání ingrediencí bylo náročné i na technické prostředky. Jedna důležitá bylina rostla na mořském dně ve hloubkách nedosažitelných pro člověka. Dokud byly hyperborejská a atlantská civilizace technicky vyspělé, získávaly bylinu nesmrtelnosti ve větším množství, existovaly již i jakési farmy, které umožňovaly postupné navyšování produkce, aby byla dostupná i širším vrstvám obyvatelstva.
Po kataklyzmatech, která změnila i mořské proudy, stará známá naleziště zanikla a lidstvo přišlo o svou technickou základnu. Tenkrát El uzavřel smlouvu s reptiliány o vzájemné pomoci. Ještěři měli podmořská plavidla, s jejichž pomocí dokázali objevit nové zdroje v oceánech. Jejich pomoc však byla drahá, chtěli po Elovi odklon od přísného řádu Hyperborejců, směřující k neustálému zkvalitňování lidské rasy. Hyperborejci na severu bojovali o své holé přežití, a tak nebyli schopni této zradě zabránit. Takže tady teď vlastně popíjím nápoj zrady s jejím hlavním aktérem. (Tento poznatek raději ukrývám ve svém utajeném okruhu myšlenek.)
El mne nechává při lovení vzpomínek v klidu. Čte si v mé hlavě, jakoby studoval jízdní řád na nádraží. V tomto okamžiku opět začíná s proslovem: „To víš, nechtěli jsme o nápoj nesmrtelnosti přijít a mysleli jsme si, že se z plnění hadích úkolů postupně vymaníme, až získáme opět vlastní ponorky. Ale reptiliáni si velmi dobře hlídali, aby se lidská rasa nestačila technicky vyvinout, než proces její duchovní degradace pokročí dostatečně daleko, aby se nechala masově spolehlivě ovládat. Naleziště před námi nejen tajili, ale i hájili, když jsme se poprvé v ponorce pustili do vlastního průzkumu mořského dna. Nikdy nám nevěřili. Dokonce se i stalo, že náš první nadějný zárodek farmy nakazili nějakou nemocí, aby rostliny vyhynuly. Pak jsme museli vše úzkostlivě tajit. Není zrovna uklidňující být závislý na libovůli dodavatele nejdůležitější suroviny.”
„Jak je na vás dobře vidět, vydržela vám spolupráce na tisíce let,” podotýkám trochu lakonicky. „Proč se teď obáváte více než dřív, že se tak dlouhé partnerství zhroutí?”
„Vývoj světa přichází do rozhodujícího stadia. Pomocí elektronické, chemické i sociální manipulace začíná být lidstvo stále více tupým stádem ženoucím se za krátkodobým potěšením, bez vyšších cílů a ambicí. Uzavírá se okruh zemí, kde jsou občané pod plnou kontrolou svých prodejných vládců. Úroveň kontroly lidské mysli a stoprocentní přehled o jejich aktivitách postoupily tak daleko, že brzy zkrátka nebude ani možné lidi vyburcovat k nějakému účinnému odporu. Až budou všechny tyto mechanismy v nasazení, bude lidstvo v pasti, z níž nebude úniku. A pak již nebudeme potřební ani my. Jediná možnost na záchranu je v našem spojenectví jinak zahyneme všichni.”
„A věříš tomu, že se spojením budou souhlasit i slovanští duchovní vůdci?”
„Zapůsobil jsi na ně, je vidět, že o tebe nechtějí přijít. Pomohlo jim to odstranit ze svých myslí prastaré bloky a podívat se na naši vzájemnou situaci novýma očima. Myslím, že to bude ke prospěchu všem. Reptiliánům se věřit nedá. Odhalil jsem informace o nich některým vysokým ruským činitelům. Až bude potřeba, dostaneme mohutnou podporu ruské armády. Americká vojska jsou v současné chvíli prolezlá nespolehlivými lidmi. Musíme tam nejdřív provést čistky, než ji budeme moci proti Hadům použít.
Mé utajené myšlení se s takovou strategií neshoduje. Ukazuje opravdu na nevalnou morálku odvrženého boha. S Hady spolupracuje a za zády jim připravuje válku. Jen ze strachu o svou nesmrtelnost. Čím se vlastně odlišuje jeho čest od té hadí? Pro draky bude stejným zrádcem, jako pro nás. Jenže tady mě napadá, co vlastně teď provádím já sám? Usmívám se na něj, nechám se chválit a skrývám před ním své pochybnosti. Ano, jde mi nejen o život, ale i o existenci. Ale nevyužil jsem příležitosti k útěku, jen abych jej mohl přechytračit. Uvědomuji si, že se pohybuji po pěkně tenkém ledě a hraju hru, ve které ani nemůžu být nikdy lepší než ti, kteří si určují pravidla a následně je zase bez mrknutí poruší. Může vůbec účel světit prostředky? Neklesáme touto cestou na jejich úroveň? Napadá mne mnoho argumentů pro a proti. Zjišťuji, že jsem se během svých úvah opět schizofrenně rozdvojil, abych Elovi podal odpověď, kterou chce slyšet. Tento stav musím co nejdříve ukončit. Rozhoduji se pro výchovný pokus a částečné odkrytí karet:
„Víš, Ele, máš dobré úmysly, ale tvůj způsob myšlení neodpovídá tomu našemu. V tom by mohl nastat problém. Pro nás je dané slovo zavazující a naše svědomí hodně trpí, když jsme nuceni hrát falešnou hru. Sám cítíš, že nás stavíš před těžké rozhodnutí, jestli máme raději ztratit přátele v zajetí anebo hrát něco, co není v souladu s naším přesvědčením. V podstatě nás stavíš do pozice, kdy se ani ty nemůžeš spolehnout na naše vynucené slovo. Vím, že teď mluvím sám proti sobě, ale myslím, že taky nejsi naivní a vynucené spolupráci sám nikdy neuvěříš. Taky je možné, že se nejvyšší rada rozhodne naše životy obětovat a odmítnout tvůj návrh. U nás stojí morálka výš než život. Byť se jedná a životy bohů.”
El neodpovídá, je příliš zaražen mou upřímností. Z Apollóna cítím opatrný souhlas.
„Ech, ta vaše morálka! Jasně, ke spolupráci je neocenitelná a mnohem cennější než vynucená loajalita. Jenže když přistoupím na nevynucenou hru, obnažím se donaha a ztratím všechny výhody, které jsem si těžce vybojoval. A pro vás zůstanu jen opovrženíhodným zločincem, zrádcem, odpadlíkem. Když svoje výhody uplatním, jsem najednou partnerem i pro samotného Dareie. To mi stále ukazuje, že má cesta je správná. Všichni mí podřízení vědí, že když mě zradí, přijdou o somu a tím pádem i o život. Koneckonců jsem i já takto nucen plnit hadí přání. Pravidla hry jsou jasná a vše funguje.”
„Nevěřím tomu, že by Darei i ostatní vysocí duchovní takový krok neocenili. Myslím, že projev takové odvahy a upřímnosti z tvé strany by byl hodnocen velmi vysoce. A dávalo by to mnohem pevnější základ pro další spolupráci. Samozřejmě by ještě dlouho nějaká nedůvěra v srdcích přežívala. Ale s každým dalším ušlechtilým krokem z tvé strany by roztávala jako sníh pod jarním sluncem.”
El mlčí, přemýšlí dlouho. K žádnému závěru nedochází a bere si čas na rozmyšlenou. Vstane a dá najevo, že večeře skončila. Nasazuje masku hráče pokeru, Apollón se sympaticky usmívá. Pohled do jeho modrých očí přímo uklidňuje. Musím se odebrat do své podzemní kobky. Kdybych tak mohl navštívit své spoluzajatce v jejich celách. Určitě by potřebovali povzbuzení. Nemůžu ale riskovat, jejich myšlenky mohou být sledovány. Po zralé úvaze se rozhoduji pro kompromis. Počkám až usnou a vstoupím do jejich snu. Nemusím jim nic vysvětlovat, stačí, když jim dám naději.

Helfaistos seděl na své posteli v osamoceném domě uprostřed vysokých hor Nového Zélandu. Přehrával si v hlavě poslední zážitky tohoto dne. Ačkoliv měl za sebou úspěšnou výpravu, necítil se spokojený. Sužovaly jej žárlivé myšlenky, nedokázal je zaplašit.
Jak to, že si otec tak dobře rozumí s jinými, dokonce s nepřítelem Perunem? A vlastního manželského syna přehlíží. Proč? Kdo je otci věrnější než právě on? Proč jej pronásleduje ve vztazích tak zlý osud? S manželkou Afroditou to bylo učiněné peklo. Podváděla jej s kdekým, dokonce i s jeho vlastním bratrem Áresem. Plodila s nimi kupu božských mláďat, které pak Helfaistos živil. Jeho vlastním potomkem nebylo ani jedno z mnoha narozených dětí. Všem byl pro smích, že si nedokáže uhlídat vlastní ženu. Ale i když ji s Héliovou pomocí dopadl přímo při činu, nerozešel se s ní. Miloval ji a trpěl její nevěrou jako zvíře.

Po dlouhých letech ji nakonec opustil, a zatímco on několik měsíců prožíval psychické peklo, ona si bezstarostně užívala s jinými. Zahořklostí vůči svému okolí trpěl už od dětství kvůli skrývanému posměchu za svou chromou nohu. Otec jej taky přehlížel, na Olympu panoval kult dokonalosti a on se za svého syna styděl. Postižení bylo dávno odstraněno, k tělesné dokonalosti se obrovskou vůlí dopracoval, ale El si přesto již nedokázal k Helfaistovi vybudovat srdečnější vztah. Přitom syn mu sloužil do roztrhání těla, byl jeho nejspolehlivějším mužem. V otevřeném souboji nakonec porazil dokonce i Árése, což byl jeho nejradostnější úspěch a pomsta za mnohonásobné parohy a posměšky. Otcovo srdce však přesto dobýt nedokázal.
Mnohokrát záviděl smrtelníkům, že mohou začínat se svým životem znovu a znovu. On byl ke svému životu připoután těžkými okovy strachu ze smrti. Možnost nekonečného prodlužování života se však při jeho psychických útrapách ukázala spíše jako prokletí. Mohl si dopřát všech radostí, které svět nabízel, a přesto šťastný nebyl.
Přemýšlel o smrtelných lidech i bozích čím dál častěji. A protože každý chce hlavně to, co je jemu nedostupné, začal po smrti toužit. Na sebevraždu si netroufal, ale do svých úkolů se vrhal bezhlavě, jakoby při jejich plnění chtěl být zabit. Nicméně jeho fyzická kondice jej ze všech nebezpečí vytáhla. Perun byl taky zklamáním, těšil se, že konečně našel adekvátního soupeře. Avšak jeho porážka byla na hranici nudy. A pak jej jím zajatý slovanský bůh zasáhl na místě nejcitlivějším – vzbudil sympatie u jeho otce. Jen tak, aniž by pro to cokoliv musel udělat.
Helfaistos došel ke konečnému závěru, že on již nikdy otcovy skutečné přízně nedosáhne. Zůstane věčným nesmrtelným outsiderem a smolařem. Bez lásky, bez potomků, bez citu. Ach, kdyby jen nebylo té zatracené karmy! Otec byl nesmrtelným schopen poskytnout ochranu před dopadem spravedlnosti. Ale pro příští život mu jeho záštita nebude nic platná. Několik životů prožije jako poslední žebrák, aby odčinil své prohřešky. Tím si byl jist. Ale co je několik podělaných životů proti věčnosti? Půjde již jen správnou cestou a s celým svým obrovským nasazením a vůlí bude odčiňovat své viny.
Protože se bolesti bál, použil uspávací prostředky. V okamžiku blížících se mrákot skousnul kapsli s prudkým jedem. Na tváři se mu rozhostil blažený úsměv. Dokázal to! Vrací se ke Světlu, aby mohl začít s novým životem.

Probouzím se po neklidném spánku. Netuším, kolik je hodin, jaký je den, nic. Bez kontaktu se slunečním světlem se vnímání času značně zkresluje. Rekapituluji si v hlavě prožité události a dávám pozor, abych nezabrousil do myšlenek, které by mé postavení mohly zhoršit. Ty si přehrávám ve vnitřním chráněném okruhu. Radegast s Kupalou na tom psychicky moc dobře nejsou. Tráví zde již několik dnů a netuší, co s nimi bude. Myslím, že jim příjemný sen o vysvobození pomůže zlepšit náladu. Zajistil jsem u nich i okamžité zapomnění po probuzení. Takže zůstane jen příjemný pocit. Jsem si jistý, že El vydal strážím nařízení o vlídnějším zacházení. I to by je mohlo posílit.
Potřebuji zjistit, co je nového v táboře mých přátel. Provádím svou rozdvojovací proceduru a přenáším se do jejich hlavního stanu. Radostně se vítáme a vyměňujeme si čerstvé novinky. Nejzávažnější je zvěst, že Helfaistos dobrovolně ukončil svůj předlouhý neradostný život. Zjistila to Mara – kdo jiný taky – a pomohla umírajícímu s cestou ke světlu. Byla překvapena, že jeho karma nebyla tak špatná, jak by se očekávalo. On si vlastně svým prožitým duševním utrpením čistil své hříchy průběžně. Jeho život byl v katolické terminologii vlastně předlouhým očistcem.
Sám z toho měl obrovskou radost a z vděčnosti za Mařinu dobrovolnou asistenci požádal o možnost zrození v našem prostředí, kde může nejlépe rozvinout všechny své nabyté zkušenosti a schopnosti.
Jsme s tím srozuměni. Nikdo z nás v sobě neživí zhoubnou nenávist k nepříteli a jsme rádi, že získáme cenného a upřímného spojence. Olchar jej žádá, aby ještě nevstupoval do nového života, jako duše nám bude v dané situaci mnohem užitečnější. Ujímá se ho Rožana, která vyléčí jeho staré bolesti a uvede jej do našeho prostředí.
Starosti mi nyní dělá El. Jak přijme odchod a – v jeho očích i zradu – svého opomíjeného syna? Ovlivní to jeho další rozhodování ohledně naší spolupráce? Může jej to přimět ke smíru nebo taky k odporu. Musíme vyčkat. Spolupráce s ním má mnoho úskalí; je ješitný, náladový a nedůvěřivý. Možná se nakonec budeme muset rozejít. Ilja nám zase tlumočí nespokojenost našich spolupracovníků se zdržením uvedení chronovizí do světa. Byli už ve stavu bojové pohotovosti, těšili se na velkou bitvu, která by potvrdila jejich světonázor vůči všem pochybovačům a posměváčkům. Nebyli informováni o nejnovějším vývoji a důsledcích z něj plynoucích. Budeme muset všechny osobně kontaktovat a vysvětlit situaci. Pak se ale zvyšuje riziko, že se někdo z informovaných dostane do rukou Mosadu. Koneckonců má tato špionážní síť spolupracovníky ve všech možných organizacích a uskupeních. Proč by je neměli mít i u nás?
To by mohlo způsobit, že se Hebrejci dostanou k citlivým informacím. Což by ale v důsledku poškodilo hlavně Elovu partu, ne nás. Zvažujeme všechna rizika a rozhodujeme se k větší transparentnosti, která je našemu myšlení bližší.
Cítím, že se musím vrátit. Do cely se blíží El. Loučím se s přáteli a mizím.
Vpadne do místnosti, vypadá docela klidně. Jeho nitro však prozrazuje něco jiného. Zkoumavě si mě prohlíží a skenuje mé myšlenky. Nemohu prozradit, že o neštěstí jeho syna vím, takže se znovu musím před ním rozdvojit a nastavit mu ke čtení oficiální verzi.
„Perune, neumím si to v hlavě srovnat. Helfaistos opustil náš svět, dal všanc svou nesmrtelnost a bez jakéhokoliv upozornění či varování nebo alespoň vysvětlení si vzal život.”
Musím zahrát překvapení, dokonce zvládnu i soustrastné myšlenky. Uvědomuji si, jak je lhaní zatěžující, lhář musí být neustále v souladu se svou lží a zaplétá se tak do vlastních sítí. Doufám, že tu hru budu moct brzo ukončit, hodně mě to oslabuje.
„Víš, co je zajímavé? Helfaistos si myslel, že se mnou nehrajete fér. Vypozoroval nějaké jemné náznaky vaší paralelní komunikace. Buďto se mýlil, anebo jste mnohem schopnější, než jsme si o vás mysleli. Pak bych musel i přemýšlet o možnosti nějaké vaší konspirace vůči němu, která měla za následek jeho smrt. Protože kdybych si takovou myšlenku připustil, musel bych počítat i s nějakým vaším duchovním útokem proti sobě. A dlouhý život na zemi mě naučil být extrémně nedůvěřivým. Spoléhal jsem se na vaše morální zásady, ale jestli jste je opustili…”
„Ele, problém je vtom, že vlastně ani nevíš, co chceš. Férového partnera si nezískáš tím, že jej dostaneš pod ohromný tlak. Nutíš nás být neférovými a ztrácíš pak důvěru v někoho, komu je morálka naprosto přirozená. Takže ano, umíme se bránit proti nedobrovolnému čtení myšlenek a nabídnout soupeři pro něj přijatelnou verzi. A ty se jako soupeř chováš. Tím, že nabízíš partnerství, se nic nemění, dokud zneužíváš své dominance.
Vím, že riskuji tvůj hněv a ztrátu své existence, ale nemohu déle mlčet. Dokud si nevyjasníme naše vztahy a pozice, bude nedůvěra setrvávat z obou stran. A obviňovat nás ze smrti svého syna může jen ten, kdo se bojí vlastního svědomí a neumí se podívat tvrdé pravdě do očí.” Diovi brunátní obličej, cítím jeho zakrývaný vztek, ale jsem rozhodnut dokončit svůj opovážlivý útok.
„Každý dnes ví, že řecké báje se psaly pod tvým patronátem, jak hodně tvůj syn trpěl absencí tvé otcovské lásky. To ho bolelo mnohem víc, než mnohonásobné parohy od jeho milované Afrodity. Zdolal každou překážku, o které si myslel, že stojí mezi jím a tebou. Naučil se bojovat tak dobře, že zdolal i Árése, sloužil ti s bezvýhradnou oddaností, která mu přinesla i jeho jméno – věrný Elovi. A tys mu nikdy neprojevil svou otcovskou náklonnost a lásku. Bral jsi to jako samozřejmost! To jeho utrpení bylo tak veliké, že mu smazalo veškerou špatnou karmu a jeho duše dosáhla pokoje a míru.”
„Lžeš a to tě přijde draho! Manipuluješ mou myslí, abych si pod tíhou svědomí vzal život i já. Ale to ses přepočítal. Rychleji zničím já tebe! Teď hned! PERUN KONEC!”
Poslední slova jsou povelem k aktivátoru smrtonosného vysílače, který mám upevněn na trupu. Na jeho zašití do břišní dutiny zatím nebyl čas. Očekávám svůj poslední moment, smiřuji se se ztrátou své existence. … Ale nic se neděje.
„PERUN KONEC!!” zahřmí úsečný povel v místnosti znovu. Nic. Náhle cítím přítomnost cizí duše. Mezi námi se zjevuje Helfaist v duchovní podobě. Tvrdost z jeho tváře zmizela, duch se usmívá.
„Co…, co tady děláš? Jak ses dostal přes bariéru?”
„To je vše, co tě zajímá, otče? Víc už o mně vědět nechceš? To je ti podobné. Přišel jsem ti říct, že Perun nelhal. Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že se změníš. Tvé ego tě pohřbívá stále hlouběji. Jednou budeš poražen a dostaneš se do tak hluboké díry, že i Tartaros je vedle ní jen mělkým důlkem. Pro mě to již naštěstí skončilo, jsem šťastný. Dokonce jsem se i znovu zamiloval. Ale to tě asi nezajímá. A Perun je volný, vypnul jsem bariéry i vysílače smrti. Může si vyzvednout i své přátele. Sbohem ex-otče.”
Asi ještě nikdo nikdy neviděl všemocného boha tak silně zdrceného jako já. Celý jeho svět se mu hroutí před očima. Asi bych jej i politoval, nebýt jeho odhodlání vymazat mě z Knihy života. Komunikace s ním je v tomto stavu zbytečná. „Tak se drž, Ele, já mizím. Ještě se sejdeme.”
Ocitám se v Radegastově cele, popadám jej a přenáším jej ke svým přátelům. Než se kdo z nich vzpamatuje, vracím se pro Kupalu. Teprve pak propukáme v nekonečnou radost. Dostává se mi chvály ze všech stran. Já odkazuji na Helfaistovu klíčovou zásluhu. Bez něj by přátelé prožívali tragické okamžiky. Zjevují se i duchovní ze Šambaly. Helfaistos je hrdinou dne. Dostává slovo, aby promluvil.
„Děkuji vám, jak hezky jste mě přijali mezi sebe. A já vám přitom předtím tak hodně škodil. Semarglovi jsem způsobil obrovské trauma, moc se ti omlouvám a doufám, že budu mít příležitost se s tebou nějak vyrovnat. I Jaroslavě dlužím upřímnou omluvu za to, že jsem ji udeřil. Cítím vaše odpuštění a děkuji vám. Takovou atmosféru jsem u nás nikdy nezažil. Už nikdy se nestanu vaším nepřítelem. Na důkaz své přízně vás chci požádat o změnu jména. Už rozhodně nechci být věrný Elovi.”
Darei se usmívá. „Jsme šťastni, když se naše děti vrací zpět do rodiny. Všechno zlé je zapomenuto. Co bys řekl novému jménu Slavomil?”
„Ano, to vystihuje přesně můj postoj, můj budoucí život. Musím vám prozradit, že jsme se do sebe zamilovali s Marou. Jsem šťastný, jako nikdy předtím. Bude pro mne čest, nosit takové jméno.”
Bouřlivé ovace neberou konce. Jen na Radegastovi a Koladovi je vidět, že už tu radost nejsou schopni vstřebávat, přechod byl pro ně příliš nečekaný a rychlý. Jsou unaveni, a tak jim dáváme místnost s výhledem na hory, kde si mohou odpočinout. Teprve nyní si však uvědomuji, že v jejich břišních dutinách se stále nachází smrtelně nebezpečné vysílače. Musíme okamžitě přistoupit k operaci. Ilja zná v městě chirurga, který je schopen vysílače z těl vyjmout. Náhle však přichází Mokoša a kárá nás: „Copak jste zapomněli, že od těchto věcí jsem tady já? Nějakého doktora by volali, pche. Ukažte!”
Jde nejdříve ke Koladovi a ohmatává mu břicho. Náhle se v její ruce objevuje malá zaoblená krabička. U Radegasta to samé. „Někam to svinstvo odneste, ať se někomu něco nestane.” Myslel jsem, že na tyhle věci se specializují jen filipínští šamani. Je dobře, že tyto schopnosti jsou i mezi námi.
Mezitím se zklidňují i emoce našich přátel. Darei se vrací i se svou skupinou do Šambaly. Pracují na textu zásad nové společnosti, který se začne zveřejňovat krátce po uvedení chronovizí ve známost. Přesný termín zahájení akce bude oznámen po ověření připravenosti jednotlivých skupin. Vše na sebe musí profesionálně navazovat.
My zbylí usedáme kolem stolu, popíjíme skvělý čaj a povídáme si. Musím vyprávět své zážitky z jámy lvové. Mara odchází do ústraní, chce být se Slavomilovou duší o samotě. Ilja mi vypráví, že náš dům je tajně střežen lidmi z generálovy speciální jednotky. Kdyby proti nám El někoho poštval. Nálada mezi našimi věrnými spojenci je netrpělivě povznesená. Nemohou se dočkat, kdy započneme naši ofenzívu. Po celém Rusku probíhají nenápadné čistky pro odstranění zrádců z důležitých funkcí.
Americká armáda je velkou neznámou. Mnoho generálů je nepřímo napojeno na Ela. Ale po celých státech se zvedají vlastenecké síly, stejně jako v částech Evropy. Je zde zkrátka mnoho zdrojů nejistoty a vše záleží na tom, s jakou dynamikou budou akce prováděny a ke komu se nevědomé a nejisté skupiny přikloní. Pokud budou okolnosti nepříznivé, hrozí po celém světě bratrovražedné občanské války. To nikdo nechceme. Po bitvě je generálem každý, ale před bitvou je to horší. Musíme zkrátka ze sebe vydat to nejlepší a věřit, že vesmír je na naší straně.
Budeme se nadále snažit dostat Ela na svou stranu. Jen s jeho pomocí se dá zabránit velkému krveprolití. Rozhodujeme proto, že spuštění ofenzívy odložíme na dobu, kdy budeme mít nějakou jistotu o jeho postoji.

El sedí zdrcen na svém trůnu. Ten mu ještě dodává zdání, že vše je na svém místě, říše je v pořádku. Ale racionální duch mu našeptává, že to dlouho nepotrvá a jeho moc se zhroutí jako domeček z karet. Tak jako on zabil svého otce, který totéž učinil svému otci, může i on od některého ze svých synů očekávat smrt. Zatím je dokázal držet na uzdě, nechal je utápět v radovánkách a přepychu spojených se strachem z odepření sómy. Ale i on sám byl tímto strachem paralyzován. Trpce se usmívá: své otroctví si vytváříme sami a přesvědčujeme se o své úžasnosti, abychom neviděli okovy, které nás poutají. Jak jsme byli naivní, když jsme věřili, že svou nesmrtelnost využijeme ke svému osvobození. Jako kdyby narkoman doufal, že jej droga vysvobodí ze závislosti na ní. Moc, luxus, naše ego nás zaslepily, abychom neviděli holou a jasnou skutečnost.
Staří měli pravdu a my vzbouřenci a zrádci jsme se chovali jako puberťáci. Nezradili jsme jen staré bohy, zradili jsme celé lidstvo.

Toto přiznání vlastní viny Elovi neúprosně otevírá oči a vidí další a další chyby. Nelítostně a důsledně, jeden hřích za druhým. Dá se to vůbec unést? A víc – dá se to vůbec ještě napravit? Zaplatit tu obří horu karmických dluhů, z jejíhož dosahu se mu dařilo tak dlouho úspěšně unikat?
Nejtěžším poznáním ale zůstává to, jak zacházel s nejbližšími, kteří jej vždy milovali a vše zlé mu odpouštěli. Hel Ra, Elovo světlo – manželka Héra. Podváděl ji jak na běžícím páse a stále mu odpouštěla. Helfaistos jeho nelásku již neunesl a dobrovolně odešel. A co ví o Heliovi? Taky si jej nevážil a nevšímal. A co všichni jeho nejbližší, kteří připojením jeho jména ke svému vyjádřili svou oddanost k němu. Gabri-el, Micha-el, Rafa-el, Uri-el a další bohové, kteří po neshodách s Elem přešli k židovským žrecům. Hleděl si jen své moci a výhod z ní plynoucích. Choval se jako slepý somnambul. Kdyby to tak všechno mohl vrátit! Oč jednodušší by to dnes bylo.
El ví, že zůstal sám a nenajde se nikdo, kdo by mu pomohl. Může jen útrpně očekávat svůj osud.
Před jeho trůnem se objevují dvě postavy v dlouhých královských pláštích. Nikdo z řad lidí a bohů si nemůže dovolit se jen tak objevit před Nejvyšším. Za tuto troufalost by jej stihl okamžitý a tvrdý trest. Ale Salomon a David nejsou ani podřízení bohové a už vůbec ne obyčejní lidé. Jsou podřízeni přímo Hadům a on je nucen s nimi vycházet v dobrém a poskytovat jim i jejich národu všemožnou podporu.
Jejich příchod znamenal skoro vždy nějaký problém. El jim unaveně pokyne, aby se posadili do pohodlných křesel stojících na úrovni jeho trůnu. Chce zavolat služebnictvo, ale Salomon jej panovačně zarazí: „Nepřišli jsme se sem najíst ani napít. Jsme tady, abychom se tě zeptali na tvou chystanou alianci se Slovany. Ty si myslíš, že můžeš moudrým Drakům i nám něco tajit? Chtěl jsi nám vrazit nůž do zad? Tak to ses náramně spletl. Žádáme tvé vysvětlení!”
El měl pro tento případ nachystanou výmluvu, že se jednalo o lest na slovanské bohy, které chtěl definitivně zničit. Ale jeho obvyklá výřečnost ho opustila. Sedí a hledí do jednoho bodu. Cítí, že prohrál a že mu už nic nepomůže. Za nezvanými hosty se začínají objevovat bohové jeho říše.
Tváří se cize, jako by s ním nestrávili tisíce let v dobách dobrých i zlých.
Po jeho pravici se objevují bratři Hádes a Poseidon, po levici Hélios i manželka Helra. Kde jsou ostatní? Nechtějí přiznat barvu a tváří se, že o ničem nevědí. Tamtamy mezi jeho bohy fungují rychle a bezchybně, nikdo se nemůže vymlouvat. Po krátké chvilce se objevuje ještě Apollón se sestrou Artemis a přidává se na stranu Elova trůnu. Vzduchem se mihne Helfaistův duch, ale hned zase mizí.
Do popředí vystupuje Hermés. Svým vychytralým pohledem si změří všechny přítomné, odkašle si a prohlásí: „Král bohů dělá v poslední době chybná rozhodnutí, kterými přímo ohrožuje existenci nás všech. Vím, že mnozí z vás mu jsou za něco v minulosti vděčni a postavili se na jeho stranu. I já jsem mu byl věrným služebníkem. Staly se ale věci, které se stát neměly. A vedly by ke zkáze celé naší Země, kdybychom je nezastavili. Křehká rovnováha mezi vládnoucími vrstvami byla narušena a hrozí nám válka gigantických rozměrů. Určitě by se do ní zapojily i hvězdné bytosti a začaly by se ničit i ostatní planety. Všichni víme o zbraních, které se v posledních letech objevily. Musíme to šílenství zastavit, dokud je čas.
El již není způsobilý vládnout a nejideálnějším nástupcem je jeho legitimní syn Arés. S jeho pomocí můžeme zkrotit rostoucí moc lidí a vrátit je na místo, které jim náleží. To je jediná možná záchrana pro nás všechny. Žádám, aby toto uvážili všichni, kdo by se chtěli postavit převzetí trůnu. Anebo tady chcete dračí armádu, abyste pochopili, jak se věci mají? Když ukážeme, že nejsme schopni udělat si ve svých řadách pořádek, nebudeme hodni jakéhokoliv soucitu. A na sómu můžete zapomenout taky. Anebo věříte Elovým pohádkám, že již brzy dokáže nesmrtelnost zajistit i bez našich spojenců? Už jste někdy viděli nějaký jeho fungující výtvor?”
Po chvíli váhání přechází na stranu vzbouřenců Hádes. Odchází od Ela se sklopeným zrakem. Atmosféra ticha houstne do nesnesitelnosti. Každý z přítomných zažívá těžký vnitřní boj. Hermés pohlédne na boha války a přikývne. Je jasné, kdo koho vede a kdo poslouchá. Arés vykročí směrem k trůnu. Do cesty mu vstoupí Poseidón: „Arési, synovče! Všichni si vážíme tvé bojové zdatnosti, nikdo se ti nevyrovná. Ale nezlob se, na krále jsi nevyrostl. Proč se o trůn neuchází rovnou Hermés, když je tak chytrý? Asi ví, že na to nemá ani původ, ani koule. Ale s tebou to umí. Chceš jako král být jeho loutkou? Jak by asi to vládnutí vypadalo, kdybys musel neustále čekat na jeho moudra? Myslíš, že tě někdo bude skutečně respektovat? Každé tvé rozhodnutí bude muset být doprovázeno brutální silou. Chceš nás začít zabíjet? A chceš, aby se na tvé místo začali chrtit tví synové Deimos či Fobos? Tak to snad už radši Erose. Rozmysli si to, buď sám sebou a vezmi rozum do hrsti.”
Arés nečekal slovní výpad, na který neumí odpovědět. Jistotu a oporu hledá na rukojeti svého meče, který křečovitě svírá. Na pomoc mu přispěchá opět Hermés: „Myslím Poseidóne, že máš pravdu, Arés je mužem činu a od diplomacie jsem tady já. Co máš proti takovému propojení? Pořád lepší, než když neučiníme nic a necháme Ela dokonat dílo zkázy. Arési, není nač čekat!“
Bůh války tasí meč a odstrčí boha moří, který mu stojí v cestě. Ten je ale rozhodnut bránit svého krále. Vytáhne meč, ale náhle padá k zemi. Zasáhl jej silný energetický výboj z Hermovy hole. Z této strany to bylo opravdové překvapení, diplomat se vždy přímému boji vyhýbal. Apollón se vzpamatovává jako první a hbitě vystřeluje šípy proti Hermovi i Arésovi. První však dokáže šíp v letu srazit a druhý má na sobě neprůstřelnou vestu schovanou pod oděvem. Je vidět, že se oba na dnešní den dobře připravili. Arés se dostává do varu a sráží mohutným úderem meče Helia k zemi. Hermes velí ostatním bohům na své straně do útoku a sám vystřeluje ze své hole proti střílejícímu Apollónovi. Toho zachraňuje sestra Artemis, která svého plavovlasého bratra odstrčí z dráhy letu střel. Vzniká nepřehledná situace, kde hlouček obránců božského krále je obklopen přesilou kdysi věrných bohů. Ti již vědí, že není cesty zpátky. Kdyby byl puč potlačen, čekal by je krutý trest. Náhle se však v sále objevuje skupina slovanských bohů, které přivolal Slavomilův duch. Udělali bleskovou poradu, na které usoudili, že podpořit Ela bude menším zlem, než nechat řádit Arése.
V celém sále se rozmístily bojující skupinky. Bojují spolu bohové i bohyně. Úkol porazit v boji boha války připadá na Peruna. Veleš je ozbrojen střelnými zbraněmi a napadá Herma. Králové Salomon a David nenápadně opouštějí sál.
Perun skočí před bojovým zápalem rozzuřeného Arése, který již probodl bránícího se Hélia. Válečník spatří nového protivníka a na tváři se mu rozhostí pohrdavý úsměv. „Co chceš chlapečku, myslíš, že mě dokážeš zastavit? Dám si tě ke svačince a pak zničím Ela!”
Perun však své vzrušení ovládá, ví, že protivník je mnohem silnější. Nechává soupeře útočit, aby mohl použít techniky aikido. To je jeho jediná šance. Proti Helfaistovi to nestačil použít. Tělesně je mnohem slabší, ale reakce má vybičované na maximální rychlost. Snaží se dostat do bojové meditace, která mu umožní se soupeřem vytvořit jeden celek. Každý útok je pak průhledný ještě než začne a útočník nemá šanci zasáhnout protivníka. Ze začátku ještě inkasuje pár bleskurychlých úderů pěstí, které se dají přežít. Pak se očekávaný stav v Perunově mysli konečně rozhostí a stává se pánem situace. Arés se stále častěji ocitá na zemi, aniž by postřehl, jak se to stalo. Čím víc jej to vytáčí, tím větší vztek se jej zmocňuje, až připomíná běsností posedlého vikingského berserka. Jediný podařený zásah by soupeře rozdrtil na kaši. Ale naštěstí pro Peruna se mu daří šílené smršti ran mistrně uhýbat. Při jednom Arésově pádu mu vypadává z ruky meč. Perun se jej zmocňuje a jedinou ranou vzteklého válečníka zbavuje života. Chvíli předtím se Velešovi podařilo zabít Herma.
Této situace využívá El a začne křičet: „Nechte už toho, krve proteklo již dost, hlavní strůjci puče jsou mrtvi. Kdo se vzdá, bude potrestán jen v rámci kázeňských trestů, nikomu nebude odňato božství a neztrácí nárok na sómu. Na nepřátelství zapomeneme a svoláme velký sněm, kde se každý bude moci vyjádřit k nastalé situaci. Najdeme optimální řešení pro všechny. To je mé slovo, které dodržím.
Antičtí bohové neochotně přestávají bojovat. Bez vůdců by to již stejně nemělo smysl a příslib nízkých trestů je lepší variantou, než být zabit v boji. Přátelé si vzájemně ošetřují rány, nikdo nikoho nemusí poutat, dochází dokonce k občasným dialogům mezi skupinami bohů, kteří se již po staletí neviděli.
Mokoša se sklání nad Poseidónem. Výboj mu těžce poškodil nervy, ale žije, má robustní tělesnou konstituci. Hélios je však mrtev. Mara se vytrácí, aby mu asistovala. Doprovází ji i duch Slavomila, který v Héliovi měl jednu z mála přátelských duší.
El děkuje všem svým zachráncům, kteří se za něj ve chvíli nejtěžší postavili. Zvláště u Peruna se zastavuje: „Já to nechápu! Před chvílí jsem tě chtěl vymazat z Knihy života a ty mi teď zachraňuješ život? Mimochodem jsem viděl tvůj boj s mým nepodařeným synem, byl jsi fenomenální. Po tvém debaklu s Helfaistem jsem nečekal, že mu vydržíš vzdorovat déle než 5 vteřin. A teď ti dlužím za svůj život velké poděkování a prosím přijmi mou omluvu za mé prchlivé chování. Dnes se opravdu stydím za své činy. Došlo mi to už před pokusem o převrat a teď jsem se jen utvrdil ve své lítosti nad svými skutky. Nebyl jsem dobrým otcem, ani bohem, ani králem a už vůbec ne dobrým manželem,” kývá hlavou směrem ke své královně, která zrovna přichází k nám.
Ta políbí svého muže a podává ruku Perunovi. „Právě jsme ztratili tvou rukou syna a přesto jsme ti vděčni. Ráda se s tebou potkávám, pamatuji si na tebe z dávných časů. Býval jsi bouřlivák, ale vždy férový. Přiznám se, že jsem po tobě kdysi i pokukovala, ale tys byl vždy věrný jen jedné. Ne jako ten můj. A po našem rozkmotření se u naší části božstva věrnost až na výjimky moc nenosila. Všichni si užívali nesmrtelného života. Být tisíce let jen s jedním partnerem asi přece jen nejde. A taky už na nesmrtelnost nenahlížím jako na spásu. Když si na ni někdo zvykne a je pak ochoten obětovat všechno drahé, jen aby si ji udržel, stává se prokletím. Vy jste kdysi tomuto pokušení odolali a ukazuje se, že jste měli pravdu. Helfaistos si to uvědomil, a proto odešel. Našel odvahu. Podceňovali jsme jej, ale ukázalo se, že byl jediný z našich synů, který za něco stál. A já budu podporovat návrh na naše opětovné spojenectví ze všech sil.”
Atmosféra v sále se pomalu zklidňuje, bojovné energie vyprchávají ze všech zúčastněných. El zvedá po krátkém přemýšlení hlavu a nahlas prohlásí: „Není již na co čekat. Nebudu ztrácet čas a svolám celobožský sněm, jak jsem slíbil. Nechám všechny, aby se mohli vyjádřit k naší další budoucnosti. Jedná se o zásadní změny, takže bude správné, aby se věc řešila naprosto otevřeně.”
Provede mentální oznámení všem bohům svého království a brzy se sál začíná plnit bytostmi, které se pokusu o převrat nezúčastnily. Jednalo se převážně o ženské bohyně, z mužů se dostavují již jen polobůh Hérakles, Apollonův syn Asklépios a Titán Boreas. Hádes je trochu zmaten, stydí se za svůj poslední krok, kdy dal na poslední chvíli přednost vzbouřencům. Měl zkrátka smůlu. Ale uvědomuje si, že se nikdo na jeho místo tlačit nebude.
El čeká, až se utiší hlasy v místnosti a promluví: „Mám dnes za sebou hodně těžký den. Ztratil jsem dva syny. Na jejich smrti mám taky svůj podíl. Musel jsem přihlížet, jak jste se rozdělili a byli jste ochotni se vzájemně vybít. Nebudu nikomu nic vyčítat, chci na vše co nejrychleji zapomenout. A pokud se zde většinově rozhodnete, že chcete, aby vám vládl někdo jiný, dobrovolně se vzdám tohoto trůnu. V podstatě by se mi i ulevilo, protože příští dny jistě nebudou lehké.”
V sále je dokonalé ticho, taková slova zde ještě nikdy nezazněla. Bohové se kolem sebe rozhlížejí a zkoumají z výrazů druhých, jak se k takovým informacím postaví. El po krátké odmlce pokračuje: „Tím, že se zde objevili slovanští bohové, které si pamatujeme z dávných časů před naším rozdělením, začali mnozí z nás přemýšlet jinak než dřív. Stali se naším zrcadlem, kde jsme se najednou uviděli v celé nahotě. Chtěl jsem je nejdřív zničit, pak se s nimi spojit a dnes bych je i poprosil, aby nám odpustili a vzali nás na milost.”
V místnosti to začíná hučet jako ve včelím úle. Většina bohů králova slova vnímají jako zradu. Bojí se o svou budoucnost. Hlavy se otáčejí směrem k Poseidonovi, který pomalu přichází k sobě a Elova slova ještě příliš nevnímá.
Král musí zvýšit hlas, aby jej bylo slyšet: „Vím, co si o mně myslíte. Ale o svou nesmrtelnost se bát nemusíte. Právě dnes jsem obdržel zprávu, že se mým vědcům podařilo vypěstovat zázračnou mořskou bylinu v umělých podmínkách napodobujících její přirozené stanoviště. Rozbor prokázal, že obsahuje všechny vzácné látky potřebné pro výrobu sómy. Tím se definitivně zbavujeme závislosti na Dracích. A budeme moct prodlužovat život i všem hodnotným lidem, jak se to dělalo kdysi v Hyperborei. Dlužíme lidstvu mnoho za všechna příkoří, která jsme jim na příkaz Hadů způsobovali.
Mnozí z vás si jistě kladli stejné otázky po smyslu nesmrtelného života. Došel jsem k poznání, že silné ego baží po věčném životě nejvíc. Ale pokud ho dosáhne, dostane se do pasti, ze které není úniku. Jako narkoman si chodí pro další a další prodloužení. Sóma je zrádná tím, že neubližuje tělu. Zato egoistickou duši ničí. Pomalu a neúprosně. Ale přesto vám ji nabízím. To rozhodnutí přestat musí přijít z vašeho rozhodnutí. Já jsem vás svedl, ale vyléčit se musíte sami. Bohužel. A ne každý je na to připraven. Proto vám ji dávám a na nic se nebudu ptát.”
Neklid nyní střídá nejistota v sále. Každý se ptá sám sebe, zda by měl odvahu k takovému kroku.
El si suše odkašle a pokračuje: „To je vše k vaší budoucnosti. Král Šambaly Darej naplánoval pro lidstvo taky léčbu šokem. Zpřístupní všem data z kroniky Akáša pomocí přístroje zvaného chronovizor. Velmi jsem se tomu bránil. Ale teď vidím, že není jiné cesty. Lživých informací je na Zemi již tolik, že se v nich už nevyzná vůbec nikdo. A bez pravdy se nedá nic změnit k lepšímu, všechny včetně nás to pomalu ale jistě stahuje do nejhlubších pekel.”
Znovu velké hučení v sále. Bohové za celé tisíce let nemuseli vstřebat tolik zásadních informací, jako v této převratné chvíli. Já se svými druhy jsme propojeni i se Šambalou, takže Elova slova se okamžitě přenášejí i tam. Darej dává okamžitě pokyn ke spuštění akce.
Všichni víme, že stojíme na prahu nového věku. Věku, který nám přinese mnoho radosti, ale i bolesti z nastávajících změn. Tento den bude provždy zapsán velkým písmem do dějin lidstva i vesmírných bytostí. Nic již nebude jako dřív. Cítíme to zvláštní chvění – jakoby se i matka Gaia těšila, že se brzy bude moct dát do pořádku. V hlavách se nám objevuje text, jenž byl před chvílí vytvořen našimi předními duchovními vůdci, kteří brzy budou moci vystoupit na veřejnost:

OZDRAVNÝ PROGRAM ZEMĚ
Sestaveno pokračovateli védických tradic pro všechny obyvatele naší planety, kteří touží po hodnotném a smysluplném životě na zdravé, čisté a prosperující planetě.
Svět se stal nepřehledným, zmanipulovaným lží a podvody. Nemocným ve všech možných směrech. Abyste získali možnost dozvědět se pravdu o minulosti a dokázali si z ní odvodit, co se děje dnes, dali jsme vám do rukou geniální přístroj, který dokáže zviditelnit vše, co se kdy na Zemi odehrálo. Získáváte pravdivý přístup ke všem událostem, které se udály. Ne vždy se jedná o věci příjemné, ale bez pravdy se nikdo neposune ve svém vývoji ani o milimetr. Přístroj změní vaše životy, lhaní jednoduše nebude mít žádný smysl. Přicházíte s ním i o své soukromí, ale je to daň za život v pravdě. Musíme se naučit s touto zkušeností žít, tak jako s tím žijí všechny vyspělé bytosti na pokročilejších planetách. Znovu si budeme moct věřit bez zatěžující byrokracie a armád právníků.
Jsme připraveni pustit se znovu do boje za spravedlivou společnost, která zde již v dávných časech existovala. Věříme ve vaši mohutnou a upřímnou podporu, abychom se mohli ujmout řízení těch zemí, které se rozhodnou přijmout náš ozdravný plán.
Zde jsou hlavní body tohoto programu:
Základem všeho života je neustálý a nikdy nekončící vývoj. U lidí se jedná o jejich duševní růst. Pro tento poznatek je zapotřebí upravit celou strukturu společnosti. Všichni potřebujeme vědět, kde se na své cestě nacházíme my i ti druzí. Tento požadavek uspokojovalo rozdělení obyvatelstva do kast podle jejich stupně zodpovědnosti, morálky a schopností. V tom nehraje výše bankovního konta žádnou roli. Naopak – nejvyšší duchovní kasta se svého majetku dobrovolně zříká. Důležitým předpokladem je možnost díky nabytým schopnostem postupovat do vyšších kast bez omezení.
V dávné minulosti existovaly 4 základní kasty. Na tuto tradici chceme navázat s přihlédnutím na změněné životní podmínky oproti minulosti. Základní rozdělení bude obsahovat i mezistupně.
Po převzetí vlády bude učiněno rozdělení obyvatel na základě jejich schopností. Bude to znamenat, že v jedné rodině mohou žít pohromadě všechny skupiny. Nebude to důvodem k tříštění rodin, které jsou v našem pojetí považovány za nejdůležitější článek společnosti. Postupem času si lidé nové generace budou vědomě vybírat partnery mezi stejně vyspělými kandidáty. Tak se děje i dnes, avšak kritériem je většinou jen společenská vrstva, ze které kdo pochází. Při rozdílné duchovní vyspělosti pak dochází ke konfliktům i rozvodům. Základem postupu do vyšší kasty se stává zvýšená zodpovědnost a starostlivost o kasty nižší. Tak jako se stará dobrý hospodář o hospodářství a rodič o své děti. Nižší kasty jsou za to povinovány úctou k těm vyšším.
V nejnižší kastě budou lidé neschopni se postarat sami o sebe. Vyšší mezistupeň pak budou jedinci schopni se postarat jen o sebe a své děti. Všichni tito lidé budou vyučováni v tom, jak se postupně zdokonalovat.
Druhá kasta bude tvořena lidmi, kteří jsou schopni se postarat i o druhé. Jedná se o řídící složku obyvatelstva. Protože je zde velmi důležitá morální stránka vývoje, může opakované selhání v této oblasti vést i k sesazení do kasty nejnižší. Je důležité dosáhnout takového stavu hodnot společnosti, kdy obdiv nebude patřit tomu, kdo má nejdražší auto, jachtu apod., ale tomu, kdo je lidem nejprospěšnější. Z těchto jedinců se již mohou rekrutovat politici na místních a okresních úrovních.
Třetí kasta bude náležet lidem nasazujících za svou společnost životy. Nejen vojáci a policisté, ale i požárníci, záchranáři apod. Tam je již víc mezistupňů – ještě ve středověku začínal šlechtickou kariéru i obyčejný adept jako pomocník rytíře, který jej za zásluhy mohl povyšovat až do stavu rytířského. Za obzvláštní zásluhy, statečnost pak mohl získat i titul šlechtický. Z vyšších mezistupňů se již budou rekrutovat volení panovníci, kteří mohou být opět odvoláni, pokud nebudou své povinnosti plnit dobře.
Panovníci jsou pod kontrolou nejvyšší kasty, která na řídící funkce již neaspiruje. Ale mají povinnost dohlížet na to, aby se vedoucí složky nezpronevěřovaly své moci. Za tuto práci nejsou nijak odměňováni, nemají vlastnit žádný majetek. Za to však budou dostávat přiměřené prostředky důležité pro jejich fungování od státu zdarma. Veškerý přepych ve stylu Vatikánu je nepřípustný. Tato kasta dohlíží na celou společnost, jejím úkolem je vyučování, léčba, osvěta, poradenství všem potřebným. Budou zajišťovat všechny věci nutné pro duchovní růst celé společnosti. Na počátku jich bude málo a budou mít velmi mnoho práce.
Mnoho záležitostí je velice naléhavých již dnes. Dlouho se opomíjely, nebyly na ně peníze a o osobnostní růst jednotlivých obyvatel neměl nikdo zájem. Z toho pramení všechny ostatní problémy.
Je potřeba odstranit akutní hrozbu války. Agresoři nebudou mít v nové společnosti šanci na manipulaci s obyvatelstvem ve svůj prospěch. Postupné uklidňování situace povede k prudkému snižování nákladů na zbrojení. Tyto ušetřené peníze budou důležité pro jiné priority.
Planeta Země a její obyvatelé potřebují levný a čistý zdroj energie. Budeme oprašovat již učiněné vynálezy v tomto oboru, abychom zbavili svět zplodin a odpadů ze stávajících energetických nosičů.
Levná energie umožní odstranit bídu nejchudších, zlevní veškeré produkty a povede k plné zaměstnanosti. Pracovní dobu budeme snižovat na polovinu – 20 hodin týdně. Oproti dřívějšku máme stroje, které velkou část neatraktivní a ubíjející práce nahradí. Takto získaný čas lidé mohou použít pro svůj růst.
Veškeré technické vynálezy lidstva budou použity ke zkvalitnění jejich života. Každá rodina má nárok na důstojné bydlení, kde může vychovávat potomstvo a rozvíjet schopnosti všech bydlících.
Existují 3-D tiskárny, které jsou schopny levně tisknout kvalitní obydlí. Cílem je život v blízkém sepětí s přírodou, která má extrémně pozitivní vliv na stav duše. Stát bude podporovat tento vývoj, aby bylo možno používat co nejvíce materiálů nezatěžujících životní prostředí. Města budou vhodnými zásahy proměňována v parky, poskytující životní prostor lidem, stromům, zvěři, ptactvu i užitečnému hmyzu.
Takový život povede i k omezení nemocí, což ušetří nemálo prostředků vkládaných do zdravotnictví. Parazitické farmaceutické koncerny zde již nebudou mít místo pro další cizopasení. Budeme vést a vychovávat obyvatele ke zdravému životnímu stylu. Maximální možné omezení všech zdraví poškozujících látek v potravinách. Drogy, včetně alkoholu a nikotinu se již nebudou zneužívat. Máme účinné způsoby, jak vyléčit závislé jedince a poskytnout jim nový smysl hodnotného života. Přírodní léky, celostní medicína a přístup ke zdraví si dobudou v novém zdravotnictví své místo. Neznamená to však otevření dveří šarlatánům. Že efektivně léčit umíme, je vidět i na dlouhověkosti našich, zejména hyperborejských, předků. Současní lékaři zůstanou na svých místech a budou se učit, jak jejich specializaci propojovat s celostní medicínou. Nestačí odstranit symptom, je potřeba najít a vyřešit velmi často i duševní příčinu nemoci. Na počátku je tento přístup zdlouhavý, ale postupně bude nemocí ubývat. Zejména těch civilizačních.
Po masivním zavádění vertikálního zemědělství, které bude bez zatěžování půdy, vody a vzduchu produkovat čisté a levné základní složky potravy, se uvolní mnoho zemědělské půdy, která bude přidělována rodinám, aby na nich žila a hospodařila. Neobsazené plochy budou vráceny lesu.
I obrovské plochy zabrané silniční a dálniční sítí budou zbytečné po zavedení dávno objeveného principu antigravitace.
Všechny tyto technologie a mnohé další dosud nebyly lidstvu zpřístupněny jen z důvodu jejich zadržování jeho vůdci. V obrovských zemských dutinách sídlí před vámi utajená civilizace reptiloidních bytostí, které se vývoje lidské rasy bojí a snaží se jej s pomocí lidských zrádců zvrátit k degeneraci, jak se jim to již v minulosti podařilo. Důkazy jsou rovněž dohledatelné ve vašich chronovizorech. Jsou technologicky vyspělejší než my, ale straší je představa, že bychom je předběhli a vyhubili. Našim úmyslem však není válka. Cílem je smlouva o vzájemném nevměšování.
Současnou formu ekonomického uspořádání, která je šitá na míru nadnárodním korporacím, změníme na spravedlivější systém. Upřednostňovaným typem podniku bude družstvo. Při správně nastaveném legislativním rámci nedává prostor k vykořisťování. Zároveň je ctěná osobní iniciativa i osobní vlastnictví nabyté poctivou prací. Socialismus se ukázal jako neefektivní, nebyl v souladu s duchovní úrovní obyvatel. Stát je povinen zajistit dohled nad dodržováním všech pravidel konkurenční soutěže. Při nasazení chronovizí to opět žádný problém nebude.
Pokud se nám podaří dosáhnout všech těchto bodů, bude naší planetě opět umožněn kontakt s ostatními spřízněnými planetami. Již v dávných dobách zde fungoval systém hvězdných bran, který zajišťoval přímý kontakt s našimi vesmírnými sousedy. Naši předkové stavěli k tomuto účelu pyramidy po celém světě. Technologické zařízení zajišťující okamžitý transfer do nejvzdálenějších koutů vesmíru bylo včas rozebráno a odvezeno z obav před zneužitím.
Víme, že vám některé body programu připadají jako sci-fi nebo přímo pohádky. Nevěřte ničemu a sami se přesvědčete s pomocí chronovizí. Pak ale od vás očekáváme plodnou spolupráci na vybudování této společnosti. Bez vás to nezvládneme ani my. Pevně věříme, že dáte přednost této alternativě před dalším úpadkem a otroctvím.
Strážci původních vědomostí.
Šambala

Po zveřejnění zprávy cítíme potřebu, aby nám někdo řekl, co dál, jaké úkoly čekají na jednotlivé bohy. Co uděláme s kooperujícími antickými bohy? Jako na zavolanou se objevuje mezi námi král Darej s doprovodem.
Učiní krok k Elovi a osloví jej: „Musím říct, že jsi mne překvapil, jak jsi šel do sebe. Asi ještě nejsi ztracený. Vykonal jsi mnoho zlého proti lidstvu. A chci ti říct, že velkou část tvých hříchů můžeš napravit.“
El povstane ze svého trůnu, chvíli přemýšlí a po zjevně těžkém rozhodnutí klesne po rytířském způsobu na jedno koleno. Nemůžeme uvěřit svým očím: veliký, obávaný a krutý El pokleká před Darejem!

„Králi, vyhrál jsi. A nebýt tvých lidí, už bych nežil a smažil bych se v tom nejtemnějším pekle. Mimochodem jsem zrovna toto hnusné místo pojmenoval Tartaros po vaší Tartárii, abych na tento název přitáhnul negativní pocity.“

Darej zachovává vážný výraz a nechává odrodilce v pokleku. „Samozřejmě jsme tvé záměry rozpoznali a vrátili jsme ti to. Tvou Heladu jsme proměnili v peklo dvojnásobně – jednou v angličtině a podruhé v ruském jazyce – ad. Bohužel se nám to nepodařilo vtisknout lidem tak silně do paměti jako tobě. Byl jsi silným a nebezpečným protivníkem. Dlouho jsi nás tlačil do kouta, ale teď se karta obrací. Jsi dobrý stratég a předvídáš výsledek. Zapoj tedy své nejlepší schopnosti, abys co nejvíc zmírnil dopady svých minulých skutků. Každý uchráněný lidský život se počítá – i do tvé karmy. Očekávám od tebe, že zapůsobíš na muslimské věřící, aby zanechali útočných ambicí. Stejně tak na nejbohatší tohoto světa, kteří se tvé nepřízně bojí ze všeho nejvíce.“
„Šlechetný králi, velmi si vážím tvé velkorysosti a budu se snažit ze všech sil, abych ze sebe smyl všechno špatné. K muslimům bych rád promluvil pomocí chronovize, aby k mé řeči měli přístup všichni. S jejich náboženskými vůdci promluvím osobně, musím na ně trochu zapůsobit, aby mou výzvu podpořili. Stejně jako hlavy nejbohatších rodin, kromě těch, které se napojily na Šalamouna.“
Darej přikývne a pokyne Elovi, aby povstal. Nechce příliš přepínat jeho ego. „Dobrá, Ele, učiň tak neodkladně. Se Šalamonem si promluvíme sami. Ještě bys mohl odvolat své výzvy tajným službám ohledně našich bohů. Ale nerozpouštěj je, aby si nezačali hledat práci u našich zbývajících nepřátel. Jejich činnost je i tak chronovizí ochromena. Pak bys mohl lidstvu poskytnout klíč k výrobě ámrty – sómy, abychom jim mohli smysluplně prodloužit život.“ Poté král mizí.
El usedá zpět na svůj trůn a cítí, jakoby mu ze srdce spadl obrovský balvan. Nosil jej v sobě již dlouho, ale nechtěl si jeho existenci připouštět. Vytušil už dávno, že dny jeho vlády jsou sečteny. Pokoušel se zoufale vymyslet způsob záchrany, ale vývoj šel svou vlastní dynamikou. Darej se svými bohy již jen tyto nové tendence potvrzoval a vyvolával v jeho bozích i v něm samotném změny myšlení.
Bál se tvrdého trestu za své podvratné působení, ale přišlo zcela pragmatické jednání bez osobních mstivých pohnutek. Dárej mu svými úkoly dává vlastně naději a budoucnost. Ještě není vše ztraceno, může své činy napravit. El se rozhoduje, že bude pracovat jako divý, aby vítězům pomohl. Nařizuje svému elektronickému asistentovi, aby připravil videonahrávání. Ze stropu vyjíždí malá kamera a zaměřuje postavu zadavatele.
Ten si chvíli tvoří v hlavě koncept své řeči. Pak se napřímí a spustí: „Mí drazí věřící, zjevuji se nyní všem lidem bez rozdílu, chronovize ruší rozdělení informací na tajné a veřejné. Všichni se dozví vše – přímo od zdroje. Já jsem Alláh, bůh, který se zjevil Mohamedovi, aby vytvořil novou mocnou sílu, která dobude celý svět. Ten se mezitím radikálně změnil a nastávající změny budou ještě mnohem výraznější. Nastává čas, abychom upustili od násilného šíření islámu. Nikdo již nesmí použít mé jméno k provedení jakéhokoliv násilí. Kdo tento zákaz poruší, musí očekávat můj nejpřísnější trest. Každý člověk je zodpovědný za své činy. Na základě nových okolností se vytváří nová společnost, která bude žít na základě zcela nových zásad. Jakákoliv nespravedlnost je okamžitě prokazatelná a může být ihned potrestána. Já osobně vám kladu na srdce, abyste udržovali své mysli a duše čisté, přistupovali ke všem lidem bez rozdílu bez nenávisti a snažili se být sami co největším přínosem pro společnost. Pokud by se vás někdo snažil zotročit, ublížit vám nebo vašim blízkým, braňte se se vší rozhodností. Ale již žádné džihády, fatvy. Uplatňování starého práva šaría, které mělo svůj význam v dobách minulých, se také pozastavuje. Jsem stručný, ale věřím, že můj proslov chápete. Pokud bude nutné, abych se objevil znovu, učiním tak. Mám zájem na tom, aby se z celého světa stal ráj pro všechny spravedlivé. Násilí, válek a neštěstí už bylo dost. Mír vám všem!“
El dává asistentovi pokyn k ukončení nahrávky. Je spokojen, ale moc nevěří účinkům proslovu. Mnoho primitivních lidí neuvěří jeho poselství a militantní vrstvy je v těch pochybách budou jen utvrzovat. Bude muset proti odbojným skupinám se vší rozhodností zasáhnout, aby si další možní odpůrci rozmysleli, zda se podrobí jeho nařízením. Taky ještě navštíví hlavní islámské duchovní vůdce osobně a požádá je, aby jej podpořili. Ale pro začátek to stačí na to, aby se vyvolaly debaty.
Teď se obrátí na nejbohatší tohoto světa. Přemýšlí, koho navštívit jako prvního a po chvilce musí konstatovat, že toto pole ovládli Šalamon s Davidem. Nenápadně přesměrovali tok bohatství směrem ke svým lidem. Dokonce i v Rusku je většina oligarchů židovského původu. A všichni ostatní jsou pod vlivem těch nejbohatších, kterým se neodporuje.
Hořce se usměje – jak to, že si toho nevšiml už dřív? Odpověď je jednoduchá: odklon nastával velmi poznenáhlu, nenápadně. A El si židů moc nevšímal, nechtěl mít problémy. Napadá jej ještě Vatikán, ale  ten je pod vlivem Pána, kterého vlastně nikdo nezná. El si náhle připadá, jako by mu spadly šupiny z očí.  Vzpomíná na výrok Kristose  – Tarcha vůči židovským duchovním, který bůhvíproč nebyl z textů odstraněn: „Vaším bohem je ďábel.“ Myslel, že se jedná o fiktivní postavu, ale náhle se mu tají dech. Žádná vymyšlená bytost, je to ten starý egyptský Amon a žije v postavě Šalamona. Že jej to nenapadlo dřív, Amon Šálivý – Šalamon! Ten darebák! Dosáhl toho, že všichni věřící křesťané, židé i jeho muslimové přesměrovávali své modlitby k Pánovi skrytému a zlému slovem amen. Jeho egregor se upřímnou oddanou energií miliónů věřících plnil tisíce let až k prasknutí. Proto má ten syčák takovou sílu!
Elovi se vzrušením zvedá tep. Je rozzloben sám na sebe, že nebyl obezřetnější a nezakázal používání tohoto slova alespoň muslimům. Myslel si, že vládne světu a byl přitom jen směšnou loutkou v rukách daleko prohnanějšího! Jak se ten darebák vetřel mezi židy? Musel přece zanechat stopu! Prastaré zákony nepřipouštějí změnu identity – nomen is omen. Ani El to nesměl udělat. Musel prosadit ve staré řečtině změnu písmene D na Z. Kvůli lepšímu zametení stop po staroslověnštině v Řecku. Z Deus El se pak stal Zeus El. Pak už se jen přestalo používat jeho jména a zůstal jen titul.
Tak kde je tedy osoba, která se pod nepatrně změněným jménem mohla vetřít k Hebrejcům – musela požívat patřičné vážnosti. Nejvýznamnější osobou se stal Mojžíš. Ale ten v Sinajské poušti židy opustil. Kdo zůstal jako nejvyšší osoba pro náboženství? Velekněz Áron! Ta podobnost s Amonem je zarážející. Kdo jiný mohl svou autoritou prosadit Amonovo jméno na zakončení modlitby? Nebylo pochyb, že jedině takto mohl ďábel Amon na Hebrejce uplatňovat svůj bezprostřední vliv.
Musí tuto informaci urychleně sdělit Dárejovi, chystá se navštívit hebrejské krále. Musí vědět, že proti němu stojí ta nejprotřelejší bytost této planety, aby se nestal sám jeho obětí. Ale do Šambaly se nedostane, nemá nacvičenou schopnost této zvláštní teleportace. Navštíví tedy Peruna a jeho přátele.
Pamatuje si místo jejich pobytu v Rusku a přemístí se. V místnosti je plno, tlačí se tam i Apollón s Artemis a Poseidonem, kterého léčí Olchar s Mokošou z následků jeho zranění. Trpce se usměje, nikdo nepřišel za ním, aby pomohl jako dřív. Ucítili nový vítr a přeorientovali se. Anebo jej nechtěli rušit, cítili, že má svých starostí víc než dost. Je na sebe hrdý, že ho napadá i pozitivnější varianta. Ještě dnes ráno byl mnohem podezíravější. Toužil po tom, aby se slovanští bohové připojili k němu a teď nastala situace úplně opačná. Ale nelituje, lepší je být součástí tohoto čistého uskupení, než být neustále ve střehu vůči drakům a židům.
Panuje zde činorodý vzruch. Každou chvíli se někdo objevuje a sděluje nejnovější události ve světě. Bohové i veduni a vedmy mezi sebou komunikují, rozdělují si úkoly. El se obrací na Peruna, který se chystá na přemístění do Německa. Informuje jej o svých zjištěních. Perun volá Tarcha a Svantovíta a myšlenkově s nimi sdílí novinky. El se ptá na Svantovíta, proč to pro něj je zajímavé. Tarch vysvětluje, že byl již kdysi vyslán do Egypta, aby pod jménem Aton proti ďábelskému bohu bojoval. Bohužel byli jeho lidé po dlouhých bojích poraženi. Amonovi kněží k tomu použili všech možných prostředků, aby soupeře porazili. Vrhali tisíce Amonovou šalbou zfanatizovaných věřících proti faraónovým vojákům, rozdmychávali stále nová ohniska vzpoury, až nakonec vyhráli. Celý Egypt byl touto válkou natolik zbídačen, že přišel o svůj vliv na mezinárodní scéně. To Amonovi již nevadilo, vyhrál a Hebrejce poslal do země zaslíbené. Jeho plánu na dobytí světa již nic nestálo v cestě.
Perun naléhavě přivolává Dáreje, který se okamžitě objevuje. Všichni spolu přemýšlejí nad dalším postupem. Amonova obrovská síla může být velmi nebezpečná, proti energii z tak silného egregoru se těžko bojuje i společným silám všech slovanských bohů. Při jednání by mohl celou skupinu vyjednávačů lehce zničit. Perun nesouhlasně pokývá hlavou: „Kdyby takovou moc měl, proč ji nepoužil už při dnešní vzpouře Elových bohů? Mohl nás všechny zničit jednou ranou na jednom místě. Myslím, že jeho možnosti přeceňujeme.“
Svantovít souhlasí: „Nezapomeňme, že tato bytost bude neustále šířit klamné informace a obrazy. Jen aby nás znejistila a obelhala.“
Tarch se připojuje: „Myslím, že tu energii neschraňoval, ale průběžně používal pro své kořistnické cíle. Musíme být obezřetní, ale nesmíme se nechat svázat neopodstatněnými obavami.“
El se zamyslí: „Vyvíjel jsem zbraně proti vám, jak jste si všimli, jsou docela účinné. Tyto zbraně mohou teď posloužit pro vaši ochranu. Mám je všechny ve svém švýcarském sídle.“
Dárej rozhoduje: „Perun, Veleš, Svantovít a Semargl půjdou s Elem a přinesou použitelné předměty sem. A měli byste jít okamžitě, než na stejný nápad přijde Šalamon s Davidem.“
To je správná připomínka. Co brání ďáblu Amonovi, aby se Elova vlastnictví zmocnil sám? Z Ela se stal přece nepřítel. Na nic nečekáme a teleportujeme se do Švýcarska. A opravdu – panství krále antických bohů se hemží podezřelými lidmi, kteří tam nemají co dělat. El se rozzuří: „Jak mohli tak rychle překonat všechny bariéry, jsou deklarované jako nedobytné?!“
Veleš sarkasticky podotkne, že pro specialisty z Mosadu takové slovo neexistuje. El se s námi přemisťuje do utajených místností, kde jsou schovány jeho největší poklady. Zde ještě nikdo není, ale to je jen otázkou času. Po stěnách visí různé válečné trofeje a ukradené vynálezy, které nebyly určeny veřejnosti. El popadne plány na výrobu sómy a ukáže na řadu kopí podobných tomu, ze kterého dnes vystřeloval svoje smrtící střely Hermés.
Zmocňujeme se jich, ale v okamžiku, kdy se chceme vrátit, na nás dolehne neskutečná tíha ještě silnější než v pyramidě po útoku Elových jednotek. Jsme dokonale překvapeni a ochromeni. V pasti, neschopni obrany.
Najednou se mezi námi objeví král David. Na něj past zjevně nepůsobí. Malá štíhlá postava zahalená v královském plášti volně stojí mezi uzemněnými bohy. Jeho snědou, hladce oholenou tvář lemují dlouhé temně černé vlasy. Na hlavě má zlatou čelenku, na ní je v místě třetího oka připevněn veliký briliant. Posměšně se rozhlédne po našich neveselých tvářích, až spočine u Ela. „Děkuji ti, bývalý příteli, doufal jsem, že si pro věci přijdeš a ukážeš mi, kde jsou ukryty. Ušetřil jsi mi hodně času.“ Jeho hlas zní trochu mečivě.
Král zbrunátní a vybuchuje vztekem: „Nikdy bych ti ta místa neukázal, jak jsi mě tady našel?“
David se povýšeně usměje: „Vždyť i ty používáš metodu značkování nepřátel, abys neztrácel přehled o tom, kde jsou a co dělají. A já si takto značkuji i své spojence, protože nikdy nevím, jestli zůstanou spřáteleni i v budoucnu. A u tebe se mi to jen potvrdilo.“
Svantovít ztěžka procedí mezi zuby: „Lumpe, ty víš, že tvé i Amonovy časy zde skončily. Už vám nic nepomůže. Na vašem místě bych vzal nohy na ramena a zmizel z tohoto světa co nejdál.“
„Ale, ale, náš Svantovít se už vzpamatoval z těžké porážky a bude teď radit vítězům? Vy si opravdu myslíte, že už nic nezmůžeme? Máme takové prostředky na zničení celé té vaší lidské populace, o kterých se vám ani nesnilo. Chemické, biologické i elektronické zbraně hromadného ničení jsou v našich rukách. V genetice máme tisíciletý náskok. A kdyby to jinak nešlo, k mnoha atomovým raketám máme přístup a můžeme s nimi nakládat podle své vůle.“
Zatraceně, pomyslím si naštvaně. Tenhleten tvor už v sobě nemá ani kousek svědomí, který by se dal probudit, jako u Ela. Nepochybuji o tom, že se v mých myšlenkách orientuje naprosto bezpečně, musím zase přepnout na zdvojený režim. Spojit se s našimi nemůžeme, žádná myšlenka tuto místnost neopustí. Z jeho řečí soudím, že se taky rád chlubí, to nám může posloužit k získání času. Jen ho správně podpořit, aby nám prozradil ještě víc ze svých nekonečných možností. A brát v potaz, že je prolhaný stejně jako Amón a umí skvěle vytvářet iluzorní konstrukce. Jako v šachové partii zhodnocuji jeho šance na vítězství v tomto novém měnícím se světě. Může operovat již jen silou, lži mu jsou už houby platné. Je jen otázkou času, než na ně někdo s pomocí chronovize vyhrabe z jejich minulosti nějaké jejich slabiny. Chvástají se, že dokáží zničit celé lidstvo. Kdyby chtěli, už by to přece udělali a nebažili by ještě po Elových zbraních. David buď hodně nadsazuje, anebo si je vědom karmických následků za takový čin. Proto vlastně i s Šalamounem pracovali vždy přes nepřímé ovlivňování jiných osob, které skrz jejich vlastní hamižnost nadchnuli pro vykonání věcí, které přesně odpovídaly jejich záměrům. Trochu složitá metoda, ale jinak to ani nejde. Židovský král má zjevně nějaké schopnosti nebo technické prostředky, které mu umožňují volný pohyb v energetické pasti, která nás paralyzuje.
Ptám se jej: „Jste i se svým synem mocnější, než jsme vás odhadli. Podcenili jsme vás. Proč jste tedy Elovi nechali takovou moc?“
„Jeho moc nás nemohla ohrozit, to jsme přesně věděli. A vykonal spoustu špinavé práce za nás, dobře nám sloužil. Dostal za to koneckonců královsky zaplaceno nápojem nesmrtelnosti. Stejně jako celá jeho z velké části povalečská parta. Jen kvůli ztrátě produktivity bychom je stejně brzy zašlápli, začínali být nepotřebnými.“
El těžko potlačuje projevy vzteku. Nejhorší je, že David měl v této věci pravdu. Jen proto chtěl získat pracovité slovanské bohy pro spolupráci.
„Dobrá, Davide, to chápu. Ale sám víš, že když lidstvo zničíte, nic tím nezískáte. Chronovizi už ze světa nevymýtíte a jen násilím se dlouho vládnout nedá. Budete jen ničit a zabíjet a větev si pod sebou podřežete sami. Naše část vesmíru se dostala pod ochranu našich hvězdných předků, kteří ještě nepoužili sílu jen kvůli zabránění obrovskému krveprolití.“
David se zašklebí, zná naši slabou stránku, příliš si ceníme lidského života a na tom nás bude vydírat.
„Perune, vidím, že dokážeš odhadnout pozici protivníka. Ano, tady už pro nás moc místa není a otevřený boj nemilujeme. Raději pracujeme rozumem. Víme o místech ve vesmíru, kde muži jako my mají dost prostoru pro rozvoj. Ale určitě pochopíte, že tam nemůžeme odejít jen tak s prázdnýma rukama. Chceme si vzít svůj majetek s sebou Pak jsme ochotni uvažovat o tom, že bychom Zemi opustili bez násilí.“
Semargl se neudrží a vybuchne: „To by se ti tak hodilo, ty grázle. Všechno co máte, jste získali nepoctivě. Jsi hnusný parazit a budeš….“ Jeho hlas utichne a zarudlý Ir se zoufale snaží dokončit své názory. Ani hláska však jeho rty neopustí.
Pospíším si se svou verzí: „Davide, já souhlasím se Semarglem. Ale jsem pragmatik a chci vědět, o jaké jmění se vůbec jedná. Nemůžeme si nechat vydrancovat ekonomiku, musíme uživit sedm a půl miliardy lidí.“
„Tak samozřejmě, že nemovitosti vám tady necháme. I spoustu movitých věcí. Ale je dost předmětů, které nám jaksi přirostly k srdci. A pak budeme potřebovat ty nejcennější pozemské ingredience, se kterými se dá slušně začít i v jiných částech vesmíru.“ V mé hlavě se ocitá seznam těchto položek. Jsou tam prvky jako kalifornium, tritium, plutonium. Ale je tam i LSD a kokain. Zlato mezi nimi kupodivu není. „Příliš neskladné pro převoz v kosmickém prostoru,“ usměje se lišácky David.
„Převoz? Vy se nebudete přemisťovat?“
„Víš ty vůbec, kolik energie se spotřebuje na rozložení a znovusložení takového nákladu na takovou dálku? To jsou astronomická čísla. Je mnohem jednodušší všechno naložit do kosmické lodi s dostatečnou rychlostí a nechat to převézt do cílové destinace klasicky. Kontejnery taky raději přepravujete lodí než letadlem.“
„Dobrá, dal jsi mi nějaký seznam, ale chybí tam přesnější údaje a množství,“ pokračuji po jeho vysvětlení. „S tímhletím nemůžu před naši duchovní radu předstoupit.“
„Tak klid, nikdo z vás nebude nikam předstupovat,“ šklebí se David. Jako rukojmí jste pro nás cennější než jako prostředníci obchodu. Postačí, když pošlu kopii našeho rozhovoru s kompletním seznamem na správná místa. Chci být pojištěn ze všech stran. Cítím se pak bezpečněji.“
Z dálky pocítím známý záchvěv Slavomilova ducha. Nedostane se k nám, ale to je dobře, jinak by jej vycítil a zneškodnil náš nepřítel. Vím, že se chystá vypnout energetická zařízení udržující naši věznici v chodu. Moment překvapení tedy může být na naší straně. Odhaduji vzdálenost k nejbližší Elově energetické holi, abych se jí dokázal co nejrychleji zmocnit.
Těžko skrývám své bojové vzrušení, a král to cítí. Je udiven, nezná důvod a přičítá to mému nedostatečnému sebeovládání. Když konečně tíže opadává, vyskakuji jako pardál dlouhým skokem po zbrani, kterou ihned namířím na Davidovu hruď a vystřelím. Světelná koule se však roztříští o do té doby neviditelný energetický obal, který zřejmě odclonil i Elovu past. Po mně se chopí dalších holí i ostatní bohové a střílejí jako diví. Štít se pod zběsilým náporem energetických střel rozžhaví a začíná slábnout. Král nám však mizí před očima a uniká z našeho dosahu.
Vstupní dveře náhle vybuchují. Namíříme proti vzniklému otvoru naše zbraně a několika výstřely získáváme čas. Máme, co jsme potřebovali, přemísťujeme se nazpět.
Voláme ihned k poradě Dáreje, jeho radu a Nikolu Teslu, který by mohl pomoct s účinnějšími zbraněmi proti nepřátelům. Dostáváme však od našeho krále pokyn k přemístění do atomové elektrárny v blízkosti Moskvy. Měníme tedy naši destinaci. Bez Ela, který by jen přiváděl na naši stopu Amonovy agenty. Ten se tedy pouští do osobního dohledu nad znejistělými muslimskými věřícími. Je potřeba důrazně zasahovat proti militantnějším horkokrevným mohamedánům, kteří výzvy k mírovému jednání neakceptují. El dostává pro jistotu vojenskou ochranu.
Ocitáme se ve velkém velíně, kde jsou shromážděni zaměstnanci zvědaví na příchod bohů. Ozývá se potlesk a pochvalné skandování. Ilja je již připravil na naši návštěvu. Jak se mu to mohlo v tak krátké době podařit? Asi měl své věrné na různých místech i pracovištích. Lidé se taky okamžitě chopili příležitostí, které jim poskytuje chronovize pro získání pravdivých informací. Nápor novinek zvládají celkem rychle, zpráva o naší přítomnosti je doslova nadchla.
Ilja vysvětluje, že část vedení policie i vojska byla již na nasazení chronovizoru tajně připravována, aby mohla ihned při začátku akce provést okamžité zatčení zrádců ve vlastních řadách. Poté se obě složky neprodleně pustily do zatýkání špiček mafií a nejnebezpečnějších zrádců, kteří by rádi co nejrychleji Rusko opustili i s nakradeným majetkem.  Bankám bylo okamžitě znemožněno převádění peněz do zahraničí.  Média přerušila svou běžnou práci a informují o nejnovějším vývoji. Po zatčení zrádců zde velení převzali schopní řídící pracovníci, které si navrhli sami zaměstnanci. Veduni jim poskytli klíčové nahrávky z chronovizí, které byly pořízeny již v předstihu před spuštěním akce. Tyto se těší masové sledovanosti. Obyvatelé se chtějí v překotných změnách co nejrychleji zorientovat, aby nepodnikali žádná ukvapená rozhodnutí.
Asi ne ve všech zemích to probíhá tak připraveně a organizovaně. Celkem lituji občany jiných zemích, jejichž organizační a řídící složky byly naprosto nepřipravené a jsou odkázány na improvizaci. Servery jejich alternativních médií jsou beznadějně přetíženy. V USA to stihli jen tak tak, ale přesto je tam spousta lidí špatně informovaných a dochází ke zmatkům a rabování, které ozbrojené složky zvládají jen s největším vypětím sil. Jsou zde hlášeny stovky mrtvých, ale situace se postupně uklidňuje.
Čína zareagovala poměrně zvláštně. Vláda uvalila embargo na všechny novinky, zastavila provoz internetu a vyzvala občany pod hrozbou nejpřísnějších trestů k odevzdání všech chronovizí. Ulicemi projíždějí speciální měřící vozy schopné detekovat jakoukoliv elektronickou komunikaci. Jako odůvodnění svých nepopulárních opatření uvádějí státem kontrolovaná média dokumenty ze zemí, ve kterých jsou informace necenzurované. Podobně se zachovaly, jak jinak, Severní Korea a poněkud překvapivě i Japonsko a Jižní Korea. Rezervovaný postoj zaujaly Thajsko, Vietnam, Kambodža, Laos. Internetovou síť nezastavily, ale na informace uvalily cenzuru.
Generelně jsou větší nepokoje v zemích s vysokou mírou korupce, kde se najednou všechny úplatky potvrdily. V některých případech dočasně převzala kontrolu armáda. Zajímáme se o Izrael, hlavní Amonovu základnu. Silná armáda má zde vše pod kontrolou. Okolní arabské národy mají co dělat se zvládnutím svých problému a pro Izrael nepředstavují žádnou hrozbu. Očekává se ale drastické omezení finanční podpory židovského státu z USA a západní Evropy. Počítáme však, že finance Amonovi chybět nebudou. Zůstává tak dobře ozbrojeným a organizovaným státem, ze kterého bůh Amon může ohrožovat svět.
Docházíme k názoru, že musíme tohoto vůdce zlikvidovat osobně. Tesla již s chronovizí analyzuje povahu Davidova energetického štítu. Jeho funkci i zdroj energie. Prozkoumává i Elovy hole a konzultuje s elektrárenským technikem, který je nadšený, že může spolupracovat s takovou legendou, jakým způsobem se dají nabít. Po naší kanonádě jsou už skoro prázdné. Tesla sám je nadšený z technického řešení, které umožňuje uchování tak velkého množství energie v tak malém objemu. Energetická hustota je zde nepředstavitelná. Nikola vyjadřuje přesvědčení, že taková baterie posune lidstvo o velký kus cesty.
Z filmového záznamu z chronovize, kde jsou natočeny výboje odrážené štítem, lze odvodit, na jaké bázi ochranná clona pracuje. Tesla oceňuje genia, který takovou věc vymyslel. Zjišťuje však, že tento tvůrce již nežije. Amón jej po uvedení vynálezu do chodu nechal zabít. Chronovizor však nachází místa a čas, kdy vynález vznikal a na jeho základě pak Tesla navrhuje vylepšenou verzi, která nepřátelské střely neutralizuje s velmi nízkou spotřebou. Zdroj energie je stejný, jako u Elových holí. Zřejmě pochází ze stejného vynálezu. Baterie, kterými by mohl štít zásobovat, by tak rychle nevyrobil. Ale obětuje dvě hole na baterie pro ochranné štíty.
Když vše vymyslí, odejde s technikem do dílen, aby z dostupného materiálu vyrobili požadovaná zařízení.
Teď už zbývá najít Amónovu skrýš. Jakým způsobem by se jej dalo vystopovat? Mágové používali nějaké pomůcky, které se chovaly jako nějaký energetický virus, který na místě, ze kterého se sledovaný teleportoval, zanechal informaci o cílových souřadnicích. I Amón použil tento trik vůči Elovi. Ale Helfaistos tenkrát použil na Semargla jiný princip. Napojil se na jeho mysl. Ale to s ním byl v kontaktu. A Amon by určitě poznal a nepřipustil nějaký takový pokus na sobě. Ne, musí to být způsob, který by ani tak zkušený ďábel nedokázal odhalit. Mara přece má receptory, které jí prozradí, kdy někdo z nás je ve smrtelných problémech. Spojuji se s ní.
„ Maro, jak vycítíš, když je někdo v průšvihu, a ty jsi ve zlomku vteřiny u něj, jak jej dokážeš tak rychle najít?“
„Duše mi vyšle signál, ona už ten konec předvídá. Ale o těch souřadnicích vůbec nepřemýšlím, ani na to není čas. Zkrátka jsem tam, kde mám být.“
Jak to jen může fungovat? Musí to znamenat, že jsme od samotného stvoření nějak propojeni, jsme součástí jednoho celku, jedné mysli, která nás vytvořila…
Najednou se mi v hlavě vše propojí. Když používám aikido, napojuji se na soupeře, abych s ním vytvořil jeden celek, jednu bytost. Pak dokážu poznat, jaká akce přijde ještě v okamžiku jejího zrodu. Nic mě pak nepřekvapí, naposledy jsem to přece použil při boji s Áresem!
Sedám si do kouta, a pomocí staré hypnotické techniky provádím na sobě regresi, abych se vrátil k okamžiku mého setkání s Davidem. Vypouštím ze svého zážitku všechny rušivé vjemy a soustředím se na techniku napojení. Vnímám jeho tělesné pachy, jeho pohyby i emoce a snažím se o jednotu s touto nepříjemnou bytostí. Musím se oprostit od všech svých pocitů, abych překonal svůj odpor vůči němu. Začínám se napojovat na jeho duši. Je to dost deprimující, ta temnota a bezútěšnost. Jak může taková bytost vůbec fungovat?
Objevuji zdroj jeho síly. Vnitřek duše žhne červeným světlem. Cítím se k němu magicky přitahován. Neodolatelně, jako můra ke světlu. Zničehonic se vedla mne objeví Mara. Bleskově se zorientuje a přinutí mne nedívat se. Můj autohypnutický stav se přerušuje, ale napojení na Davida naštěstí zůstává. Bohyně smrti mi jen tak mimochodem sdělí, že jsem se nacházel milimetr od smrti. Proto se objevila. Má vůle nemohla vábení smrtelného světla odolat, hypnózou jsem ji oslabil. Ještě že zde máme naši zachránkyni!
Pokračuji dál, když už jsem se dostal tak daleko. Necouvnu těsně před cílem. Jsem napojený na jeho zdroj energie, není už těžké vypátrat, kde se král nachází. Spojuji se ještě se Slavomilem, aby mi prozradil, jak se jako duše ukryl v pyramidě před našimi smysly. Není to moc těžké, pokud se to umí. Chvilku mi to trvá, než je Slavomilův duch spokojen. Ještě rozdvojuji svou duši a můžu se podívat do jámy lvové.
Lépe řečeno do jámy hadí, protože jej objevuji hluboko v podzemí. Probírá tam s Amónem a nějakou dračí kreaturou další postup.
„Malcóne, na Zemi panuje chaos. Ne ten, který nám vyhovuje a který umíme tak dobře řídit. Je to jiné. Lidé se posunují ve svém uvědomění výš a nedají se tak dobře davově strhnout, i když se o to můj otec David urputně snaží. Policii a vojsko v USA jsme ztratili, naši pomahači byli internováni.“
„Amóne, příteli můj. Čínskou armádu ještě použít můžeme, stejně jako ostatní země, kde nás draky uctívají. Máme tam tisícileté vazby, které se jen tak nezpřetrhají. Ty máš pod svou kontrolou Izrael, a pokud jim dáme naše, jim neznámé, zbraně, budou nepřátelé hodně překvapeni. Můžeme je porazit. A kdyby ne, ztratí na obou stranách tolik lidí, že je to hodně oslabí a my budeme mít na chvíli čas na vymyšlení nového plánu.“
Naslouchám jejich nekalým záměrům se zatajeným dechem. Volám k sobě ostatní bohy, aby také poslouchali. Veleš bere do ruky chronovizi a napojuje přístroj na mnou objevené souřadnice. Dobrý nápad, budeme mít všechno zdokumentované.
Amón nesouhlasí s návrhem. „Když se pustíme do takové války, riskujeme zásah hvězdných lidí, které odrazoval od invaze právě strach z krveprolití. A když nám prokážou naši vinu, naše propojení na pozemské armády, mohou nás pro porušení mírových dohod vystěhovat. Dračí aliance je dnes již v této části vesmíru slabá a nebude riskovat vyčerpávající válku kvůli našim porušením smluv. Chce se ti hledat nový domov pro milión obyvatel podzemní říše?“
Malcón se rozhlédne kolem sebe a smutně povzdechne: „Máš pravdu, po takovém úsilí se nám zde podařilo vytvořit pravý dračí ráj. Příjemná teplota, dostatek světla i potravy. Ale když nám pozemšťané přestanou dodávat ty věci, které nám umožňovaly božský luxus? Pokud je neporazíme, oni se o nás brzy dozvědí a budou na nás dost naštvaní. Budeme se třást strachy, kdy se nám budou chtít pomstít.“
„Musíme s nimi rychle udělat takové smlouvy, které pak již nebudou moct porušit. Pak by nám dračí aliance musela přijít na pomoc. Než se pořádně zorientují, navštívím je a vytvořím dohodu, která nás ochrání. Už teď se mne bojí. Vědí, že máme v rukou dost sil, abychom jim mohli zatopit. Musíme využít jejich strachu z velké války. Až jim pak jednou dojde, že jsme blufovali, bude pozdě. Smlouva se dodržet musí, ne?“ Amón se vychytrale zašklebí.
„Příteli, jak je dobře, že tě máme. Obětoval jsi pro nás všechno. Tvá učitelka Lilith bude na tebe hrdá, ona vždycky měla raději nás než ty zatracené humanoidy.“
„Taky ji vděčím za všechno, co umím,“ usměje se ďábel polichoceně. „Myslím, že toho málo nebylo.“
Najednou se v místnosti zjevuje rudé světlo podobné tomu, co jsem viděl u Amóna, ze kterého vystupuje černovlasá žena démonického vzhledu v přiléhavém oděvu z hadí kůže.
„Cítila jsem, že o mně mluvíte v dobrém, tak bych se ráda připojila. Jak se vyvíjí situace nahoře? Půjdeme bojovat?“
„Amón je proti, chce využít svého diplomatického umu, aby zabránil naší genocidě.“
„To je škoda, už dlouho jsem si neužila pořádného adrenalínu. A ten strach ze smrti, který z nich jen proudí, to je přece pochoutka. Když se nebojuje, je to nekonečná nuda. S Adamem jsem taky už nemohla vydržet. Jakmile jsem ho vychovala, zmizela jsem od něj co nejdál. Je tam pořád ještě takový krásný chaos? To si nikdo nevšimne, když si tam trochu zařádím. Co říkáte? Aspoň někam do Afriky.“
„Ale jo, jdi si. Jinak to tady s tebou nevydržíme,“ pozdechne si Malcón. „Amónovi to jistě vadit nebude, co říkáš?“
„Jo, hlavně ať tě nikdo nechytí, to by byl průšvih.“
„Prosím tě, kdo by ji tam tak chytal? Ti budou prchat jak králíci. Dobrá bratře, souhlasím s tvým návrhem. Pořádně je zpracuj, aby byli ještě rádi, že jim tu smlouvu nabídneš.“
Vidím, že debata končí a Lilith se už taky podezíravě rozhlíží, možná mou přítomnost taky cítí. Mizím odsud, celý šťastný, že to mám za sebou. Teď už Amóna mohu vysledovat kdekoliv.
V elektrárně jsou již všichni natlačeni kolem chronovize a užasle sledují, co ti zlosynové zamýšlejí. Dárej rozhoduje, že obsah nezveřejníme před schůzkou s Amónem. „Musí být hodně překvapený, abychom jej přemohli a zajali. Takovou zrůdu nemůžeme nechat běhat po zemi, je příliš nebezpečný. Vzal životy již mnoha lidem.“
Nikola, který se již vrátil z dílny s hotovou ochranou, požádal o nahrávku, aby mohl udělat rozbor červeného světla, které mě málem zabilo. „Musím se podívat, jak tohleto funguje, s něčím podobným jsem se zatím nesetkal. Nemůžeme si dovolit konfrontaci s něčím, co neznáme a nevíme, jak se proti tomu chránit.“
Povídám mu o egregoru nabitém tisíciletou energií věřících. Ví, o co se jedná. Ale ještě nikdy neměl možnost tuto prastarou energii studovat. Vysílám dotaz všem svým propojeným druhům. Mokoša nám vysvětluje, že na tento fenomén jsme všichni krátcí, není v naší kompetenci. Můžeme se z jeho vlivu vlastní vůlí a porozuměním osvobozovat, ale bojovat proti němu nedokážeme. Předneseme problém Dárejovi.
Ten se po krátké úvaze napojí na samotného Svaroga, je potřeba jeho pomoci, abychom mohli ďábla oslabit, vzít mu jeho zdroj, kterého využívá i vražedná Lilith pro své sadistické chutě.
Po krátké chvilce se v našich myslích objevují mohutné vibrace, s nimiž do nás vstupují Svarogovy informace. Je to nepřehlédnutelný rozdíl oproti jiným zdrojům. Necvičený jedinec by mohl ztratit vědomí.
„Děti moje, mám z vás radost, děláte dobrou práci! Musím vás ale zklamat, nemohu vám pomoct. Energie, z níž vzniká egeregor, je prvopočáteční energií Všehomíru. Je tvárná, tvořivá, může být i inteligentní a má napomáhat vývoji. Temné síly dokázaly jejích vlastností zneužít k destrukci. Jako každá energie může pomáhat i ničit. Někteří psychopati posedlí touhou po nekonečné moci jí dokázali nashromáždit velké množství. Jako právě Amon. Pomocí různých machinací se vypracoval až na egyptského boha vzduchu. Uměl vždy velmi hodnověrně šálit lidi, aby mu pomáhali při jeho nekalých záměrech. Postupně si přisvojoval energii jiných bohů, které porážel nečestnými způsoby. Velkého skoku dosáhl porážkou Svantovíta Atona. Získal jeho obrovskou sílu a rázem byl z něj i bůh Slunce – Amun Re. Mohutnou sílu nashromáždila i Mara, která byla uctívána v mnoha zemích. Díky vítězství křesťanství převzal i tuto energii. Oloupil vás všechny. Jinak byste byli mnohem silnější, než jste. A zase jen vy si ji můžete vzít nazpět. Problém je, že on je silnější než vy všichni dohromady. Disponuje silou všech lidí, kteří zakončují své modlitby jeho jménem. Pokud dosáhnete toho, aby jej všichni tito lidé začali upřímně proklínat, oslabí jej to. Pak na něj zkuste zaútočit všichni společně. Učiníte před bojem obřad, při kterém se celá vaše mysl a duše stane magnetem pro vaši ukradenou sílu. Nemusím připomínat, že při tomto boji nesmíte vyvíjet žádné negativní emoce jako nenávist, zlost, pomstychtivost. Tím byste se oslabili ještě víc a jeho by to zase posílilo. Je mistrem šalby, bude v každém z vás cíleně tyto pocity vyvolávat. A vy všichni musíte odolat. Proto vám nemohou pomoct ani řečtí bohové. Nejsou dostatečně pevní. Je to váš boj. Pokud vyhrajete, zachráníte svět. Pokud ne, bude téct hodně nevinné krve. Amon nemá slitování. Dejte ze sebe všechno, co máte. A možná ještě víc. Děti moje, budu s vámi.“
Zůstáváme zamyšlení. Čeká na nás nejtěžší úkol, jaký jsme kdy plnili. Nikdo z nás nesmí zklamat, jinak to odnesou i ostatní.

(zdroj: myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: Pixabay)

Komentáře

Sdílejte