Bormann… žil a zemřel na Krymu?

Tohle i ta nejdivočejší fantazie těžko připouští: Martin Bormann, pravá ruka Hitlera, „šedá eminence“ ve věrchušce Třetí říše, který po útěku Rudolfa Hesse měl na führera neomezený vliv, byl... hluboce zanořený agent sovětské rozvědky, které předával informace, jež rozhodly o výsledku druhé světové války! Byl to on, kdo řekl Moskvě přesné datum a čas německé ofenzívy v Kurském oblouku v létě 1943.

356

To umožnilo sovětské armádě zaskočit nepřítele a nanést masivní dělostřelecký úder na německé jednotky připravující se na útok, v důsledku čehož bylo zničeno mnoho hitlerovských tanků, zbraní, obrněných transportérů i vojáků.
Přesný čas začátku útoku v Kurském oblouku byl znám jen několika málo jednotlivcům z Hitlerova nejužšího kruhu. Který z nich byl zrádce? Analýza dává jasnou odpověď: Martin Bormann.
Nikdy předtím se sovětská rozvědka nedostala na takovou úroveň jako v tomto případě. Pod rouškou notoricky známé „Rudé kapely“ působil hlavní informátor! Nyní je jasné, proč jeho jméno zůstalo i po válce neznámé: protože byl jedním z vůdců Hitlerova režimu a zveřejnění těchto informací by podstatně změnilo oficiální verzi událostí druhé světové války…

Ale zpět k hlavnímu tématu. Stalin nechtěl válku s Německem v době, kdy začala. Měl v plánu zapojit Hitlera do své hry. Všechno naznačuje tomu, že spoléhal na své přívržence ve vedení říše. Je pravděpodobné, že mezi nimi byl všemocný ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop (později byl zcela izolován) a… Heinrich Himmler, náčelník SS a SD!
Ukazuje se, že „nejvěrnější z věrných“, jak Himmlera nazývali v Německu, byl v určité době horlivým zastáncem německo-sovětské spolupráce, zejména v oblasti bezpečnostních služeb. Ještě před rokem 1939 si SS a NKVD vyměňovaly kurzanty, kteří studovali ve výcvikových střediscích obou zemí. Od podzimu 1939 existovala jako součást důstojnické školy SS v Berlíně rota NKVD, jejíž personál se pravidelně obměňoval. A ve školícím středisku NKVD v Moskvě zase působila na stejném principu německá rota.
Tato spolupráce zanikla v červnu 1941, ale již v září si prostřednictvím neutrálního Turecka strany vyměnily kurzanty, přičemž několik sovětských rozvědčíků volilo „svobodu“ a zůstalo v Německu. Rozhovory v Ankaře trvaly několik týdnů, dokud nebyly zcela přerušeny až do „lepších časů“.

Z Berlína se k rozhovorům dostavil sám Reinhard Heydrich – Himmlerův zástupce, který již měl zkušenosti s plodnou spoluprácí s příslušnými sovětskými orgány. V srpnu 1939 ho navštívil v Berlíně náměstek Lawrence Beriji, Victor Abakumov. Během setkání ho Heydrich zasvětil do tajných plánů fašistického Německa, včetně blížící se agrese proti Polsku, a příprav na akci v Gliwicích. Heydrich dokonce svezl Abakumova v malém letadle, které sám pilotoval, na místo budoucí provokace. Zde je doprovázel náčelník místního gestapa.

V září 1941 se Heydrich opět setkal s Abakumovem v Ankaře. Jaký byl výsledek? Těžko říct. Pravděpodobně se oba generálové, kteří byli považováni za šedé eminence svých zpravodajských služeb, rozhodli pokračovat ve starých přátelských vztazích. Oba byli proti sovětsko-německému ozbrojenému konfliktu, ale v této situaci byli bohužel bezmocní.
Himmler znal názory svého zástupce, a dokonce s nimi v určité době souhlasil, ale byl nekonečně loajální k führerovi, a tak byl nucen odsunout Heydricha do pozadí. Heydrich byl tedy jmenován zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čech a Moravy, ale v Praze i nadále udržoval své staré vazby s čekisty. Není vyloučené, že to byla Himmlerova tichá sankce.
Britská rozvědka však zasáhla. Do Prahy byli vysláni její agenti s úkolem Heydricha odstranit. A tak se také stalo… Skutečně tak Angličané prokázali službu svým sovětským spojencům? Proč byl likvidován zrovna Heydrich, vždyť tu byli daleko významnější nacističtí zločinci než on?
Likvidace Heydricha byla mimořádně citlivá operace. Ve skutečnosti byl díky ní nejdůležitější kontakt supertajné německo-sovětské osy přerušen.

A tehdy přichází na scénu Martin Bormann…
Jak k tomu došlo?
Verze jsou odlišné. Je možné, že byl do hry vtažen samotným Heydrichem. Jedna věc je ale jistá: od poloviny roku 1942 začala sovětská rozvědka dostávat přísně tajné informace, jejichž zdrojem byl někdo z Hitlerova nejbližšího kruhu. Analýza dat, čísel a osobností objektivně a přesně ukazuje, že tyto informace pocházely od Martina Bormanna.
Ten po válce neuprchl do Argentiny, kde byl v souladu se smyšleným scénářem jeho „útěku“ údajně „viděn”, ani na Blízký východ, dokonce ani do Austrálie. Naopak – zachráněn z hořících zřícenin Berlína sovětskou rozvědkou pokojně dožil v jedné z mnoha krymských rezidencí a využíval rozložení sovětských tajných služeb až do konce svých dnů…

Tato, zdálo by se, neuvěřitelná verze nachází stále více příznivců jak mezi západními, tak domácími historiky druhé světové války. V každém případě její oponenti nemají dostatečné argumenty, aby ji vyvrátili.

(zdroj: myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: Wikipédia)

Komentáře

Sdílejte