To je značně rozšířený omyl. Muslimské ženy jsou, už jsem se o tom zmínila, zároveň viníky. Neboť to ony vychovávají děti. Cíle výchovy synů a dcer se jasně liší. Ze synů vychovávají prince a macha, z děvčat pak oddané služky mužů.

Je to k uzoufání. Matky jako vychovatelky dětí by přece mohly změnit život děvčat a poté žen. Namísto toho občas i násilím předávají to, čím jako dívky samy trpěly. Radši udržují tradici, která jim samým škodila a i nyní je jako dospělé silně omezuje. Matka, kdysi sama oběť, se stává pachatelkou. Ženy jsou největšími utlačovatelkami dcer. To matky vštěpují dětem hodnoty archaické, ženám nepřátelské společnosti. Chlapce už odmalička učí, že jsou víc než jejich sestry. Dcerám nalévají do hlavy, že ženy jsou služky, jež mají pomáhat v domácnosti a obsluhovat otce a bratry. Matka, sama otrokyně, vychovává z dcery další otrokyni rodiny. Vštěpuje jí, že ženy se musejí podřizovat a cudně oblékat a že jejich ústředním životním prostorem je dům.

To mě učila i moje máma, ačkoli u mého táty ani v jeho rodině nežila v „domácím vězení“. Mohla pracovat, kde a kdy chtěla. A pracovala hodně. Mohla svou rodinu a přátele navštěvovat, kdykoli se jí zachtělo. Táta ji nikdy neuhodil a nikdy se nad ni nevyvyšoval. A přesto to byla ona, kdo si bral k srdci lekce z domu svých nábožensky založených rodičů, a veškerou svou mateřskou moc vkládala do toho, aby ze mě vychovala dobrou a pokornou muslimskou ženu. Činila tak – jako četné muslimky – všemi prostředky, i násilím. Muž bije svou ženu z lásky. A matka bije děti ze starostlivosti a náklonnosti. Ruka muslimské matky je svižná a pohotová.

Mezi muslimy je výchova bolestí a strachem rozšířená. Týká se především dcer. Tyranem bývá většinou žena. Mne bila – až na onu zmíněnou výjimku – pouze matka. Tak je tomu skoro vždycky. Rány dává matka. Neposlušnou dceru ponižuje a týrá matka. Po nějaké době jsem se ze strachu z bití a bolesti naučila radši mlčet. Mezi muslimy se takové výchovné metody nepovažují za nijak nevhodné, ani v Německu.

Jakkoli nepatrně si matka dcery cení, o to větší jí musí věnovat pozornost. Každičký chybný krok dítěte, každičká domnělá nevychovanost padají na matčinu hlavu. Tato pozornost se vystupňuje takřka v posedlost, jde-li o ten „malý rozdíl“, o panenskou blánu. A opět se při tom myslí na muže. Neboť když muslimský muž má se svou ženou první styk, chce vidět krev. Tak už se to naučil. Panna – a jen s tou se ožení – po prvním styku krvácí. Pokud ne, pak není něco v pořádku.
Matka hlídá dceřinu panenskou blánu velice horlivě. Podporují ji v tom všechny ostatní ženy společenství a je to spojeno se všemi důsledky pro svobodu dívek, vlastně pro jejich nesvobodu.

Ukázka z knihy Zahalená hrozba: Moc muslimských matek a hranice tolerance, knihu si můžete zakoupít za výhodnou cenu zde.

(zdroj: eurabia.cz, foto: Pixabay)

Komentáře

Sdílejte