Práce Josefa Svobody s názvem „Od přirozeného vztahu muže a ženy ke vztahu svátostnému” byla napsána v rámci studia Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Jejím vedoucím byl Miloš Szabo, který v minulosti působil jako okrskový vikář IV. pražského vikariátu a farář u kostela sv. Prokopa na Žižkově. Od července 2015 také ve farnosti při kostele Povýšení sv. Kříže v Praze.

Práce byla odevzdána v březnu 2018 a sám autor v ní uvádí, že „souhlasí s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely”.

Náš zdroj, který na Svobodův výstup upozornil, shrnul některé závěry takto: „Nejenže nesplnil požadovaný rozsah práce, chyběl mu úvod, výzkumná otázka či závěr, ale zcela selhal i při práci s odbornou literaturou. Vytvořil tak bezmyšlenkový soubor citátů, jež oponent komentuje: „Snad tím chtěl zlepšit svět, ale bohužel měl napsat bakalářskou práci, což je jiný žánr.“ To je překvapující tím spíše, že Svoboda se již pyšní tituly Ing. a PhDr., které měl získat na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Nejvíce šokující jsou však Svobodovy názory, které neváhal předložit v závěrečné práci na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Píše nejen to, že lékaři mrzačí muže „předělávající“ se za ženu a naopak nebo že homosexuálové a bisexuálové jsou porušení, ale neváhá připojit ani zcela extrémní zpátečnické názory. Ženy dle jeho práce mají být podřízeny mužům, protože muž je hlavou rodiny a žena byla stvořena pro muže. Ženy by dle něj dokonce měly nosit závoj na znamení své podřízenosti. Naprosto odsouzeníhodným je však názor, že žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže.”

ParlamentníListy.cz si proto daly práci a téměř sedmdesát stran textu přečetly. Některé závěry nabízíme v původní formě bez jakýchkoli redakčních zásahů.

Tato práce se alternativními a netradičními formami soužití, tedy soužití homosexuálních párů, nebude zabývat
Jako příklad lze uvést partnerovi známé poruchy v oblasti sexuality (homosexualita, bisexualita), návykové závislosti či závažné poruchy osobnosti.
Nové téma je „Možnost“ změnit pohlaví v dospělosti. Zatímco zmiňovaný německý zákon se týká lidí, jejichž pohlaví je opravdu nejisté či neurčité, jsme v současnosti svědky případů, kdy se muž nechá „předělat“ na ženu, ačkoli vykazuje mužské pohlavní znaky, nebo kdy se naopak žena nechá „předělat“ na muže. Tím lékaři těmto dospívajícím umožňují nenávratně se zmrzačit
Je vnějším znamením coby manželka na veřejnosti, a to ve shromáždění církevní obce, neboť se v době Pavlově považovalo za neslušné, když se objevila žena ve společnosti prostovlasá. Ženy měly dbát těchto zvyků: „Muž přece nebyl stvořený pro ženu, ale žena pro muže. Proto má žena nosit na hlavě závoj (na znamení své podřízenosti), a to kvůli andělům
„Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky (citace listu Efeským v oddíle Povinnosti křesťana, pozn. red.)
Většina povolání nevyžaduje velkou tělesnou sílu a je možné je vykonávat muži i ženami
Při vzniku manželství bylo hleděno na vyspělost muže a ženy, tedy na jejich plodnost, kdy muž měl být disponován pro soulož za účelem plození a žena disponována pro rození dětí

Celou práci naleznete ZDE. Zajímavý je ovšem i další postup, kterým byla obhajoba. V oficiálních podkladech Univerzity totiž stojí, že „v následné diskuzi se uchazeč sice snažil reagovat na otázky, avšak svými reakcemi nedokázal obhájit postup, který v práci uplatnil. Práce nerespektuje základní požadavky kladené na tvorbu bakalářské práce”.

V posudku oponenta, tedy docenta Opatrného, se rovněž píše, že: „Oponent musí bohužel konstatovat, že se autor práce vydal toliko vlastními cestami, nedbaje na zásady pro vypracování bakalářské práce a některých zásad pro vědeckou práci, a tak se mu stalo, že vytvořil spis, který nelze považovat za opus, odpovídající požadavkům kladeným na bakalářskou práci.”

Přítomní členové komise v tu chvíli byli Aleš Opatrný, Ludvík Dřímal, Miloš Szabo a Marie Zimmermannová.

Výsledek obhajoby? Neprospěl.

(zdroj: parlamentnilisty.cz, foto: Pixabay)

Komentáře

Sdílejte