Řecký oheň
Složení záhadné zbraně starých Byzantinců stále není známé. Šlo o tekutou zápalnou směs, která hořela i ve vodě (podle některých pramenů voda dokonce hoření podporovala). Řecký oheň, o kterém se poprvé zmiňují zprávy ze 7. století n. l., se používal při námořních bitvách proti posádkám nepřátelských lodí. Na palubě lodi se nad ohništěm zahříval kotel se zápalnou směsí a výpary pod tlakem se odváděly trubkou na oplechovanou příď lodi, kde se zapálily. Výsledkem byl výšleh plamene. Ví se také, že řecký oheň se dal uhasit pouze octem, pískem nebo močí. Šlo o jedno z nejpřísněji střežených státních tajemství Byzance, takže informace o složení této zápalné směsi se nedochovaly.

Ohebné sklo
Tři starořímské zdroje zmiňují ohebné sklo. Bohužel popis jeho výroby není známý, rozhodně šlo ale o unikátní materiál. Poprvé o něm informoval spisovatel a básník Petronius (27 n. l. – 66 n. l.). Podle něj byl za vlády císaře Tiberia (42 př. n. l. – 37 n. l.) vynalezen způsob, jak sklo namíchat tak, aby bylo ohebné. Dílna onoho řemeslníka byla ale nakonec zcela zničena ze strachu, že by tím mohly klesnout ceny kovů, jako jsou měď, stříbro a zlato. O tomto zvláštním materiálu informoval i filozof Plinius starší (23 n. l. – 79 n. l.).

Univerzální protijed
Jeden z lékařů krále Mithridata VI. Pontského (132 př. n. l. – 63 př. n. l.) vynalezl protijed, který rušil účinky všech tehdy známých jedů. O jeho přesném složení nic netušíme, ví se jen o několika ingrediencích, které obsahoval. Šlo mj. o opium, kousky zmijí, malé dávky jedů a jejich protijedy. Této směsi se na počest krále říkalo mithridatium.

Římský beton
Římané stavěli z betonu, který přetrval do dnešních dnů – například Koloseum nebo Pantheon jsou tu s námi v překvapivě dobrém stavu a bez zvláštní údržby už 2000 let. Jak je to možné? Vždyť moderní betonové budovy začínají chátrat už po 50 letech. Tajemství římského betonu bylo odhaleno teprve nedávno. Dnes se beton vyrábí z cementu, písku, vody a případně štěrku. Jenže římský beton měl jiné složení. Základ tvořilo pálené vápno smíchané s vodou. Do této směsi se přidával sopečný popel. A právě jemu vděčí římský beton za svou trvanlivost. Díky svému zvláštnímu chemickému složení popel reagoval s vápnem velmi specificky a výsledná struktura chrání beton před zvětráváním.

Damascénská ocel
Jedná se o vysoce kvalitní ocel s charakteristickými vzory, tzv. mramorováním. První zmínky o ní pocházejí z 1. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. z oblasti Indie. Evropští bojovníci se s meči vykovanými z damascénské oceli setkali poprvé během křížových výprav a pochopitelně po nich také toužili. Meče byly totiž nejen dokonale ostré a jejich ostří se neotupilo ani při úderech do kamene, ale také mimořádně pružné. Jenže evropští kováři je dokázali pouze napodobit, takže damascénské meče se během křížových výprav stávaly cennou kořistí. Jelikož výroba této oceli byla v zemi jejího původu tajná, Evropané se nakonec museli spokojit s pouhými napodobeninami.

(zdroj: procproto.cz, foto: archiv)

Komentáře

Sdílejte