Hilšer ocenil zvolení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, neboť je to podle něj člověk, který vychází odspodu. „Je to někdo, kdo prokázal, že je ochoten bojovat proti strukturám establishmentu,“ vysvětlil. Navíc je prozápadně orientovaná a vnáší do politiky pozitivní témata. „A takové zjevy zatím moc nevidíme,“ vysvětlil, proč je nadějí pro celý visegrádský prostor.

Společně s rakouským prezidentem Van der Bellenem by prý mohla být ve střední Evropě protipólem českého, maďarského a polského proudu. Hilšer také usiluje o to, aby Čaputová byla v rámci své první návštěvy ve funkci pozvána do českého Senátu. Prý proto, aby měla z České republiky i jiné dojmy, než je prezident Miloš Zeman.

„Odveze si dojmy od prezidenta, který je zásadně prorusky a pročínsky orientován, odveze si dojmy z člověka, který je dost často vulgární. Já doufám, že pan prezident nebude před paní Čaputovou kouřit, protože by to bylo nevhodné, jak to občas dělá. Jak s panem předsedou Senátu vyprávěli, jak vykouřili každý šestnáct cigaret, tak doufám, že toto se tam dít nebude,“ rozpovídal se.

Ze Senátu by si naproti tomu Zuzana Čaputová měla odvézt dojmy z politické kultury na vysoké úrovni.

Hilšer pak odmítl slova Jany Bobošíkové, že by podporoval ústavní žalobu na prezidenta republiky. „Já jsem neřekl, že ji podporuji, já jsem řekl, že o tom budu uvažovat,“ vysvětlil. Dílo senátora Lásky, který žalobu sepsal, totiž ještě neviděl. Pak ale přiznal, že se kloní k tomu, že žalobu podpoří.

Hilšer už ve své senátorské kanceláři uspořádal debatu, zda prezident Zeman páchá velezradu. Pozval si k tomu ústavního právníka Jana Kyselu a politologa Daniela Kroupu. Lidé mu prý často píší, kdy už konečně ta žaloba na prezidenta Zemana bude podána.

Hilšer sám by žalobu směřoval zejména k prezidentovým vystoupením v kauze novičok, kde jeho jednání mohlo poškodit některé bezpečnostní instituce. Ale protože není právník, počká si na argumenty JUDr. Lásky.

Skutečně si myslí, že prezident Zeman nejedná v zájmu České republiky, ale neví, zda jde přímo o velezradu.

Hilšer nedávno vydal knihu nazvanou Tango pod Hradem. Bobošíková z ní předčítala: Proč by zemi měli pořád vést politici, kteří jsou už na scéně téměř 30 let? Co může starý politický dinosaurus udělat?“

Hilšer namítl, že on žádnou knihu nevydal ani nenapsal (jako autoři jsou uvedeni novináři Jan Dražan a Tomáš Pergler).

Velmi jej to rozčílilo, protože prý není tak sebestředný, aby vydával knihu sám o sobě.

Že citovaná slova skutečně řekl, ale potvrdil. „Obecně si myslím, že demokracie se zakládá na tom, že se vláda obměňuje,“ vysvětloval. Pokud se dostatečně nestřídá, tak prý do státu prorůstají nejrůznější struktury.

„Miloš Zeman s Václavem Klausem, kterého jste, myslím, taky obdivovatelka…,“ rýpl si pak do Bobošíkové. Ta mu s úsměvem odpověděla: „Já obdivuji řadu politiků.“

Hilšer se ale nedal zastavit a vykládal, že Zeman s Klausem republice neprospěli. Zejména v období opoziční smlouvy. A to, že se v politice pohybují dodnes, je podle Hilšera právě ukázkou „dinosaurismu“.

„Ale lidé je volí,“ namítala moderátorka.

„To je v pořádku. Ale to neznamená, že já nemůžu mít takový názor,“ podivil se senátor.

Bobošíková Hilšerovi připomněla, že jako bijec politických dinosaurů označuje za svůj vzor Tomáše Masaryka, který byl v politice celkem 45 let a z Hradu odcházel v 85 letech, kdy už nebyl schopen vystupovat na veřejnosti.

„Ale Tomáš Garigue Masaryk byla osobnost, kterou bych s těmi dvěma lidmi vůbec nesrovnával,“ odmítl senátor s přísným pohledem. „To byl člověk úplně jiného formátu, úplně jiného kalibru.“ Masaryka by „politickým dinosaurem“ nikdy nenazval.

Dinosaurismus podle Hilšera znamená „zakotvení ve strukturách, navázání na finanční a politické lobby“. A to je prý u dua Klaus – Zeman nepochybné.

Pak jmenoval miliardáře, kteří na tom vydělávají. Konkrétně Petra Kellnera nebo zbrojaře Strnada. „Pan Kellner, to je dítě Václava Klause, jenom se tam předává štafeta,“ myslí si.

Dalším takovým miliardářem je podle něj Andrej Babiš.

„V této republice dochází k rozdělení moci mezi tyto zájmové skupiny,“ vysvětloval. Václava Klause a Miloše Zemana pak přímo nazval „Kellnerovy loutky“.

Proto podle něj jezdí Miloš Zeman do Číny, aby tam prosazoval obchodní zájmy Petra Kellnera. Například firmy Home Credit, která podle Hilšera svými spotřebitelskými úvěry způsobila i v této zemi řadu neštěstí, a teď chce podobné věci páchat v Číně.

„Prezident by neměl být agenturou pro hájení zájmů jednoho, dvou nebo tří miliardářů,“ odmítl senátor. Chtěl by prezidenta, který bude místo toho hájit zájem veřejnosti.

Jana Bobošíková se ještě vrátila k tématu dinosaurů a připomněla Hilšerovi dalšího politika, který se v politice pohybuje už 45 let –, předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, původně zaměstnance nadnárodního bankovního sektoru.

Hilšer připustil, že tento člověk dinosaurem je a svým chováním EU dobré jméno rozhodně nedělá.

Mně by ani nikdo nepůjčil…
V prezidentské kampani prezentoval ideál energie mládí a „prezidenta jako mladého tažného koně“. Bobošíkovou proto zajímalo, jak je možné, že mladý tažný kůň nenašel dost energie, aby si sehnal mezi lidmi pro svou kandidaturu padesát tisíc podpisů, zatímco mnohem starší Miloš Zeman, Jiří Drahoš a Michal Horáček to zvládli.

Hilšer vysvětloval, že důvodem bylo to, že tito kandidáti měli „úplně jiné pozice“. Například Michal Horáček prý těžil ze své veřejné známosti. „Ale vy jste byl také známý – vaše svlékání na Úřadu vlády byla známá věc,“ namítla Bobošíková s výslovným dodatkem, že to nijak nehodnotí, jen konstatuje, že Hilšer byl veřejnosti znám.

Ten trval na tom, že známostí se slavnému textaři rovnat nemohl. Stěžoval si, že Horáček měl rozhovory v nesledovanějších médiích, zatímco o něj se nikdo nezajímal.

Navíc prý neměl na kampaň moc prostředků. „Já jsem si nikde nepůjčoval jako vy, když jste kandidovala za tu stranu Hlavu vzhůru,“ připomněl Bobošíkové její politickou minulost.

„Ale já jsem si nic nepůjčovala,“ podivila se Bobošíková jeho suverénně pronesenému tvrzení.

„Ale dočetl jsem se, že jste po té kampani měla asi dvacet milionů dluhů,“ zkusil to senátor z jiné strany.

Pak dodal, že on žádné půjčky neměl, protože to považoval za nesprávné. „A ani by mi nikdo nepůjčil,“ připustil posléze.

Horáčkova kampaň podle něj stála milion každý měsíc, kdežto on měl jeden stánek, který si nosil sám. Přesto dokázal sehnat od lidí 43 tisíc podpisů, což na podání občanské kandidatury sice nestačilo, ale byl to podle něj i tak velký výkon.

Pak připustil, že Michal Horáček, na jehož možnosti si stěžoval, mu pomáhal s podpisovou kampaní, když na svých stáncích nechával podepisovat i Hilšerovu nominaci.

Rozhořčeně pak odmítl, že by mu se sbíráním podpisů pomáhala iniciativa Prezident 21. „To je fake news,“ zdvihl varovně prst.

Pak svou kampaň vychválil, že byl „občanský kandidát“, začínající úplně od nuly, a přesto dokázal získat více hlasů než bývalý premiér Mirek Topolánek. On prý získal jeden hlas zhruba za dvě koruny investované do předvolební kampaně, zatímco u ostatních to bylo i stokrát více.

Debatu o financování Bobošíková uzavřela: „Podpisy veřejnosti jste nesehnal, musel jste se obrátit na senátory, přesto jste o sobě říkal, že jste občanský kandidát, který přišel z ulice.“ Jeho navrhovatelé z řad senátorů navíc často byli navrženi politickými stranami, přitom Hilšer stále tvrdí, že se stranami nemá nic společného.

„Rozpor to není, já jsem nikdy v žádné politické straně nebyl,“ odpověděl senátor, člen hnutí Marek Hilšer do Senátu.

Když oslovoval senátory, aby podpořili jeho prezidentskou kandidaturu, tak prý nevěřil, že by se takoví lidé vůbec bavili s nějakým člověkem z ulice, jako byl on. Jejich oslovování prý pro něj bylo „martyrium“.

Namítal, že řada senátorů, kteří jej podpořili, byli nezávislí. Bobošíková mu namítala, že tito lidé vždy měli svou kandidaturu zaštítěnou nějakou stranou. „Ano, protože to tak chodí,“ připustil Hilšer.

Pak zdůraznil, že on je výjimkou, která se dostala do Senátu sama za sebe. Pak připustil, že měl za sebou hnutí, které si pro tento účel založil, ale nemusel se doprošovat žádné strany.

Jana Bobošíková odmítla jeho tvrzení, že je jedinou světlou výjimkou, poukázáním na senátorku Jitku Chalánkovou, která kandidovala úplně sama, žádné hnutí nezakládala, a sama si sehnala 10 000 hlasů občanů, které ji opravňovaly kandidaturu podat. Podobně to dělal i senátor Pavel Fischer.

„A já jsem posbíral 43 tisíc podpisů,“ ozval se Hilšer. Bobošíková jej upozornila, že to bylo pro prezidentské volby, pro kandidaturu do Senátu si Hilšer založil politické hnutí, ve kterém sám sebe navrhl a nominoval.

„Ale nejsem napojen na žádnou politickou stranu,“ trval na svém člen senátorského klubu STAN.

Bobošíková ještě připomněla jeho slova před prezidentskými volbami, že nebude zakládat žádné strany, ale „oslovovat lidi jako chlap z ulice“.

Hnutí Marek Hilšer do Senátu prý založil z finančních důvodů. A také proto, že měl zkušenost z prezidentské volby, že když vystupujete jako fyzická osoba, tak je to problematické. „Třeba když chcete, aby vás někdo sponzoroval a svůj příspěvek si mohl odečíst z daní, tak to na fyzickou osobu nejde,“ podělil se o zkušenost.

Druhý důvod je rovněž finanční. Politická strana nebo hnutí totiž dostává tzv. „příspěvek na mandát“ neboli státní podporu. Když uspěl v prezidentských volbách, začaly prý kolem něj kroužit politické strany, protože v něm viděly zajímavého kandidáta a chtěly, aby v případě jeho úspěchu tento „příspěvek na mandát“ připadl právě jim.

Tento příspěvek je určen na politickou činnost stran, aby si nemusely obstarávat peníze korupcí nebo jinými spornými způsoby. Janu Bobošíkovou zajímalo, jakou činnost tedy vyvíjí hnutí Marek Hilšer do Senátu, čerpající ročně miliony za jeho senátorský mandát.

„Například teď bude pořádat debatu, kde budu já a jeden francouzský poslanec, bude to 25. dubna, všechny srdečně zvu, a povedeme tam debatu o společné Evropě,“ vysvětloval senátor. A pak vypočítával, co taková akce stojí – tlumočníci, pronájem sálu, reklama atd.

Hnutí má v současnosti šest členů, všechno jsou to prý lidé, kteří Hilšera v životě podporovali a kterým věří, že hnutí nebudou tunelovat.

Načež se na Bobošíkovou obrátil s dotazem: „A vy už jste tedy ty dluhy z vašeho hnutí splatila?“ Bobošíková nechápala, o čem senátor mluví. „Já jsem četl nějaký článek, v roce 2016, kde se psalo, že vám během kampaně vznikly dluhy přes 20 milionů. Tak by mě zajímalo, jestli už se vám to podařilo splatit,“ ptal se s poťouchlým úsměvem.

Bobošíková mu ochotně vysvětlila, že ve straně Hlavu vzhůru nebyla jediným podílníkem, ale svůj díl z tohoto dluhu již zaplatila.

„To jsem rád,“ smál se Hilšer.

Vy zpochybňujete demokracii v Německu?
Pak Bobošíková opět zalistovala knihou o Tangu pod Hradem, kde Hilšer říká, že kdyby se rozpadla EU, bude s námi se všemi amen. Spojenectví kolem Francie a Německa je prý kotvou naší demokracie.

Bobošíková nechápala, proč by naše demokracie měla záviset na Německu a Francii. „Kdo zná dějepis, tak ví, že kdyby se v Německu zvrtl režim v nedemokracii, tak jako třeba ve třicátých letech, tak by to destabilizovalo i nás.“

Ale pokud dvě největší země Evropy spolupracují, tak to podle Hilšera je kotva pro celou Evropu.

Hilšer se nechtěl příliš vyjadřovat ke kvalitě demokracie v dnešním Německu, načež mu Bobošíková připomněla, že o sobě tvrdí, že je politolog.

„Je tam demokracie stejná jako v západních zemích. Je tam svoboda tisku, předpokládám, jsou tam svobodné volby,“ tvrdil.

Bobošíková mu namítla, že v této standardní demokracii se objevil případ nepříjetí dítěte do školy kvůli politickému smýšlení jeho otce.

„Podívejte se, to já nevím. To je možná nějaký fake news,“ nevěřil senátor Hilšer. Bobošíková mu předložila jako důkaz informaci ověřenou přímo z německého tisku. „Na to vám nemůžu odpovědět, protože to nevím,“ pokrčil rameny senátor.

Pokud by ta informace byla pravdivá, bylo by to podle něj divné. Bobošíková jej upozornila, že německé úřady se k tomuto kroku oficiálně přihlásily a podporují jej.

Hilšer se místo odpovědi na Bobošíkovou obořil: „Takže vy pochybujete o demokracii v Německu?“

Bobošíková namítala, že ona se jej pouze ptá na komentář ke konkrétní, prokázané kauze. „Tím, že mi dáváte tento článek, tak zpochybňujete demokracii v Německu,“ trval na svém senátor.

Když Bobošíková také trvala na svém, začal se tedy senátor zajímat o podrobnosti, o jaký politický názor jde.

Když mu Bobošíková stručně nastínila, že jde o poslance berlínského parlamentu za AfD a místní Waldorfskou školu, tak senátor, odmítající minutu předtím jakoukoliv perzekuci dětí, se chytil: „Je to nejspíš soukromá škola, takže to, jak si soukromé školy vybírají své žáky, nesouvisí s demokracií.“

„Ale kdyby to byla státní škola, tak by to byl samozřejmě velký problém,“ připustil. Pak vytkl Bobošíkové, že není připravena a neví, zda tato škola byla soukromá, nebo státní, a nutí jej kvůli tomu debatovat o kvalitě demokracie.

V putování po kotvách evropské demokracie se pak moderátorka přesunula do Francie. Ta podle Hilšera je také demokracií, jen má trochu jinou politickou kulturu. „Ale předpokládám, že je tam svoboda tisku a všechno, co demokracie obnáší,“ pravil politolog.

Moderátorka mu předestřela návrh prezidenta Macrona (zrušený posléze Ústavním soudem), který umožňoval na některých místech zcela zakázat demonstrace a některým lidem zcela zakázat účast na demonstracích.

Hilšer opět nevěřil, že by takový návrh existoval, a když mu Bobošíková vysvětlila, že jde o jedno z opatření proti tzv. žlutým vestám, tak to přirovnal k předpisům proti agresivním fotbalovým fanouškům, kterým se také zakazuje přístup na stadion a nikdo v tom nic nedemokratického nespatřuje.

Tito lidé podle něj opakovaně demolovali ulice a zapalovali auta. „Tak se prostě nastaví zákon tak, aby toto dělat nemohli,“ chápe Macrona. Ale rozhodnutí Ústavního soudu, hájící svobodu shromažďování, je podle něj naopak důkazem, že demokracie ve Francii funguje.

„Ony politiky napadají různé věci,“ uzavřel s úsměvem téma.

Senát nedávno schvaloval balíček opatření Evropské unie o boji s dezinformacemi a fake news. Do doprovodného usnesení někteří senátoři prosadili poznámku, že v ČR se do šíření dezinformací a fake news zapojují i někteří vysocí ústavní činitelé.

Bobošíkovou zajímalo, které vysoké ústavní činitele tedy měli senátoři na mysli. Hilšer souhlasil, že jí jména rád řekne, a začal mluvit o kauzách prezidenta Miloše Zemana.

Třeba kauza „novičok“ je typickým příkladem fake news. „Neprokázalo se, že by byl ten druh novičoku, kterým byl otráven pan Skripal, vyráběn u nás,“ vysvětloval senátor s tím, že když to prezident tvrdil, šířil fake news.

„Pokud cizí země, Rusko, zaútočí na území Velké Británie, a to se prokázalo, že to byli agenti ruských tajných služeb, a náš prezident vystoupí a řekne, že to taky mohl být novičok od nás, tak si myslím, že je to opravdu podpásovka pro celý náš stát,“ vysvětlil.

Bobošíkovou zajímalo, kteří další vysoce postavení ústavní činitelé tedy šíří fake news. Hilšer odpověděl tak, že mu vadí, že se kritika senátorů na adresu prezidenta republiky maskuje tak, že se píše o „vysokých ústavních činitelích“. Mělo by prý být výslovně řečeno, že kritika směřuje na prezidenta republiky.

Podobné to bylo, když Senát schvaloval usnesení ke kritice tajných služeb prezidentem Zemanem (kauza „čučkaři“). Hilšer prý tehdy chtěl kolegy vyzvat, aby do textu napsali výslovně, že kritizují prezidenta republiky. Ale nestihl se včas přihlásit do debaty, takže je k tomu vyzvat nemohl.

(zdroj: parlamentnilisty.cz, foto: Pixabay)

Komentáře