Co není zakázáno – je povoleno. Pokud v ČR zvířeti neubližujete, můžete s ním mít sex. Nesmíte jej však točit na video a distribuovat! Ve Velké Británii jste se ale mohli (do r. 2003) dostat do vězení za zoofilii i na doživotí.

Představa zoofilie je pro průměrného člověka (obvyklých sexuálních preferencí) něčím, co asi hraničí se science fiction. Skutečnost, že tento jev není v Česku zatím až tak moc rozšířený, Sputniku potvrdil i sexuolog, předseda Sexuologické společnosti České lékařské společnosti a europoslanec Jaroslav Zvěřina: „Za více než 40 let praxe v sexuologii jsem zoofilní pacienty viděl jen velmi vzácně. Takže tu duševní poruchu nemohu jako častý jev potvrdit. Jde o specifický případ fetišismu.“

V dobách většího sepětí státu a církve patřila mezi hrůzné výjevy – před nimiž se plamenně varovalo – tzv. sodomie. Za tento termín si dosazujeme nepřiléhavé chování, kam patří i zoofilie, tzn. sex se zvířaty. Synonymickým výrazem pro zoofilii býval pojem „bestiofilie“, což je odvozeno od slova beast = zvíře. V našich zemích přestala být sodomie trestná v 18. století. Možná to souviselo s tím, že člověka bylo možné kontrolovat a trestat daleko snáze, aniž by se musely vymýšlet krkolomné postupy.

Existují domněnky, že snad díky zoofilii, resp. kontaktu s primáty, mohlo dojít i k tomu, že virus HIV jednoho dne překonal druhovou bariéru. Článek na idnes.cz ze dne 3. října 2014 potvrzuje zvířecí původ a ohnisko nákazy v Africe.

Zvěřina pochybuje, že by zoofilie byla nakažlivá: „Přenos pohlavní nákazy ze zvířete na člověka nepamatuji,“ uvádí a dodal, že zde jde podle něj spíše o nebezpečí pro samotné zvíře. „Jistě může zoofilní praktika, zejména ta invazivní, penetrativní, zneužité zvíře poranit, někdy i hodně vážně až smrtelně,“ pokračoval.

V populární kultuře se zoofilie stala terčem zesměšnění. Co se týká vědeckého přístupu, v nakladatelství Grada vyšla (2010) interdisciplinární monografie pod vedením Petra Weisse nazvaná Sexuologie. U termínu zoofilie se uvádí: „(…) Pohlavní aktivity mezi člověkem a zvířetem. (…) Situační (příležitostné) ukájení se zvířetem se může stát návykem (…). Přikládání malých zvířat do oblasti genitálu bylo pojmenováno formikofilií…“ Ztvárnění formikofilie se chopil i Hollywood, každý, nechť si dohledá sám…

My raději připomeneme jiný film – o King Kongovi či Tarzanovi. Hegelerovi, autoři na Západě uznávané encyklopedie o sexu z roku 1969, hned ujišťují, že lidská žena nedokáže zplodit dítě s gorilím samcem. Badatel Kinsey (na něj se odvolávají Hegelerovi i náš český sexuolog Radim Uzel), ale tvrdí, že určité sexuální fantazie na toto konto evidujeme.

Hegelerovi na straně 31 (Anchor Press Ltd, Tiptree, Essex, 1969) píší, že byly doby, kdy za „zoofilii“ byl považován styk příslušníka židovské a křesťanské víry! To je dnes ještě neuvěřitelnější než scéna, ve které se King Kong mazlí s lidskou blondýnou! Hegelerovi naráží i na otázku sexu mezi lidmi a zvířaty. Takto líčí naši historii temný film režiséra Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (ČSSR/1969); církev vynalezla způsob, jak získat majetek bohatých vdov. Stačilo vdovy nařknout z bestiality, upálit je a shrábnout peníze. Toto se dle dochovaných soudních spisů dělo v našich zemích v 17. století!

Kniha „anABZ of Love“ od Inge a Stena Hegelerových (1969) v rámci historického diskursu líčí, jak Leda po styku s labutí porodila krásnou Helenu. Jestliže se na našem území upalovalo za údajný styk se zvířaty, Hegelerovi poukazují na jeden britský incident z 18. století. Roku 1750 byl oběšen za styk s oslicí Jacques Ferron, zatímco oslice byla omilostněna! Západní kultura nakonec zplodila „Oslí serenádu“, k níž hudbu napsal český skladatel (emigrant) Rudolf Friml.

Za sexuální devianty bývají považováni hlavně muži. O ženách se v tomto smyslu mluvívá méně.

Dne 7. ledna 2018 portál idnes.cz informoval o tom, že jistý ajťák učinil nevšední coming out. Tehdy třicetiletý Michal prozradil, že je zoofil a vyznává lásku zvířatům. V tomtéž článku sexuoložka Hana Fifková tvrdí, že náhradní zoofilní chování při deficitu lidského partnera je ještě v jakési „toleranci“ (neubližuje-li se zvířeti), avšak zoofilní vrozená orientace je prakticky na psychiatrickou léčbu. V historii se totéž soudilo o lesbických ženách či homosexuálních mužích (Hegelerovi svou knihu vydali v roce 1969!). A takové filmy jako Dětská hodinka s Audrey Hepburnovou a Shirley MacLainovou byly ve své době považovány málem za úlet. Dnes by se nad tím (nad stykem osob stejného pohlaví) nikdo nepozastavil (v Evropě), viz čs. film Pusinky (2007). S trochou fantazie: Dočkáme se sňatků člověka a zvířete? Budou moci takové páry adoptovat „děti“? Klepete si na čelo? Povíme si to za dvacet, třicet let…

(Čeští) milenci ještě nemusejí být zoofilové, když se spolu mazlí a dávají si zvířecí přezdívky… S trochou humoru: Jestlipak byli Pejsek a Kočička od Čapka zoofilové?

Dnes jsou materiály se „zoo-erotikou“ jakýmsi deviantním (parafilním) pornem, nedíváte-li se ovšem na podobný výjev v licenci umělce, který vystavuje v uznávaných světových galeriích, pak by šlo skutečně o „výtvarné umění“… Termín deviace/parafilie tu chápeme jako poruchu sexuální preference. Normální sex je ten, kdy se jeho účastníci dobrovolně shodnou na sexuální aktivitě, kdy jsou sexuálně zralí, pokrevně nepříbuzní, kdy nedochází k fyzické ani duševní újmě. Při porušení alespoň jednoho z uvedených aspektů, dochází k tzv. deviaci, která může přerůst do delikvence (sadismu), prostě v kriminální sexuální chování. Hovoříme-li o zaměření na neadekvátní sexuální objekty („partnery“), je v sexuologické literatuře řeč o tzv. „deviaci v objektu“ (v předmětu erotické touhy, viz Weiss). V našem případě může být takto determinována právě zoofilie.

Jestli je muž zoofil, prozradí jej klasicky jeho vlastní úd. Jak? To neuhodnete…

Sexuologická expertiza může pomoci odhalit sexuální deviaci (tedy i zoofilii) u jedince tím, že se exaktní metodou změří sexuální vzrušivost na podnět. Muži jsou testováni falometrem. Zjednodušeně lze říci, že se měří změna objemu penisu v reakci na stimul. Řečeno ještě jednodušeji: ukážete-li někomu v rámci podmětové sady sérii obrázků a dotyčného „zaujme“ např. moucha, takže vyšetřovaný pán dokonce nabyde objemu v prostoru svého tříselného topořište (zareaguje erekcí). Dalo by se z toho usuzovat, že je zkoumaná osoba zoofilem, a sice s orientací na hmyz, nebo třeba na ovečky, slepice atd. Data z těchto přístrojů se dnes běžně zpracovávají elektronicky. Falometrie se v Československu používala od 50. let. Na eurabia.cz se dozvídáme – „Falometrii vymyslel chrudimský rodák Kurt Freund a nezakazovali mu ji ani komunisté.“ (komunisté nejspíše nezakázali rozvoj této metody, pozn. red.)

Doplnění: Radim Uzel k zoofilii poznamenává (novinky.cz), že řecké báje líčí, kterak bohové obcovali s lidmi, brav na sebe zvířecí podobu, v Egyptě prý ženy obcovaly s posvátným kozlem: „Za dob mých studií jsme měli ve vysokoškolských skriptech soudního lékařství zmínku o tom, že určité ženy chovají psy za účelem přímého pohlavního styku nebo k olizování zevních rodidel.“ V tomtéž článku také sexuolog zrazuje před zoofilními zážitky. Prý hrozí různé infekce, pokousání, potrkání, poškrábání aj.

(zdroj: cz.sputniknews.com, Aleš Zelenka, Vladimír Franta, foto: Pixabay)

Komentáře

Sdílejte