NASA před časem kontaktovala odborníka Georga Landa a jeho kolegyni Beth Jarmanovou s prosbou, aby vytvořili test, jehož prostřednictvím by se dal efektivně měřit kreativní potenciál raketových vědců a inženýrů. Jejich metodika nakonec NASA velmi pomohla, ale několik otázek zůstalo nezodpovězených. Kde se v nás kreativita bere? Rodíme se s ní, nebo ji získáváme zkušeností?

Na základě těchto podnětů vytvořili test pro vzorek 1600 dětí ve věku čtyři až pět let. Ten se zaměřoval na objevování nových, inspirativních a inovativních nápadů na řešení problémů. Děti nakonec naprosto zaválely a do kategorie s geniální představivostí jich spadalo celých 98 %.

Tím ale příběh nekončí. Vědci byli výsledkem tak šokování, že se rozhodli udělat z testu longitudinální studii (dlouhodobé sledování) a děti otestovat za dalších pět let. Výsledek? Pouze 30 % desetiletých dětí spadalo do kategorie s geniální představivostí. Po dalších pěti letech hodnota klesla na pouhých 12 %. Kam kreativita zmizela?

Zabíjí škola naši kreativitu?
Samozřejmě mnozí měli s konzistencí výsledků problémy, jiní se zase domnívali, že se jedná o náhodu… To ale Gavin Nascimaneto, který na tuto úžasnou teorii poprvé upozornil, jednoznačně odmítá. „Testy jsme opakovali několikrát v různých regionech a výsledky byly vždy stejné,“ dodává Nascimaneto.

A proč nás tedy školy okrádají o naši tvůrčí genialitu? „Důvod, proč tomu tak je, není obtížné pochopit. Škola je instituce, jež byla historicky vytvořena, aby sloužila potřebám vládnoucí třídy, ne obyčejným lidem,“ uvádí Nascimaneto.

Zajímavý pohled na stejnou problematiku má i Sir Ken Robinson, který na jednom z Ted Talku vystoupil s tématem: Zabíjí škola naši kreativitu?

„Slyšel jsem skvělý příběh, strašně rád ho vyprávím, je o malé holčičce na hodině kreslení. Bylo jí šest a seděla vzadu. Její učitelka říkala, že sotvakdy dávala pozor, ale na hodině kreslení pozorná byla. Učitelka tím byla tak překvapena, že za ní přišla a zeptala se: Co to kreslíš? A holčička odpověděla: Kreslím obrázek Boha. A učitelka na to: Ale nikdo přece neví, jak Bůh vypadá. A holčička na to: Za chvilku už budou. Tyto věci mají jedno společné. Děti se nebojí zkusit štěstí. Když nevědí, tak to zkusí. Nebojí se chybovat. Tím samozřejmě nechci říct, že chybovat je to samé, jako být kreativní. Co však víme je, že když nejste připraveni chybovat, nikdy nepřijdete s ničím originálním. Když nejste připraveni chybovat. A tou dobou, kdy se z dětí stanou dospělí, většina jich už tu schopnost nemá. Naučí se děsit se chyb. A takhle vedeme i naše podniky. Stigmatizujeme chyby. A dnes provozujeme i národní vzdělávací systémy, ve kterých jsou chyby to nejhorší, čeho se můžete dopustit. A výsledkem je, že vzděláním zbavujeme lidi jejich tvůrčích schopností,“ říká ve své prezentaci Robinson, kterou doporučujeme zhlédnout. Titulky zapnete vpravo dole ve videu.

VIDEO

(zdroj: procproto.cz, foto: archiv)

Komentáře

Sdílejte