Navzdory pravidelnému pohřbívání dolaru zůstává stále hlavní rezervní měnou a hlavním globálním platebním prostředkem. Na všech měnových trzích jsou nejrozšířenější a nejčastěji poptávané páry se symbolem USD (EURUSD, USDCHF, GBRUSD, USDJPY, USDRUB atd.), přičemž v jednom obchodním sezení se točí minimálně 5 bilionů dolarů a celosvětová ekonomická agenda je určována stále stejnými finančními institucemi (MMF, SB atd.), a přitom kopíruje „osvědčená“ doporučení jim podřízených ratingových agentur.

Zlatý dolarový důl
Finanční objem měnových trhů výrazně převyšuje směnný obchod se zbožím, který rovněž doprovázejí devizové transakce, protože pokud chce někdo něco koupit na komoditní burze, nejdříve musí nakoupit potřebné množství dolarů. A pokud tam něco prodáte, dostanete zase dolary, které pak zpravidla vyměníte ve vaší zemi za svou vlastní měnu, čímž se účastníte směnných valutových transakcí se symbolem USD.

A celá tato finanční ekvilibristika se vždy provádí výhradně na korespondenčních účtech amerických bank, kde každá operace je zatížena provizními poplatky. Tak v obecných rysech vypadá fungování mechanismu rezervní měny a jeden z hlavních zdrojů amerického blahobytu.

Ve výsledku dolar a jeho intenzivní emise zůstávají pro USA prvním nástrojem jejich dominance, přičemž rozmazáváním dolaru tenkou vrstvou po celém světě si Amerika zajišťuje pojistný ventil proti vnitřní inflační explozi v důsledku nadbytku dolarové masy. Jedná se o stejný ventil, za jehož účelem byly uzavřeny Brettonwoodské dohody roku 1944 a který se uvolnil ve 30. letech minulého století, v důsledku čehož vypukla Velká americká recese a z ní plynoucí světová hospodářská krize.

Další zdroje příjmů USA
Kromě běžných obchodních komodit, služeb a finančních transakcí mají USA dva důležité a vzájemně se doplňující zdroje příjmů, které nejsou dostupné jiným zemím, ani americkým spojencům:

možnost neomezeného sycení vlastní ekonomiky potřebnou dolarovou masou bez rizika hyperinflace (díky pojistnému ventilu),
kontrola nad veškerým mezinárodním obchodováním prostřednictvím mechanismu rezervní měny, který umožňuje nejen vydělávat na celém objemu světových transakcí, ale také kontrolovat veškerý světový obchod a mít tak k dispozici okamžité potenciální páky na jakýkoli subjekt ve smyslu donucování prostřednictvím finančních sankcí.
Nemá smysl uvádět všechny zdroje příjmů USA, důležité je něco jiného: celá světová ekonomika je pod přísnou kontrolou jednoho centra, které navíc pro legitimizaci svého statutu vytvořilo řadu mezinárodních institucí umožňujících neomezený přístup k úvěrům všem poslušným, a naopak okamžitě potrestat každého, kdo náhle začne vyjadřovat nesouhlas s daným systémem.

A jelikož pochopily nedostatečnost kontroly systému výše uvedenými nadnárodními institucemi, vybudovaly USA současně největší armádu světa, na jejíž údržbu vydávají téměř bilion dolarů ročně. K tomu všemu je nutné ještě připočítat politickou nadvládu zajišťovanou vlastnictvím světových sdělovacích prostředků.

Pilíře však pukají
V souhrnu existuje pět pilířů americké hegemonie: monopol na vytváření peněz, rezervní měna (a vlastnictví hlavních nástrojů pro finanční vypořádání mezinárodního obchodu), mezinárodní finanční a ekonomické instituce, informačně politická nadvláda a nakonec armáda. Pokud by se na tomto stavu věcí nic nezměnilo, mohly by Spojené státy takto fungovat jakkoliv dlouho a libovolně zvyšovat svůj státní dluh až do astronomických rozměrů, aniž by se musely starat o rovnovážnost vlastní bilance příjmů a výdajů. Tak se během sedmdesáti let zformovalo to, co se nyní nazývá Americké finanční impérium.

Z výše uvedeného vyplývá jasný závěr: změna daného systému není možná bez zničení, nebo přinejmenším trvalého omezení pák americké nadvlády (coby pák donucovacích) nad zbytkem světa. Vezmeme-li v úvahu komplexní přístup, který kombinuje různé nástroje nátlaku, a tak dobře zavedené metody, jako jsou „obchodní válka“, „informační válka“, „měnová válka“, „ideologická válka“, „kybernetická válka“, všechno je možné shrnout pod jeden společný pojem „hybridní válka“, o běžných horkých válkách ani nemluvě (většinou lokálních za účelem „ponaučení“), potom každá země, která napadne zavedený mezinárodní systém, nevyhnutelně a neodvratně nad sebou podepisuje ortel se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Schéma je to geniální (a zásluhy nutno přiznat také „otcům – zakladatelům“), ale z historického hlediska, jak se ukazuje, poměrně krátkodeché. Zdánlivě se dosud nic nezměnilo. Ale ve skutečnosti se změnilo hodně, a nemohlo se nezměnit. Na jedné straně USA před našima očima zdánlivě bourají svůj geniální globální projekt, avšak na druhé straně vehementně zvyšují tlak jak na své tradiční protivníky, tak na své spojence.

Konec světové obchodní organizace
Pokud si nikdo nevšiml, tak vypadla z programu Světová obchodní organizace (WTO) jako symbol světového obchodu podle jednotných pravidel závazných pro všechny (účastníky). Samozřejmě, nikdo WTO nezrušil, dokonce tam probíhají jakési rozbory a soudy, ale ten povyk už nikoho nevzrušuje. Hlavním trendem světového obchodu se stále více stává „machrující“ protekcionismus, a zastřešují to USA pod vedením Donalda Trumpa, který jediným máchnutím pera zrušil všechny Obamovy globální výdobytky v podobě TPP a TTIP.

Není se čemu divit, že WTO se uklidila do kouta, když je vlastním projektem USA. Slabé námitky ostatních hráčů neskryly samotný fakt, že centrum odporu se nachází v EU, ale i ta se vzdává svých pozic pod náporem a obchodní agresivitou svého zámořského bosse, který vyhrožuje sankcemi každému, kdo se příčí „spravedlivému“ obchodu – ve prospěch Ameriky.

Současně řada velkých (těch největších) států zvyšují podíl svého vzájemného vyrovnání v národních měnách, čímž zužují zónu svobody a kontroly mezinárodních transakcí v dolarech: Rusko, Turecko, Čína a dokonce i pomalu střízlivějící Evropská unie. Tytéž země (kromě Turecka) se snaží samy sebe zabezpečit vytvořením nezávislých platebních systémů, přičemž Čína a Rusko si je už vytvořily.

Přeskupování světových hráčů
Informační prostor se stal nepředvídatelný, především kvůli krokům americké administrativy, která již pochopila, že se cosi zvrtlo. Neúspěch vojenské operace USA v Sýrii je nutné zakrývat halasnými prohlášeními o úplné porážce ISIL, přestože všechnu práci odvedla ruská armáda a značně zdecimované, avšak neporažené vládní jednotky Bašára al-Asada, jež Spojené státy už za Obamy odepisovaly.

Turecko, „hodinový“ člen NATO, nejenže koordinuje své kroky v Sýrii s Moskvou, ale také začíná nakupovat ruské zbraně, což jde zcela mimo rámec spojeneckých vztahů. Rusko tiše kvantitativně a především kvalitativně zvyšuje úroveň svých zbraní, čímž zajišťuje vlastní bezpečnost po celém obvodu svých hranic a varuje každého před marností jakýchkoli vojenských hrozeb.

Čína se navzdory hrozbám a gradující obchodní válce pomalu ale jistě obrací k Rusku (Čína nedělá nic demonstrativně ani rychle) a poskytuje mu informační a politickou podporu. A nejen to. Vzájemný obchod se neustále zvyšuje, přičemž v roce 2018 dosáhl hodnoty 100 miliard dolarů a má potenciál výbušného růstu: zejména plynovod „Síla Sibiře“ je mimořádně výhodný pro obě země, přičemž je již z 99% hotov, vedle toho bylo zahájeno mnoho dalších společných projektů, vědeckých i technických, a realizuje se pro Čínu velmi důležitá pevninská „Hedvábná stezka“, s níž to bez Ruska nepůjde. Konají se také pravidelná společná vojenská cvičení na zemi, na moři i ve vzduchu, jejichž rozsah rok od roku narůstá.

Geopolitické úspěchy Ruska
Mezitím se Rusko připravuje na spuštění plynovodu Nord Stream 2, a to navzdory překážkám kladeným Bruselem na objednávku z Washingtonu, který se snaží zahltit EU svým dražším LPG. Rovněž pokusy o uchvácení potenciálně extrémně výnosné severní námořní cesty ve prospěch cizích mocností jsou Ruskem vždy a klidně neutralizovány, přičemž od 1. ledna 2019 má každé cizí plavidlo vstupující do severních vod oznamovací povinnost. Zatím jen oznamovací.

Projekt „Ukrajina není Rusko“ zjevně skřípe, evropští spojenci EU jsou stále více zaneprázdněni snahou o vlastní přežití a představitelé tohoto „státu nestátu“ upadají do rozpaků, když mu mají podávat další a další úvěrové injekce k prodloužení jeho protiruského postavení. Vskutku nezáviděníhodný osud. Pokusy o odtržení Běloruska narazily na ostré reakce Ruska, což okamžitě vedlo k aktivování kroků ve směru vzájemné hluboké integrace.

Současně ze všech stran, jak zvnějšku, tak i zevnitř, jsou provolávány mantry o slabosti ruské ekonomiky a národní měny, jež se co nevidět zhroutí pod váhou sílících sankcí, a o tom, že země se rozpadne na části a skončí někde ve středověku. Často jsou uváděny dokonce i termíny. Nicméně léta běží a Rusko se nejenže nerozpadá, nýbrž zvyšuje svůj vliv ve světě, rubl se nehroutí, ale stojí pevně na zemi i s klesajícími cenami ropy, export produktů (a nejen surovin) roste, ekonomika také roste, rostou i nové fabriky a k závisti celého západního světa jsou realizovány velké projekty.

Celá slavná „stabilita“ získává úplně jiný odstín, jaký nikdy předtím neměla: zachovat stávající životní úroveň za každou cenu, a pokud je to možné, postupně ji zvyšovat, spoléhat se na vlastní síly a nikoliv na almužny zvenčí. Jinými slovy: udržet si růst, i když celý svět začne kolabovat.

Kdo přežije tektonické změny?
Svět se začíná utápět v rozporech, které spočívají především v prostém pochopení Washingtonu, že pět pilířů americké dominance začíná praskat a hrozí jejich zhroucení pod váhou 22 bilionů dolarů státního dluhu. A to je jen špička ledovce, pod níž se skrývají obří dluhy firem a domácností dosahující v součtu (podle odhadu) nejméně 100 bilionů dolarů. Mnozí přední američtí ekonomové a odborníci neskrývají své obavy a bijí na poplach, protože mají strach z neřízeného krachu.

Věřte tomu, nebo ne, ale podle všeho se přehřátý svět připravuje na tektonické změny, které byly vždy nutně doprovázeny nepředvídatelnými kolizemi. Výše uvedené příznaky jsou jen malý zlomek toho, co se ve skutečnosti děje, včetně zákulisí vnějších projevů, které jsou vždy důsledkem hlubších procesů, pro analýzu často neuchopitelných. Jedna věc je ovšem jasná: po Rusku se vydala na válečnou stezku také Čína a je připravena odrazit jakýchkoliv útok rozpoutané hybridní války.

My (Rusko) jsme tu válku nezačali, ale byli jsme k ní donuceni a nedali nám jinou možnost. „Éra nadvlády historického Západu končí. Trvala stovky let,“ varoval Sergej Lavrov už před několika roky se svou vyhlášenou diplomacií. Čekají nás těžké časy, ale budou stát za to.

Rusko doufá, že jej spojenci nezklamou, neboť společně mají velkou sílu. A pokud zradí, což se klidně může stát, zvládne to i tak.

Rusko si dnes důvodně věří.

(zdroj: protiproud.cz, foto: archiv)

Komentáře

Sdílejte