Podržte se: Měsíc je dutý, a zde jsou důvody

„Co tam ten měsíc u všech čertů dělá? Na to, aby byl pravým měsícem planety Země, je moc daleko, a na to, aby byl v zajetí gravitačního pole Země, je moc velký. Je velmi málo pravděpodobné, ba téměř neuvěřitelné, že někdy nastaly takové podmínky, aby Měsíc zaujal téměř kruhovou dráhu kolem Země … Ale když Měsíc není ani pravým satelitem Země ani v zajetí jejího gravitačního pole, čím potom je?“ Isaac Asimov, „Asimov o astronomii“, Doubleday, 1974; Mercury Press 1963; též citováno v knize Don Wilson: Naše tajemná kosmická loď Měsíc (1975)

 

Měsíc je pro obyvatele Země okem na nebi. Obstarává nám přírodní cyklus přílivového vlnění, o němž se říká, že udržuje rovnováhu všech druhů života na planetě. Je zvláštní, že některé fáze měsíčního cyklu dokonce ovlivňují naše nálady a emoce. Většina lidí pravděpodobně nikdy nebude pochybovat o Měsíci či jeho stavbě, když koná svou obvyklou rutinu – osvětluje noční oblohu a obíhá planetu, i když mnozí vědci nejsou přesvědčeni, že příběh o jeho původu je tak „solidní“, jak jsme přesvědčováni. Dnes existuje ohledně původu a stavby Měsíce mnoho kontroverzí, a jednou z nejšíře diskutovaných otázek je pevnost či naopak nepevnost jeho středu, a dále, jakým způsobem jsme k tomu Měsíci vlastně přišli.

 

Teorie vzniku Měsíce

V současnosti existuje asi 5 rozsáhle diskutovaných teorií vzniku Měsíce.

1. Zajetí

Tato teorie předpokládá, že Měsíc byl zajat gravitační silou Země. Hlavním problémem je mechanismus tohoto zajetí. Blízké setkání se Zemí se typicky projevuje buď jako kolize nebo jako změna trajektorie. Tato hypotéza má i potíže vysvětlit v zásadě identické poměry izotopů kyslíku v obou světech.

2. Odštěpení
Tato teorie praví, že v době, kdy Země se teprve formovala a byla ještě roztavená, byl v důsledku otáčení planety vyvržen materiál, který je dnešním Měsícem. Hmota pocházela dle předpokladů z oblasti dnešního Pacifiku. Avšak toto bylo vyvráceno, vzhledem k nevyvinutosti oceánského dna a vzhledem k tomu, že se Měsíc vytvořil mnohem dříve.

3. Narůstání

Tato hypotéza praví, že Země a Měsíc se vytvořily společně, jako dvojitý systém, z prvotních rostoucích disků Sluneční soustavy. Problémem této hypotézy je, že nevysvětluje úhlovou hybnost systému Slunce-Měsíc, ani proč má Měsíc relativně malé železné jádro ve srovnání se Zemí (25% svého poloměru, Země 50%).

4. Georeaktorová exploze

(viz: http://www.dailygalaxy.com/my_weblog/2010/10/was-earths-moon-created-by-a-georeactor-explosion-todays-most-popular.html )

Radikálnější alternativní hypotéza publikovaná v r. 2010 praví, že je možné, že se Měsíc vytvořil explozí georeaktoru umístěného na hranici jádra pláště v rovníkovém plánu rychle rotující Země.

5. Teorie obřího nárazu

Až donedávna to byla nejpřijímanější teorie. Praví, že před dávným časem narazilo do Země planetární těleso velikosti Marsu a vyrazilo z ní do vesmíru obrovskou hmotu, která se stala naším Měsícem. Tato teorie vysvětluje mnohé aspekty pozemsko-měsíčního systému, ale je zde několik nevyřešených problémů, jako například proč měsíční těkavé prvky nejsou tolik ochuzené, jak by se dalo očekávat po tak velkém energetickém nárazu. Dalším problémem je srovnání měsíčních a pozemských izotopů. V r. 2011 bylo publikováno nejpřesnější měření izotopových signatur měsíčních hornin. Je překvapující, že vzorky poskytnuté Apollem nesou signatury identické s pozemskými, ale jiné než mají ostatní tělesa Sluneční soustavy. Protože se předpokládalo, že většina materiálu, který se dostal na oběžnou dráhu a vytvořil Měsíc, pocházelo z narážejícího tělesa, kterému vědci dali název Theia, toto zjištění bylo neočekávané. V r. 2007 dokázali badatelé z Caltechu, že je velmi malá pravděpodobnost, aby Theia měla identickou izotopovou signaturu jako Země . Analýza izotopů titanu v měsíčních vzorcích Apolla ukázala, že Měsíc má stejné složení jako Země, což neodpovídá tomu, že by se vytvořil daleko od oběžné dráhy Země. (3)

Obr. Náraz obřího tělesa?

Bohužel, ani jedna z uvedených teorií neposkytuje odpověď na velké otázky kolem původu Měsíce.

Nejasnosti kolem Měsíce

Množství podivných faktů vyvolává mnoho nejasností kolem jeho existence. Podívejme se na některé.

  USA hodlají „za každou cenu" umístit zbraně do vesmíru!

1. Stáří Měsíce

Měsíc je mnohem starší, než se dříve tušilo, a možná dokonce i starší než Země či Slunce. Nejstarší věk Země se odhaduje na 4,6 miliardy let. Měsíční skály dostaly datum věku 5,3 miliardy let, a prach, v němž spočívají, je alespoň o další miliardu starší. Někteří argumentují, že Měsíc vypadá starší, protože se jeho povrch nikdy sám neobnonuje, zatímco Země může mít skály také tak staré, ale od té doby byly recyklovány přirozenou obměnou povrchu planety. (4)

2. Původ kamenů

Chemické složení prachu, v němž sedí skály, se významně liší od samotných skal, což je v rozporu s obecně přijímanou teorií, že prach vzniká zvětráváním a odlamováním skal. Tyto skály musejí pocházet odněkud jinud. (5)

3. Těžší prvky na povrchu

Normální složení planety je takové, že těžší prvky jsou v jádru a lehčí na povrchu, ale u Měsíce tomu tak není. Don Wilson píše ve své knize „Naše tajemná vesmírná loď Měsíc“:

„Hojnost refrakčních prvků jako titan na povrchu Měsíce je tak výrazná, že někteří geologové se domnívají, že byly přineseny na povrch ve velkém množství nějakou neznámou cestou. Nevědí jak, ale je bez pochyb, že tomu tak bylo.“

4. Vodní pára

7. března 1971 lunární nástroje umístěné astronauty zaznamenaly oblak vodní páry přecházející přes povrch Měsíce. Oblak trval 14 hodin a pokryl oblast asi 100 čtverečních mil. (1)

5. Magnetické kameny

Měsíční kameny jsou zmagnetizované. To je zvláštní, protože sám Měsíc nemá žádné magnetické pole. Nemůže to ani pocházet z „blízkého setkání“ se Zemí – taková schůzka by Měsíc roztrhala. Bylo mnoho teorií za účelem vysvětlení tohoto magnetismu, ale stále jsou to jen teorie.

6. Seismická aktivita

Každý rok jsou zaznamenány stovky „lunotřesení“, která nelze připsat nárazům meteoritů. V listopadu 1958 sovětský astronom Nikolaj Kozyrev z Krymské astrofyzické observatoře vyfotografoval erupci plynu na Měsíci nedaleko kráteru Alphonsus. Rovněž detekoval načervenalé světlo, které trvalo asi hodinu. V r. 1963 astronomové Lowellovy observatoře rovněž spatřili červené záblesky na hřebenech kopců v oblasti Aristarchus. Ukázalo se, že tato pozorování jsou periodická a identická, a opakují se tehdy, když se Měsíc přiblíží k Zemi. Pravděpodobně nejde o přírodní jev.

7. Dutý měsíc

Střední hustota Měsíce je 3,34g/cm3 (3,34x stejné množství vody), zatímco Země má 5,5. Co to znamená? V r. 1962 dr. Gordon MacDonald uvedl:

„Pokud bereme v úvahu nižší astronomický údaj, pak na jeho základě můžeme soudit, že vnitřek Měsíce je zřejmě spíše dutý, není to homogenní koule.“

Nositel Nobelovy ceny dr. Harold Urey se domnívá, že nižší hustota Měsíc je způsoben rozsáhlými oblastmi uvnitř Měsíce, kde jsou „prostě dutiny“.

Dr. Sean C. Solomon z Technologického institutu Massachusatts napsal: „Lunární experimenty s Orbiterem velice rozšířily naše znalosti o gravitačním poli Měsíce … a naznačují znepokojivou možnost, že by Měsíc mohl být dutý.“

Slavný astronom Carl Sagan napsal ve svém pojednání Život ve vesmíru: „Přirozený satelit nemůže být dutým objektem.“

A proto Měsíc možná vůbec není „přirozeným“ satelitem.

8. Měsíční ozvěna

20. listopadu 1969 posádka Apolla 12 odhodila část lunárního modulu, která narazila do Měsíce. Vlivem toho se vytvořilo v okruhu 40 mil kolem místa přistání Apolla umělé lunotřesení se zvláštními jevy – Měsíc zněl ozvěnou jako zvon po více než jednu hodinu.

Tento jev se opakoval u Apolla 13, které záměrně řídilo třetí stupeň rakety, aby narazil do Měsíce, a výsledky byly ještě více udivující. Seismické nástoje zaznamenaly, že ozvy trvaly 3 hodiny 20 minut a šly do hloubky 25 mil. To vedlo k domněnce, že Měsíc má velmi lehké – možná dokonce žádné – jádro. Pro srovnání, když na Zemi proběhne velké zemětřesení, jeho ozvy vzhledem k hustotě planety trvají pouze v řádu minut.

9. Původ Měsíce

Dříve se soudilo, že Měsíc je původem hmota vyvržená před dávnými časy Zemí, dokud vzorky Měsíce tuto teorii nevyvrátily. Další teorií je, že Měsíc je vytvořen z přebytečného „vesmírného prachu“ po vytvoření Země. Analýza složení Měsíce tuto teorii rovněž vyvrací.

  “Autogamie” planety Země a meziplanetární výměna

Další populární teorií je, že Měsíc byl „zajat“ gravitační přitažlivostí Země. Ale jak řekl Isaac Asimov, není pro to žádný důkaz: „Měsíc je příliš velký na to, aby byl přitažen Zemí. Vznik šance k takovému přitažení a téměř kruhová oběžná dráha činí tuto možnost těžko uvěřitelnou.“

10. Zvláštní oběžná dráha

Náš Měsíc je jediným měsícem ve Sluneční soustavě, který má stacionární, téměř dokonale kruhovou oběžnou dráhu (i když mírně eliptická je). Ještě podivnější je, že těžiště hmoty měsíce je o 6000 stop blíže k Zemi než jeho geometrický střed (což by mělo způsobovat kymácení), ale vyboulení Měsíce je na jeho vzdálené straně, odvrácené od Země. Zdá se, že „něco“ muselo posadit Měsíc na oběžnou dráhu s přesnou výškou, průběhem i rychlostí.

11. Průměr Měsíce

Jak si vysvětlit „náhodu“, že Měsíc je přesně ve správné vzdálenosti a má přesně ten správný průměr, aby během zatmění zcela zakryl Slunce? Isaac Asimov odpovídá: „Není žádný astronomický důvod, aby Měsíc a Slunce se tak dokonale překryly. Je to ta nejčistší náhoda, a tuto výsadu má ze všech planet pouze Země.“

 

 

Měsíc v mytologii

Teorie o Měsíci jsou staré už tisíce let, protože různé kultury a civilizace diskutovaly příběh jeho vzniku a jak se dostal tam, kde je dnes.

Řekové Aristoteles a Plútarchos, a Římané Apollonius Rhodský a Ovidius všichni zmiňují skupinu lidí zvaných Proselenové, kteří žili v Arkádii, centrálním hornaté oblasti Řecka. Proselenové měli právo na tuto oblast, protože tam žili jejich předchůdci již v době „než byl Měsíc na obloze“. (6)

Tato zmínka je podpořena symboly na zdi v Kalasasaya v blízkosti města Tihuanaco v Bolívii, kde je zaznamenáno, že Měsíc přišel na oběžnou dráhu kolem Země před 11 500 až 13 000 lety, dávno před historickými záznamy.

 

Obr: Pradávný kalendář v Kalasasaya v Bolívii.

Zuluský šaman Credo Mutwa říká, že zuluské legendy věří, že Měsíc je dutý a je sídlem Pythona aneb Chitauriho, anebo, jak jim říká David Icke, „Reptiliánů“, rasy inteligentních mimozemšťanů. Legenda praví, že Měsíc sem byl přinesen před stovkami generací dvěma bratry jmeném Wowane a Mpanku, kteří byli vůdci těchto reptiliánských mimozemšťanů.

 

Obr.: Dle legendy kmene Zulu na Zemi žila rasa Chitauri, podobná plazům, a ti vyhloubili dutinu v Měsíci. Tato legenda odpovídá tomu, co víme o hybridech lidí a reptiliánů odjinud.

Tito dva byli známi jako vodní bratři a oba měli šupinatou kůži jako ryby. Tato pověst je velmi podobná mezopotámským a sumerským pověstem o dvou bratrech – vůdcích jmény Enlil a Enki (Pánové Země). Credo také vypráví zuluské legendy o tom, jak Wowane a Mpanku ukradli Měsíc ve formě vejce „Velkému ohnivému draku“ a vyprázdnili jeho žloutek, až bylo duté. Pak „valili“ Měsíc z nebe na Zemi, což přineslo kataklysmické události na planetě, a ty ukončily „Zlatý věk“ minulosti. (7)

Credo Mutwa prohlašuje, že než přišel Měsíc, Země byla velmi odlišná od té nynější. Nebyla roční období a planeta byla neustále zahalena klenbou vodní páry. Lidé necítili silnou záři Slunce tak jako my teď, ale viděli ho jen přes vodní mlhu. Země byla kdysi nádherným místem, svěžím a zeleným, byly zde obří sekvoje, fialy a kapradí, a jemné mžení vodní mlhy. Vodní klenba spadla na Zemi jako kataklysma deště, když byl Měsíc umístěn na oběžnou dráhu kolem Země. Toto je symbolizováno v Bibli, dle níž pršelo po 40 dní a 40 nocí.

Příchod Měsíce a Reptiliánů na Zemi vše změnil. Měsíc změnil rotaci Země i úhel. Země se převrátila na své ose vzhůru nohama, jak praví legenda, a dostala silnější přílivové vlny, které byly dříve mnohem klidnější. Ženy před příchodem Měsíce nemenstruovaly.

Zuluové a jiné domorodé africké národy mají v pověstech, že Měsíc byl postaven daleko a daleko pryč, aby dohlížel na lidi, a jako univerzální vozidlo pro cestování Vesmírem. Credo říká, že „Velká mateřská loď“ Reptiliánů je právě Měsíc, a právě tam unikli během kataklasmat „Velké potopy“, kterou způsobili manipulací s Měsícem a vytvářením dalších kosmických událostí.

  27. července nás čeká nejdelší úplné zatmění Měsíce v tomto století

Může to být pravda?

I když se teorie Měsíce jako vesmírného vozidla zdá zprvu nepřípustná, uvažte, do jaké míry v tomto modelu ladí dohromady veškerá tajemství Měsíce. Vysvětluje, proč Měsíc podává důkazy, že je starší než Země, a možná i než náš sluneční systém, a proč jsou na Měsíci tři odlišné vrstvy, s nejhustšími materiály ve vnější vrstvě, jak by se dalo očekávat ve vnější vrstvě kosmického vozidla. Mohlo by to také vysvětlovat, proč na měsíčním povrchu nebyly nalezeny stopy vody, a přesto jsou důkazy, že uvnitř existuje. Tato teorie by také vysvětlila podivná moře a maskony (koncentrace hmoty pod povrchem), což jsou možná zbytky strojů použitých pro vytvoření dutiny v Měsíci. Myšlenka umělého satelitu by také mohla vysvětlit zvláštní rytmická „lunotřesení“ jako umělé konstrukty reagující stejně v obdobích napětí z přitažlivosti Země. A umělé zařízení pod měsíčním povrchem by mohlo být zdrojem plynových oblaků, které byly pozorovány.

Vědec jménem Irwin I. Shapiro, který pracuje v Harvardově centru pro astrofyziku, řekl: „Když se díváme na všechny ty anomálie a nezodpovězené otázky o Měsíci, nejlepším vysvětlením pro Měsíc je pozorovací omyl, Měsíc neexistuje.“ Shapiro je respektovanou osobností v astrofyzice, jeho bádání se týká využití gravitačních čoček ke stanovení stáří vesmíru.

Podivné anomálie na Měsíci

Následující stavby a děje dále rozšiřují tajemství obklopující Měsíc:

1. Doba blesků:
Aristarchos, Platón, Eratosthenes, Biela, Rabbi Levi a Poseidonius všichni hovoří o anomálních světlech na Měsíci. NASA rok před prvním přistáním na Měsíci uvedla, že od r. 1540 do r. 1967 bylo pozorováno na Měsíci více než 579 světel a blesků. (9)

2. Operace Mrkající Měsíc:
Při operaci Mrkající Měsíc NASA zjistila 28 lunární událostí v relativné krátké době. (8)

3. Zlomek:
Tento objekt ve tvaru obelisku, který se tyčí do výše 1,5 míle z oblasti Ukert na měsíčním povrchu, byl objeven Orbiterem 3 v r. 1968. Dr. Bruce Cornet, který studoval jeho fotografie, řekl: „Tato struktura není vysvětlitelná žádným přirozeným procesem“ (10)

4. Věž:
Jeden z nejpodivnějších útvarů, které kdy byly vyfotografovány na měsíčním povrchu (Lunární fotografie Orbiter III-84M) je úžasná věž, která se tyčí více než 5 mil nad oblastí Sinus Medii měsíčního povrchu.

5: Obelisky:
Lunární Orbiter II v listopadu 1966 vyfotografoval několik obelisků, z nichž jeden je více než 150 stop vysoký.

„… věže jsou uspořádány přesně stejně jako vrcholy tří velkých pyramid.“

Závěr

Objekt Měsíce je pro mnohé choulostivý. Jakákoli zmínka, že by Měsíc nemusel být tím, co nám říkají, je obvykle následována obviněním z „konspirace“ a pseudovědy. I když je mnoho teorií, které se snaží odhalit veškeré aspekty této teorie, je příliš mnoho faktorů, které ještě nedávají smysl. Jak to, že zdánlivě nepropojené starobylé kultury mají vlastní verze mýtu o umělém Měsíci? Proč jsou na povrchu Měsíce nevysvětlené geometrické struktury, které odpovídají strukturám nalezeným ve starém Egyptě a dalších prapůvodních lokalitách na Zemi? Jak to, že jakousi zázračnou náhodou náš Měsíc přesně zakrývá Slunce při zatmění?

NASA je státní agentura; je známo, že státní agentury mnohé věci tají před veřejností. Zpochybnění verze NASA není absurdní. Mnozí spekulují, že NASA odhalila znepokojující informace, když před několika desítkami let navšívila poprvé Měsíc, a tyto informace, kdyby unikly na veřejnost, by způsobily mnoho rozruchu.

Nicméně, nikdo dosud není schopen podat úplnou historii původu Měsíce, a tak jsme prostě dále zvědaví. Vybízíme vás, abyste uvažovali samostatně, prototože historická a mainstreamová věda poskytují pouze omezený náhled na tuto záležitost. Možná George Lucas opravdu na něco přišel …

(zdroj: orgo-net.blogspot.com, foto: archiv)

Komentáře

Sdílejte