Mekkánci tolerovali všechna náboženství, stejně jako většina dnešních nemuslimů. Náboženská perzekuce byla v tamních zemích něco zcela neznámého, neboť polyteistická společenství jsou ze své podstaty tolerantní. Mekkánců se samozřejmě dotklo, když Mohamed urážel jejich bohy, ale neublížili mu. Zesměšňovali ho i jeho náboženství, podobně jako se islámu vysmívají lidé dnes. Ibn Ishák vypráví:

Společníci Alláhova proroka se odešli modlit do údolí, skryti před lidmi. Jednou, zatímco se Sa’d a několik dalších Prorokových společníků modlilo, byli objeveni modloslužebníky, kteří je začali urážet, odsuzovali jejich činy a provokovali je k boji.  Pak Sa’d udeřil modloslužebníka velbloudí čelistí a zranil ho. To byla první krev prolitá v islámu.

Všimněte si, že modloslužebníci oplatili urážku svého náboženství pouze výsměchem. Za to byli napadeni a zraněni. Muslimům připadá v pořádku ostouzet myšlenky, které jiní považují za svaté, ale jakmile je jim oplaceno stejnou mincí, uchylují se k násilí.

Ishák dále píše: „Když Prorok začal mezi svými lidmi šířit islám, jak mu Alláh nařídil, nezačali mu odmlouvat, až do okamžiku, kdy začal urážet jejich modly. Když to však udělal, obvinili ho z toho, že touží po moci, popírali jeho zjevení a spojili se, aby ho potupili.“ 24 To vyvrací veškerá tvrzení, že nepřátelství Mekkánců vůči muslimům se dá považovat za náboženské pronásledování. Je normální, že se lidé urazí, když někdo ostouzí jejich náboženství a předky. Dá se rovněž pochopit, pokud na kritiku reagují kritikou a na výsměch výsměchem.

Obyvatelé Mekky na muslimy nedoráželi kvůli jejich víře v Alláha a nevíře v jiná božstva. Židé, křesťané a sabejci byli koneckonců také monoteisti a nevěřili v modly Kurajšovců, přesto mohli svou víru svobodně praktikovat a hlásat. Muslimové byli izolováni proto, že se chovali násilně a urážlivě.

(zdroj: eurabia.cz, foto: Pixabay)

Komentáře

Sdílejte