Mezi jmény, která nedělník cituje jako nástupce za nynějšího premiéra Édouarda Philippa se objevují François Bayrou, Jean-Yves Le Drian, Xavier Bertrand, ale i Bernard Cazeneuve. Zvláště jméno Françoise Bayroua, trojnásobného prezidentského kandidáta, bývalého ministra školství Balladurovy vlády a předsedy Demokratického hnutí (MoDem), který tvoří společně s Macronovou Republikou na pochodu (LREM) alianci a většinu v Národním shromáždění, se neobjevuje v těchto úvahách poprvé.

Bayrou: „Není možné vládnout proti lidu!“

Po osmnácti měsících od svého odchodu z první vlády Édoaurda Philippa, kde zastával Bayrou „efemérní měsíc“ funkci ministra spravedlnosti, to vypadá, že by se mohl Bayrou vrátit. On sám tuto možnost vyloučil: „Nemám žádnou ambici, je to jednoduché,“ řekl v nedělním pořadu BFM Politique televizní stanice BFMTV.

Mnozí jeho spolupracovníci a blízcí přátelé to ale vidí jinak. „Nic jiného ho ani nezajímá,“ říká před čtyřmi dny jeho bývalý politický souputník Jean-Luc Bennhamias, kterého cituje ekonomický magazín Challenges. „Znám ho velmi dobře, a mohu vás ujistit, že se nevidí v žádné jiné roli,“ upřesňuje Bennhamias, který se rozešel s hnutím MoDem v roce 2014. „Nebylo by to jinak absurdní, mělo by to smyl,“ říká Yann Wherling, aktuální člen výkonného výboru hnutí Modem. „Pokud mu Emmanuel Macron nabídne post,“ domnívá se, „bez váhání ho přijme.“ Bayrou má podle něho „smysl pro odpovědnost, i když by to nebyl snadný úkol“.

Startovací čarou byla pro Bayroua počínající krize „žlutých vest“, kterou jako starý politický rutinér, pohybující se ve francouzské politice téměř čtyři desetiletí, dokázal velmi brzy rozeznat – a to mnohem dříve než ostatní. Učinil tak způsobem, aniž by přímo kritizoval postup, který po dlouhé čtyři týdny zaujal prezident Emmanuel Macron: jeho terčem se naopak stal poněkud kožený premiér Édouard Philippe. „Vždy jsme hájil, od prvního dne, politickou linii, která by brala v potaz požadavky, očekávání a sociální napětí v naší zemi,“ řekl Bayrou den po Macronově pondělním projevu minulý týden, v němž oznámil ústupky protestujícím.

Znělo to jako přímá výčitka premiéru Philippovi, vůči němuž Bayrou již nějaký čas neskrývá své výhrady. Již čtyři dny po vypuknutí prvních shromážděních v sobotu 17. listopadu, poskytl Bayrou zásadní rozhovor pro konzervativní list Le Figaro, v němž řekl: „Manifestace mají šokující a nepřijatelné projevy. Ale je třeba takovému hnutí porozumět, neboť odkrývá hlubokou krizi francouzské společnosti. Ceny pohonných hmot jsou jedním tématem, ale možné ne jediným skutečným tématem. Je to pouze spojovací článek, roznětka k výbuchu, ovšem explozivního materiálu je tu mnohem více.“

A navrhl spojit výši cen pohonných hmot podle cen barelů. Proti premiérovi Édouardu Philippovi se jasně vymezil slovy: „Není možné vládnout proti lidu.“

Nový premiérský tón bez „žádných ambicí“

Podstatné na Bayrouově projevu je i nový, řekněme premiérský – tón, který mu umožňuje jako předsedovi politického hnutí, byť aliančnímu partnerovi svobodnější vyjadřování („Vládní většina nejsou odbory na obranu vlády,“ řekl na Europe 1) – ale zároveň i jako starostovi jihofrancouzského města Pau, nebýt zcela odtržený od reality. „To, co prezident řekl, je velmi důležité,“ nechal se slyšet Bayrou po celý minulý týden. „Nové dějství se otevírá, a to nejen tohoto pětiletí, ale celých 30 let, co byly tyto problémy zanedbávány,“ řekl pro Franceinfo.

V únoru 2017, kde se Bayrou vzdal své čtvrté prezidentské kandidatury ve prospěch Emmanuela Macrona, vůči němuž byl do té doby značně kritický jako k „představiteli finančního světa“, bylo jeho snahou posílit hlavně oblast politických reforem, jež by vycházely z jeho vlastního přesvědčení, že je „nezbytné v určitou chvíli ukázat, že nemyslíte pouze sám na sebe, ale že myslíte na svoji zemi“. On sám stál za reformou moralizace politického života, kterou jako ministr spravedlnosti předložil.

Když se ho moderátorka Ruth Elkriefová v televizi BFMTV zeptala 5. září 2017, tedy více než před rokem, zda myslel na to, že by mohl být dokonce premiérem, nikoliv pouze ministrem spravedlnosti, odpověděl tehdy: „Nebyla by to absurdní myšlenka.“ Dnes tvrdí, že novináři vymýšlejí „romány“, protože „musejí něco vymýšlet, když jsou za to placeni“.

Uvnitř Macronova uskupení je znát, že ambici předsedy jejich aliančního uskupení, který s nimi sice na rozdíl od jeho blízké kolegyně a předsedkyně zahraniční výboru Marielle de Sarnezové, nezasedá v Bourbonském paláci, přesto o Bayrouovi vědí. Jeden z nich k tomu říká: „Nabízí se k dispozici v perspektivě, že Édouard Philippe podá demisi. Není ale sám, Jean-Yves Le Drian se také v nedělní televizi vyjádřil. Je to obvyklá charakteristika starých politiků, že si to nemohou odpustit… dělat politiku.“ V nedělním pořadu, již 9. prosince, ve velmi sledované Grand Jury RTL, Le Figaro společně s televizní stanicí LCI, se ministr zahraničí Le Drian vyslovil ale bez zaváhání: „To není moje téma.“

Na Titanic nikdo nechce nastoupit

Ani další se netváří, i když se o nich spekuluje, že by měli vážný zájem. Když před svým pondělním televizním vystoupení hledal prezident Emmanuel Macron náměty, které by předložil protestujícím, obrátil se na více lidí o radu. Byli mezi nimi nejen centrista Bayrou, jenž vládu a prezidenta podporuje, ale i bývalý prezident Nicolas Sarkozy nebo jeho pravá ruka Xavier Bertrand, bývalý mluvčí Sarkozyho kampaně, a ministr práce, nyní předseda regionální rady Hauts-de-France, jenž vystoupil od Republikánů po zvolení Lauranta Wauquieze.

Ač vzdáleni vizím Macrona, udržují s ním kontakt, který není bez kritiky. Oba navíc přispěli s náměty, které Macron využil (od Sarkozyho převzal oddanění přesčasů, od Bertranda nezdaněné příspěvky pro zaměstnance), funkce ale nechtějí hned. Zatímco Sarkozy hledá způsob, jak by se zapojil, i přes varování své ženy Carly Bruni, Bertrand myslí zejména na ty příští prezidentské volby v roce 2022. „Nepatřím k těm, kteří všude chodí a říkají: demisi, destituci, rozpuštění sněmovny.“

Mezi adepty se objevilo i jméno Barnarda Cazeneuva, posledního z těch, kteří neopustili předchozího prezidenta Françoise Hollanda do poslední chvíle. Byl to právě Cazeneuve, jenž předával Matignonský palác. Bylo by opravdu absurdní, kdyby se tento úkon měl odehrávat náhle v opačném gardu. „Přeji naší zemi to nejelpší,“ řekl tehdy Cazeneuve při předávání, jež 15. května snímaly všechny kamery, i ta France 24.

Byl to přece Cazenuve, který po chvíli s trochou výčitky svého následovníku řekl: „Nikdo nepříchází odnikud,“ řekl lyrickým tónem na koberci Matignonského paláce ještě tehdy pár minut premiér Cazeneuve. „A pokud chceme pevně určit směr, musíme vědět, jaké dědictví s sebou neseme, a vůči kterému se vlastně vztahujeme.“

Na Titanic, jež připomíná Macrona Pátá republika, se právě nikdo moc nehrne. Bude-li tento okamžik oním Bayrouovým „výtahem k moci“, který mu Macron zpátky pošle, zůstává otázkou. Demonstranti totiž stále žádají hlavně Macronovu demisi.

Současný premiér Édouard Philippe v dnešním rozhovoru pro ekonomický list Les Echos upřesnil rozsah ústupků, které předložil prezident Macron ve svém televizním vystoupení. Cena za tyto pobídky a sociální výhody, jež se dotknou zejména slabších sociálních skupin, snížení sociálních dávek pro důchodce a navýšení o 100 euro pro, kteří se pohybují na úrovni nejnižšího přiznaného platu, bude stát 10 miliard euro a prohloubí státní deficit. Premiér Philippe řekl, že vláda kalkuluje propad z 2, 8 procent HDP v roce 2019 na 3, 2 procenta. Francie se tím ocitla za hranou maastrichtských kritérií.

(eurozpravy.cz, foto: archiv)

Komentáře