Povím vám jeden příběh.
Jistý americký chirurg, který léčil v době vietnamské války zraněné americké vojáky, si všiml, že jejich tepny a žíly byly zanesené tukem stejně, jako tomu bylo u mužů v seniorském věku. A to jim bylo průměrně kolem dvaadvaceti let. Když o tom přemýšlel, vytanula mu v hlavě vzpomínka na dětská léta, kdy umýval láhve od mléka, a ať se snažil, jak chtěl, jejich stěny zůstávaly potažené těžko odstranitelným povlakem tuku.
Podobně jako tepny vojáků. Co mohly mít oba případy společného?
Voda, kterou vymýval láhve, byla chlórovaná. Voda, kterou vojáci v horkém podnebí pili, musela být rovněž důkladně dezinfikovaná, aby nedošlo ke kontaminaci. A vojáci jí pili hodně a chlórem pro jistotu nešetřili.

Když se chirurg Joseph Price vrátil domů, rozhodl se vydat po téhle stopě. Zjistil, že až do roku 1920 byla onemocnění jako srdeční infarkt téměř neznámá. Tehdy však bylo rozhodnuto, že v době epidemií tyfu se bude chlórovat voda, aby se zamezilo šíření nemoci. Nemoc odezněla, chlórování zůstalo.
Dalším důležitým vodítkem pro MUDr. Price bylo zjištění, že Eskymáci, kteří na posezení snědí i několik kilo velrybího tuku a dělají to po celý život, infarkty či mrtvice způsobené ucpáváním tepen tukem prakticky neznají. Neznají ale také vodovod a k uhašení žízně používají tající vodu z ledovců..
Ani divoká zvířata podobnými nemocemi netrpí. Když však jsou přenesena do ZOO, kde jim je podávána výlučně voda z vodovodu, velmi často odcházejí ze života právě díky ucpávání tepen.
Výživáři nás přesvědčují, že cévní choroby jsou zaviněny především konzumací tučných jídel. Přesto i ti, co se krmí výhradně nízkotučnými produkty, trpí na infarkty. Zjevné tedy je, že příčinou těchto civilizačních chorob nebude cholesterol.
Price provedl na vlastní náklady na své farmě experiment, kde vyčlenil stovku kohoutků, jež krmil stejně, ale polovině dával vodu chlórovanou a druhé nechlórovanou. Výsledek byl jednoznačný: po čtyřech měsících začali kohouti z první skupiny umírat. Při pitvě se ukázalo, že jejich aorty i ostatní cévy byly ucpány silnou vrstvou tuku a kohouti vesměs měli zvětšená srdce jako důsledek vysokého tlaku. Po sedmi měsících z této skupiny jich přeživalo už jen pár a ti museli být navíc utraceni, zatímco všech padesát kohoutů z druhé skupiny se těšilo výtečnému zdraví.

  Natřela si ji na kůži a toto je výsledek! Každý ji má doma

 

Sláva, příčina civilizační metly byla objevena, odnynějška arterioskleróze odzvonilo!

 

Myslíte, že doktor Price dostal nobelovku? Nebo že se o jeho objevu psalo ve všech lékařských periodikách? Či snad, že se s jeho poznatky seznamují medici při studiu na lékařských fakultách?
Můžete hádat… Stačí jednou.
Doktor Price byl označen za blázna. Jeho experiment nikdy nebyl zopakován v laboratorních podmínkách, a když chtěl alespoň o svém objevu vydat knihu, narazil na obrovské potíže. Jeho kniha však přesto vyšla a stala se bestsellerem. Co nám v ní sděluje?
Člověk se před infarktem nebo mrtvicí neuchrání tím, že ze své stravy vyřadí tuk. Je potřebné odstranit chlór – mocný, extrémně aktivní jed působící jako katalyzátor usazování tuků v cévách. Tukem ucpané vlásečnice jsou za stařeckou demencí, senilitou, Alzheimerem, ucpané žíly mají na svědomí vysoký tlak nebo impotenci, a ucpou-li se tepny, přichází angína pectoris, infarkt, mrtvice… a pak už nic.
(Ale než se tak stane, zkonzumujete hodně nízkokalorických výrobků, vypijete hodně, hodně vody a light nápojů a zaplatíte hromadu léků. Nebylo zde ostatně už před časem zmíněno, že voda může být dokonalá zbraň hromadného ničení?)

 

Tak co balenou, nebo z kohoutku?

(myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: Pixabay)

Komentáře

Sdílejte