Hnutí ANO se nechalo slyšet, že zvažuje zvýšení daně na alkohol a cigarety a omezení reklamy na toto zboží. Tvrdí, že by tak mohli docílit snížení konzumace. Vy sám jste majitelem restaurace, jak se na zvýšení daní díváte a pomohou podobná opatření k nižší spotřebě?

V první řadě si myslím, že zvyšovat daně by se neměly. Už tak je máme vysoké. Den daňové svobody je 18. června – to je mazec, dělat půl roku na stát, a ještě zvyšovat daně. Ať je to jakkoliv, vždy jde o to, že vytáhnou z lidí nějakým způsobem peníze. Daně by se měly zjednodušovat, aby se lidem žilo lépe, a měli by se snažit jim život zkvalitnit. Nějakým způsobem je motivovat spíše než zakazovat a přikazovat. Myslím, že vůbec ničeho nedocílí. Spotřeba, si myslím, bude stále stejná, dokud se nezmění – já ani nevím, jak bychom to mohli změnit a pohnout někam jinam. Když se podíváte, jak je vše tlačeno přes byznys a všichni jsou nenažraní, nejde tolik o daně.

Co se stane, když dojde ke zvýšení daní. Co uděláte jako první u alkoholu ve své pizzerii? Zvednete ceny?

Pokud se zvednou daně, samozřejmě to musíme někde promítnout. Zaplatí to zase koncový zákazník, který si zase odepře někde jinde, nebo si koupí menší kvalitu někde jinde. Aby to mělo efekt, který chtějí, se jim nepodaří.

Nepocítíte tedy, že byste v restauraci měli menší spotřebu alkoholu?

To si nemyslím. Možná jen chvilkově ano.

Vy sám říkáte, že daně jsou složité a vysoké a měly by se zjednodušovat. Když se ale podíváme na srovnání toho, jak vysoké daně na alkohol a cigarety jsou u nás a v ostatních státech Evropy, naše daně jsou jedny z nejnižších…

Ale také se podívejte na životní úroveň v různých státech a jejich minimální mzdu. I když u nás říkáme průměr třicet dva tisíc korun, tak myslím, že většina na něj nedosáhne. Průměr je navýšen platy manažerů a podobně, ale lidé nemají třicet dva tisíc. Vezměte si, kolik stojí nafta v Česku a v Rakousku, budete na plus minus stejné ceně, ceny potraviny jsou zhruba stejné, ale ti lidé vydělávají o třetinu více než v okolních zemích, takže nemůžeme mít podobné daně. Životní úroveň je někde úplně jinde.

Dělala jsem teď hodně rozhovorů ke stoletému výročí vzniku republiky, kde jsme hodnotili posledních sto let. Často jsem slýchala, že si nevážíme toho, jak moc dobře se máme. Je to pravda?

Jak se máme dobře? Za mě se dobře nemáme. Kdybychom nebyli závislí na tom, že musíme chodit na deset hodin do práce každý den a řešit půjčky, abychom si mohli koupit dům… My jsme nejvyvinutější tvor na tomto světě, vytváříme války, utrácíme za ně peníze a budeme se bavit o tom, že se máme dobře? My jako lidstvo se určitě dobře nemáme.

Jak se máme dobře? Že během celé druhé světové války nebylo na jídlo, na oblečení? Za první republiky jsme se měli daleko lépe, fungovaly továrny a nějakým způsobem jsme budovali. Nyní jde všechen kapitál pryč, všechno odchází do zahraničí. Všechny strategické firmy jsou už dávno rozkradené, zavřené anebo patří Němcům a podobně. Kapitál je v zahraničí.

I na to jsem se v těch rozhovorech ptala, protože jsme bývali na prvních místech světového žebříčku, co se týká rozvoje. Myslíte, že máme šanci se na to místo vrátit?

Nikdy.

(parlamentnilisty.cz, foto: Pixabay)

Komentáře

Sdílejte