Madeleine Albrightové byly dva roky, když její rodina v roce 1939 utekla z Prahy před přicházející německou armádou. Korbelovi tehdy našli útočiště ve Velké Británii. Albrightová během rozhovoru s redaktorem Andrewem Rawnsleyem vzpomínala na to, kterak se s rodiči chodili každou noc schovávat do sklepa, z důvodu nebezpečí bombardování.

Až o několik dekád později si prý Albrightová uvědomila, že ačkoli byla vychována jako katolička, její rodiče jsou židovského původu a část její rodiny zahynula v koncentračních táborech během holokaustu. Podivnou a nebezpečnou dobu prý snášela dobře, neboť její rodiče měli výjimečnou schopnost učinit mnohé abnormální situace zdánlivě normálními.

S tím, jak skončila druhá světová válka, se Korbelovi vrátili na čas domů. Po komunistickém puči v únoru 1948 se ale rodina rozhodla namísto setrvání v Československu pro útěk do USA. Albrightovou vtáhla do politiky její první profese, žurnalistika. V roce 1997 pak Albrightová dosáhla nejvyšší pozice, kterou může zastávat osoba nenarozená v USA – ministryně zahraničí.

Ve své funkci se potkala například s Kim Čong-ilem, otcem dnešního vůdce Severní Koreje Kim Čong-una. Byl prý přátelský, zdvořilý a „celkem normální na někoho s otcem, jehož narozeniny se slaví jakožto Den slunce“. Stejně tak Slobodan Miloševič prý „nenaplňoval stereotypní představu o fašistickém záporákovi“. Prý předstíral nevinnost i v době, kdy jeho speciální jednotky prováděly etnickou čistku Kosova. Hugo Chávez, lídr Venezuely, byl podle ní charismatický.

Jednu kapitolu své nové knihy věnovala Albrightová Vladimiru Putinovi. Ten je podle ní „tak chladný, až se podobá plazům“. Zároveň je ale velmi schopný. „Je velice chytrý. Se špatnými kartami zahrál velmi dobrou hru. Má větší agendu, jeho cílem je odcizit nás od našich spojenců a to začíná oddělením střední a východní Evropy od té západní,“ podotýká Albrightová v rozhovoru pro Guardian.

  Irán volí v prvních klíčových volbách od dohody o jaderném programu

„Madeleine Albrightová přiznává, že Západ až příliš pozdě pochopil, jaké ponížení cítili Rusové po skončení studené války a že byli připraveni podrobit se dalšímu nacionalistickému vůdci, který jim slíbil, že je opět pozvedne,“ píše Andrew Rawnsley. „Byli jsme supervelmoc a nyní jsme Bangladéš s raketami,“ stěžoval si prý podle Albrightové jeden Rus. Vladimir Putin je prý tím, kdo těmto lidem přinesl spásu.

Andrew Rawnsley se Albrightové zeptal, zda v despotických vládcích spatřovala nějaké společné rysy. „Byli jiní, když jsem je poznala,“ odpověděla Albrightová. Poté citovala příklad Viktora Orbána, kterého poprvé potkala v osmdesátých letech. „Byl to pro všechny nejoblíbenější disident. George Soros mu zaplatil studium na Oxfordu. Orbán je tím, kdo založil Fidesz, stranu mladých. Věkový limit pro členy se zvyšoval s tím, jak stárnul,“ řekla Albrightová a dodala, že ji Orbánovy politické názory překvapily.

Jak píše Andrew Rawnsley, Albrightová se v knize často snaží čtenáře popostrčit a ukázat mu vazby mezi Donaldem Trumpem a diktaturami dřívějška. Jeho hláška „uklidit bažinu“ má původ v Mussoliniho projevech. Donalda Trumpa ve své knize označuje za „prvního nedemokratického prezidenta v americké historii“. Jak Rawnsley dodává, podobným nařčením za své vlády čelili i další američtí prezidenti, někteří z nich dokonce patří k těm nejvýznamnějším v americké historii. Jako dva příklady uvádí Abrahama Lincolna nebo Franklina Roosevelta.

Albrightová se vyjádřila také k dění v jejím někdejším domově – Velké Británii. Na adresu odchodu Britů z Evropské unie uvedla, že jde o „cvičení v ekonomickém masochismu, kterého budou Britové dlouho litovat“. „Dospěla jsem k názoru, že je to tragédie. Nevím proč nebo jak se to stalo. Podle mě jde zčásti o nedopatření. Británie byla vždy naším (americkým) mostem na kontinent a byla důležitá z celé řady aspektů,“ zalitovala Albrightová.

  Nad Polskem se opět stahují mraky. Brusel volá po potrestání za soudní reformu

(parlamentnilisty.cz, foto: Shutterstock)

Komentáře

Sdílejte