Tato záhadná stvoření mají ale svoji velmi poutavou historii, se kterou se napínavý film, u kterého běhá mráz po zádech, nedá srovnat.

Nestvůry z hloubi temných věků
Podle mýtů, se tato obludná okřídlená monstra rodila z kamene již odpradávna. V početném zástupu staroegyptských bohů se tyto nestvůry považovaly za duchy z temné strany světa a měly za úkol trestat člověka, který se choval nečestně. Staří Egypťané věřili, že tyto nestvůry s křídly mohou přivolat na člověka neštěstí, seslat nemoc a trýznit tak dlouho, dokud zlosyn nezačne svého činu litovat.

Ve starém Řecku byl chrlič ochráncem obydlí. Tehdy se také objevila jejich první kamenná zpodobnění na střechách domů. Řekové měli za to, že záludní bazilišci z Tartaru, hledající na zemi své oběti, když uvidí takovou sochu, usoudí, že dům je již zabrán jejich „kolegy“ a zaměří se jinam.

Nejvíce si ale těchto netvorů považovali na Britských ostrovech. V keltských bájích se můžeme dozvědět, že v minulosti to byly poměrně přátelské bytosti, které s východem slunce zkameněly, a při jeho západu ožily. V kamenné podobě byly však vůči svým mnohočetným nepřátelům úplně bezbranní.

Tato okolnost donutila jejich vůdce uzavřít dohodu s Kelty. Úmluva spočívala v tom, že za dne poskytnou Keltové zkamenělým tvorům útočiště na svých hradech a v noci budou chrliče ochraňovat své denní útočiště. Přátelství mezi lidmi a podivnými bytostmi trvalo dlouho, dokud jeden z chrličských vůdců neurazil velmi mocnou vědmu.

Zneuctěná čarodějka proklela celý rod chrličů a tím je odsoudila k věčnému kamennému spánku. Říká se, že jejich dochované sochy je možné ještě i dnes najít mezi ruinami dávných hradů a probudí se, až nastane konec světa.

Drak, ze kterého prýští voda
Jak se chrliče staly ozdobou evropských chrámů, vypráví jedno dochované křesťanské ústní podání.

  Ramadán prý k Německu patří, ale je to „stará německá tradice“ starší než Octoberfest... Snaha vyhovět muslimům je u některých Němců až směšná

Před mnoha staletími se jeden z draků usídlil ve Francii, na břehu řeky Seiny. Toto stvoření, saň bez křídel, bylo velmi zlomyslné a snažilo se, seč mohlo, popudit lidi. Drak potápěl obchodní i rybářské lodě a sesílal na vesnice záplavy, které bořily domy a ničily úrodu.

Lidé, vyčerpaní a zmožení takovými činy, se obrátili ke svatému Romanovi, který nad monstrem zvítězil v krutém boji. Svatý Roman rozdrtil tělo saně na prach, nepodařilo se mu ale zničit její hlavu s široce otevřenými ústy.

Tehdy se Roman rozhodl, že touto trofejí ozdobí Notre-Dame, katedrálu v Paříži, a tím dokáže převahu křesťanů nad temnými silami.

Z té doby pochází obyčej zdobit odpudivými kamennými sochami střechy chrámů. A tak se také staly chrliče symbolem vítězství nad temnými tvory, kteří se sklonili před silami světla. Zkrocené ďábelské příšery, ze kterých již nevyvěrá síra, okřídlené a rohaté sochy sloužící pouze jako odvod obyčejné dešťové vody ze střech domu božího.

Mimochodem, z této „činnosti“ chrličů vzniklo několik humorných rčení. Dodnes se ve Francii o beznadějných pijácích tvrdí, že „pije jako chrlič“ nebo, že „pije tolik, že když to vidí chrlič, hyne závistí“.

Uplynula nějaká doba a sochy monster se neskvěly už jenom na střechách, ale i v bočních lodích chrámů aby připomínaly věřícím útrapy pekla.

Dochovalo se nám nemálo soch chrličů, je však těžké najít mezí nimi podobná vyobrazeni

Bývá to vysvětlováno tím, že ve středověku bylo málo gramotných lidí a podoby chrličů byly názornou pomůckou, která pomáhala prostému lidu lépe chápat Písmo svaté.

A proto se mezi středověkými sochami často setkáváme s podobami démonických lvů, koz, opic… Tato zvířata představují smrtelné hříchy, kterým je lidstvo vystaveno a se kterými je potřeba bojovat. Například lev zobrazoval pýchu, pes chamtivost, koza chlípnost a had závist.

  Kryonika zažívá boom. Ale má i své zápory + VIDEO

Zajímavou skutečností je, že démonické zpodobnění opice představovalo lenost. Je těžké tomu dnes uvěřit, ale před několika staletími považovali Evropané opici za budižkničemu a lenivé zvíře.

Mezi obludnými sochami jsou i zpotvořená zobrazení lidí, což mělo být názornou ukázkou toho, co se stane s člověkem, pokud podlehne pokušení ďábla.

I chrliče mají svůj příběh
V zástupu ohavných figur chrličů jsou vyobrazené i bytosti, které mají svůj příběh. Mezi chrliči na Notre-Damu je postava malého Palečka, kterého Pařížané dobře znají.

V pověsti se říká, že když se tato katedrála stavěla, jedna z jeptišek, znepokojená ďábelským vzhledem chrličů, se rozhodla přispět ke zkrášlení chrámu. Převlékla se za muže, a když doputovala do hlavního města, vytesala z kamene postavu, která připomíná bosé dítě s milým obličejem zvířátka. Jeptiška se potají vkradla na stavbu a umístila svůj výtvor, který pojmenovala Palečkem, na výběžek střechy. Poté se vrátila do svého kláštera.

Dlouhou dobu si nikdo této neobvyklé sochy mezi chrliči nevšimnul, pak se ale přihodilo neštěstí synovi jednoho ze služebníků katedrály. Dítě si hrálo na střeše chrámu, uklouzlo a kutálelo se dolů. Ještě kousek a klučinu by čekala ošklivá smrt. V poslední chvíli se ale zachytil za sochu Palečka a tím se vyhnul smrtelnému pádu.

Díky této příhodě se Pařížané nejenom dozvěděli o hodném chrliči, ale také si ho oblíbili. Povídá se, že pokud člověk Palečka požádá o něco dobrého, je přání, pocházející z čistého srdce, okamžitě splněno.

Noční poutníci
Současní esoterici se však domnívají, že chrliči se v naší době nevyskytují pouze v kamenné podobě. Tato fantastická stvoření se ukrývají v dávných ruinách a podmořských jeskyních. Čas od času vychází ze svých úkrytů, aby se proletěli po temném nebi nebo obdivovali měsíc z pobřežního útesu.

  Média vypověděla, k čemu Clintonová potřebuje spiklenecké teorie proti Rusku

Podle starých pověstí mají chrliče obrovskou magickou sílu, a proto se mnoho lidí snažilo získat jejich pomoc.  Ovšem, abyste toho dosáhli, musíte nejdříve najít jejich útočiště, přijít tam o půlnoci v době úplňku a pak vyložit svůj problém.

Je nutné mít ale na paměti, že pokud se obracíte k monstru s „nedobrou“ prosbou, můžete ho rozhněvat, a pak se všechno zlo, které je obsaženo v žádosti, může obrátit proti prosebníkovi.

Ve své podstatě, když odhlédneme od jejich vzhledu, jsou chrliče dobrá stvoření a nikdy neškodí člověku, pokud nemají důvod. Důležité taky je nesnažit se chrliče obelhat, vycítí podvod a potrestá lháře.

Kamenné chrliče mohou být pro lidi velmi užitečné. Podle esoteriků, člověk, který se ve svém životě „ztratil“ nebo trpí ošklivými vzpomínkami, může se o svoje břemeno podělit se sochami. Tvrdí se, že chrliče velmi dobře vstřebávají negativní energie, zpracovávají ji a vrací ji člověku bez záporného obsahu.

Badatelé, kteří pozorují chrliče na chrámech již delší dobu, jsou přesvědčeni o tom, že se v nich pořád ještě zůstává „kapka“ života. Někdy se přemisťují nebo mění postoj. Dělají to ovšem velmi zřídka a zpravidla v nocích, kdy burácí bouře.

Pokud bychom věřili legendám, část velké magické síly je přítomna v každém chrliči, dokonce i v tom nejmenším, který ani nemá několikasetletou historii.

A tak se mnozí mohou přesvědčit o tom, že dokonce i jednoduché dekorativní sošky chrličů mohou být dobrým ochráncem bydliště. Poté, co se podivný tvor zabydlí v domě, jeho obyvatelé mohou klidně spát a neohrozí je ani zloděj, ani temné síly.

(suenee.cz, foto: Shutterstock)

Komentáře

Sdílejte