„Na toto téma se dívám z perspektivy americké zahraniční politiky a v podstatě veškeré argumenty, které tady budou řečeny, by mohly být také z pohledu evropského,“ uvedl na úvod Hlaváček.

Evropa už není první. A nebude
„Národní bezpečnostní strategie USA je dokument, který by měl zveřejňovat každý americký prezident každý rok. Je to v podstatě dokument, který hovoří o rizicích a nebezpečích, která existují pro americkou bezpečnost,“ vysvětloval Hlaváček. „Američtí prezidenti ne každý rok dělají tuto svoji povinnost. Například Barack Obama za osm let v úřadu zveřejnil pouze dvě národní bezpečnostní strategie. Ta druhá je z roku 2015. Tady jsem zaznamenal zajímavou věc – Evropa již není stavěna na první místo v té části, kde jsou jmenovány jednotlivé světové regiony. Na první místo je stavěna Asie a Pacifik.“ To je podle Hlaváčka poprvé, kdy Spojené státy americké daly najevo, že Evropa je pro ně až na druhém místě za Asií. Žádný takový dokument od konce druhé světové války neexistuje. „I v době druhé světové války Američané vždy říkali, že jejich prioritou je zvítězit v Evropě, protože z vítězného Japonska by se mohla stát maximálně regionální velmoc, ale kdyby nacistické Německo vyhrálo druhou světovou válku, stala by se z něj světová velmoc. V případě Baracka Obamy jsem si říkal, jsou to jen jeho priority. Až přijde nový prezident, zase se to změní a Evropa bude opět na prvním místě. Když v prosinci minulého roku Donald Trump vydal svoji první národní bezpečnostní strategii, tak se tam opakuje stejný příběh jako z roku 2015. Tedy Evropa je na druhém místě,“ konstatoval politolog.

Nikoliv krize, nýbrž úpadek
Co se stalo v euroatlantických vztazích a americké zahraniční politice? „Dospěl jsem k závěru, že dochází k dlouhodobému a pozvolnému rozvolnění vztahů mezi Amerikou a Evropou. Jednak dochází ke změně globální moci. To se projevuje úpadkem USA a měnícími se prioritami americké zahraniční politiky. Roste hospodářská propojenost USA se zeměmi východní a jižní Asie a je to na úkor Evropy. V neposlední řadě vidím velice silný faktor – demografickou transformaci v USA. Ta je velmi důležitá. Jeden z důvodů, proč vyhrál Donad Trump, je, že Spojené státy procházejí radikální demografickou transformací,“ pokračoval dále Hlaváček.

Tak, jak se mění světová rovnováha moci, tak jednotliví členové Severoatlantické aliance se tomu přizpůsobují. V případě USA je patrné, že kladou větší důraz na to, co se děje v Asii, v Pacifiku a méně na to, co se děje v Evropě. „Domnívám se, že v euroatlantické spolupráci existovaly zlaté časy, a to byla doba studené války. Když skončila, tak se Spojené státy dostaly do zcela vyjímečného postavení. Zbygniew Brzezinski to pěkně popsal, když říkal, že se Amerika stala první jedinou skutečně globální supervelmocí, ale také poslední. Dostala se do takové pozice, že mohla rozšiřovat svůj vliv ve světě, což se projevilo na tom, že se rozšiřovala Severoatlantická aliance. Spojené státy intervenovaly v Afghánistánu, Iráku, dokonce si vytvořily vojenské velení pro Afriku. Afrika byla jedním z regionů, o který měly dříve minimální zájem. Až do roku 2007, 2008 se autoři ptají, jak dlouho to ještě vydrží, protože nevidíme žádného vyzyvatele. Pak se debaty vedou úplně jinak, protože dochází k úpadku USA v důsledku hospodářské a finanční krize. Za posledních deset let vidím, co se týká rovnováhy sil ve světě, vzestup vlivu Číny. Ta se podle MMF a Světové banky stala největší ekonomikou světa,“ přednášel zkoprnělým přítomným Hlaváček. „Dále je úpadek USA vidět na výsledku, kterého dosáhly ve válce proti terorismu. Nechci být pesimistou, ale když poslouchám zprávy z Afghánistánu, situace se tam nevyvíjí dobře. Rozhodně ne tak, s čím tam Spojené státy kdysi vstupovaly. O Iráku, co se tam objevila rakovina Islámského státu, bychom mohli říci totéž. Relativní úpadek moci USA je také doprovázen vzestupem mocenských ambic Ruska. Tady bychom mohli říci, že tento faktor přispěje k euroatlantické spolupráci. Ale já se domnívám, že jak Američané přesouvají své priority do jihovýchodní Asie, tak budou stále více tlačit na Evropany, aby si s Ruskem pomohli sami. Rusko se sice chová agresivně, ale tu svoji agresi nikdy nevyužívalo proti členskému státu NATO.“

Obrovský nárůst konfliktního potencionálu ve východní a jihovýchodní Asii
„Ohledně Severní Koreje a jejího jaderného potencionálu, ale také prakticky každý druhý rok dochází k potyčkám v Jihočínském moři. Zejména ty menší státy kolem Číny – Vietnam, Filipíny, Malajsie – jsou doslova nešťastné z toho, jak si Čína počíná ve svém regionu, jak zabírá ostrovy, které jí nepatří. A nikdo s tím nemůže nic dělat. Samozřejmě USA zde mají svoje zájmy, a ty narážejí na mocenské zájmy Číny. Změna globální rovnováhy tedy vede k tomu, že americká moc relativně klesá a v rámci poklesu se musí soustředit na své zásadní priority, které neleží v Evropě,“ uvedl dále pro nečetné auditorium Hlaváček.

(Ne)partneři
Obě strany Atlantiku stále intenzivně obchodují se státy jihovýchodní a východní Asie. To je jak ze strany USA, tak i ze strany Evropy. „Hlavním obchodním partnerem USA přestala být Evropa již od roku 1983, kdy se jím stala Asie. V současné době obchod Spojených států s Asií daleko převyšuje ten s Evropou. Když se podíváme na deset obchodně nejaktivnějších států východní Asie, tak z toho vychází lépe než Evropa. V případě investic je to trochu složitější. V současné době zahraničních investic USA a Evropa patří k největším investorům, ale z dlouhodobé perspektivy tady vidíme jasný nárůst zejména Číny, ta se od roku 2015 dostala na druhé místo největšího zahraničního investora za Spojené státy, ale před Japonsko a také největšího zahraničního evropského investora, kterým je Německo. Já tu vidím rozvolňování vztahů. V minulosti byly ekonomiky Evropy a Asie úzce svázány a ta vazba se rozvolňuje. Netvrdím, že Evropa a Amerika spolu přestanou obchodovat. Stále to budou klíčoví partneři. Ale rozvolnění vazeb je jednoznačné,“ chrlil dále neblahé zprávy vysokoškolský pedagog.

(parlamentnilisty.cz, foto: Pixabay.com)

Komentáře

Sdílejte