Norské fašistické království aneb práva jako KLDR…

9

Stalo se přesně to, o čem jsem už několikrát psal – norský soud opět (po kolikáté už?!) vynesl pseudorozsudek, který je výsměchem právu a spravedlnosti. Paní Michaláková byla přesto, že se žádná podezření o jejím údajném týrání dětí nepotvrdila, zbavena rodičovských práv a její čtyřletý boj o navrácení ukradených synů tak zřejmě ještě dlouho neskončí.

Poslední soudní výrok znovu potvrdil to, o čem se ví již delší dobu – Barnevernet je zločinecká organizace,profitující z obchodu s dětmi, přičemž nejhorší na celé věci je, že nepodléhá žádné státní kontrole a – protože stojí i nad soudy – její rozhodnutí jsou konečná a nezvratná. Má tedy naprosto tytéž pravomoci, jaké mělo v nacistickém Německu Gestapo – to také disponovalo právem revidovat soudní rozhodnutí a člověka, prohlášeného za nevinného, ponechat na neomezeně dlouho dobu ve vězení či koncentračním táboře. Třebaže jejich matka nebyla nikdy odsouzena za žádný trestný čin, zůstávají synové paní Michalákové u tzv. pěstounů, kteří se o ně prý postarají lépe než „podezřelá osoba“.

Je signifikantní, že norskému soudu ani nepřijde absurdní argumentovat tím, že matka svůj nekonečný zápas medializovala a tudíž svým dětem „ublížila“. Je to zvláštní – pokud matka mlčí, bere se to jako přiznání viny a když se ozve, je to vnímáno jako nepřípustná medializace. V obou případech má tedy pravdu Barnevernet.

Smutné rovněž je, že se u nás stále ještě najdou lidé, kteří mají za to, že přece v Norsku, té vyspělé, civilizované a takřka vzorové zemi, by se něco takového nikdy nemohlo stát! Určitě ty soudy mají nějaké utajené informace, o kterých my nevíme. No dobře, té Michalákové nebylo nic prokázáno, ale kdo ví, co je to za ženskou, jistě by jí ty děti nevzali jen tak pro nic za nic, ne? A ani fakt, že podobných případů krádeží dětí pod vymyšlenými záminkami je v Norsku bezpočet, mnohým lidem neotevře oči.

  Německo zavádí „cenzurní“ úřad pro boj s dezinformacemi

Samostatnou kapitolou je pak skandální nečinnost českého státu, pod jehož ochranou se děti paní Michalákové jako čeští státní příslušníci nacházejí. Co jsou jim ale platné tyto vznešené fráze v jejich pasech, když na ochranu ze strany českých úředníků a politiků marně čekají již přes čtyři roky? Co vlastně v této záležitosti za ta léta udělaly naše jindy tak aktivní lidskoprávničky Šabatová a Marks-Tominová? A co pánové Dienstbier, Kocáb nebo Halík?

(ca, Jan Hofírek, via: pp.cz, foto: pp.cz)

Komentáře