Názor: Uprchlíci a “uprchlíci”

437

[N]evím, jestli se za tuto úvahu nedostanu do hledáčku orgánů činných v trestním řízení, protože hranice mezi tím, co se smí a co už je zakázáno říkat a psát je stále nejasnější a vůbec mi v tomto ohledu dnešní situace u nás připomíná dobu předlistopadovou, kdy rovněž existovaly „gumové“ paragrafy, např. tzv. „pobuřování“. Nikdo nevěděl, co to konkrétně je, ale vždy se ten paragraf dal použít proti někomu, kdo byl z nějakého důvodu nepohodlný. Dneska je takovýmto nelichotivým a – jak se zdá – už pomalu trestným označením slovo xenofobie. Být zkrátka xenofobem je něco podobného, jako být „za komunistů“ pobuřovatelem či antispolečenským živlem. A jak jsem na tom v tomto směru já?

„Xenofobie je projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu. Vedle lidských jedinců je pozorována i u dalších živočichů. Je to forma strachu ze všeho neznámého, především z cizinců a všeho cizího (tedy z projevů odlišných kultur, zemí, náboženství, apod.), resp. všeho, co přichází z ciziny, případně co je (co pochází) mimo vlastní sociální útvar (skupinu, podnik, kmen, národ, stát apod.) Tento strach může přejít až v nenávist.“
Podle této definice, kterou jsem našel na wikipedii, nejsem ani ryba ani rak, což by pro mě z hlediska trestního práva mohla být výhoda či dokonce polehčující okolnost. Ano, cítím nedůvěru vůči všemu neznámému a cizímu, tato ovšem u mě rozhodně nepřechází do strachu. Např. islamistů se nebojím – když jsem byl na vojně, učili nás tam různé hmaty a chvaty sebeobrany a myslím, že i dnes bych je ještě dokázal použít, kdyby si na mě nějaký muslim začal dovolovat. Ani nenávist vůči nim necítím, spíš mi je jich líto, že věří v ty své báchorky, které jim od narození vtloukají do hlav různí imámové. Doufám, že stále ještě není trestným činem citování např. takového Voltaira, takže tady mám něco od něho, s čímž se částečně ztotožňuji:

“Připouštím, že bychom si Mohameda museli velmi vážit, kdyby po sobě zanechal učení o míru a pokoji mezi lidmi. Jestliže však obchodník s velbloudy vyvolá ve svém bydlišti vzpouru, jestliže svým spoluobčanům vnucuje víru, podle níž s ním mluvil archanděl Gabriel, jestliže se chlubí tím, že se dostal do nebe a tam obdržel onu nesmyslnou knihu, která na každé své stránce uráží zdravý rozum, jestliže – aby si zjednal vážnost – prošel svou zemí s ohněm a mečem, jestliže zabíjel otce, unášel dcery a zajatce stavěl před volbu přijmout jeho víru nebo zemřít – to je mimo jakoukoliv pochybnost něco, co nemůže žádný člověk ospravedlnit, ledaže se jako muslim narodil a tato pověra mu zatemnila mysl.”
(Voltaire v dopise Jindřichu Velikému, 1740)

Fotka uživatele Österreich bleibt Rot Weiss Rot.

Fotka uživatele Österreich bleibt Rot Weiss Rot.

Fotka uživatele Thomas Wittkowski.

11949364_1074162295927918_3336203894767417758_n

11960136_1074162349261246_7615575609419108812_n

11986320_1074162385927909_581085053079335563_n

Nemám samozřejmě nic proti lidem, kteří prchají před válkou či přírodními katastrofami, naopak. Je povinností každého slušného člověka takovýmto nešťastníkům pomáhat. Zároveň by ale člověk neměl být při těchto svých humanitních aktivitách nemyslícím blbem. Já jsem si takové utečence vždy představoval jako lidi, kteří utíkají proto, aby zachránili holé životy a jsou tudíž vděční, pokud je přijmou tam, kde jim již podobná nebezpečí nehrozí. Proto mě zaráží, když namísto „utečenců“ vidím převážně mladé, módně oblečené muže s mobily, kteří se podle všeho na svůj útěk dlouhodobě připravovali. A když navíc pozoruji, jak se chovají, resp. zanechávají po sobě totální bordel, vyhazují darované jídlo a hračky a chtějí být co nejdříve v tom svém vysněném Německu, začínám nabývat xenofobního dojmu, že v jejich případě asi o uprchlíky nepůjde… Mám tady další citát:

“Víc jak pět století vládnou v Turecku pravidla a teorie starého arabského šejka a nesmyslná nařízení, z generace na generaci vždy v ještě horší podobě předávaná a určující do nejmenších podrobností občanský a právní zákoník. Mají formu ústavy, sebemenší činy a gesta jsou v životě každého občana pevně stanoveny – co má jíst, kdy má bdít a kdy spát, jak se má oblékat, co se má učit ve škole, jaké má mít zvyky a obyčeje, jaké mají být i jeho nejintimnější myšlenky. Islám, tato absurdní nauka amorálního beduína je jed, který ničí naše životy. Není ničím jiným než mrtvou věcí, která zneucťuje člověka.”(Mustafa Kemal Pascha Atatürk, zakladatel a dlouholetý prezident Turecka)

Říká se, že se jich nemusíme bát, protože prý naší zemí jenom projdou. Asi jsme tedy moc chudí, aby tu zůstávali a mají vlastně pravdu – v Německu dostane každý z nich kromě všech dalších privilegií ještě 360 Euro kapesného. Ne, to není fáma, včera to říkali v televizi. Kdybych nebyl tak slušně vychovaný a nevěděl, že člověk se má v první řadě snažit postarat o sebe sám, šel bych do Německa dělat islámského uprchlíka…

“Civilizaci a právní stát je nemožné vytvořit u národů, které se řídí ustanoveními Koránu. … Je nutné stále opakovat, že některé národy nelze civilizovat, protože jejich vlastní zákonodárství civilizaci zakazuje. O koránu se diskutuje tak, že se zmiňují nepodstatné maličkosti, hlavní dogmata jsou ale nezpochybnitelná – sebemenší odchylka je kacířstvím, odpadnutím od islámu, které se trestá smrtí, takže se každý bojí přemýšlet o tom, co je napsáno v knize, seslané z nebe. Zničující vliv islámu na lidskou mysl, fanatismus, domýšlivost, s níž je islám považován za jedinou pravou víru, vylučují ovšem jakékoliv zlepšení tohoto stavu.”
(Gerhard Rohlfs, 1831-1896, německý spisovatel, cestovatel a badatel, jeden z nejuznávanějších znalců islámu v 19. století)

Je celkem jasné, že za této situace, kdy Německo dnes pro tyto lidi svým způsobem vybudovalo komunismus, nebude vlna „uprchlíků“ slábnout, spíše naopak. Nikdo ovšem neví, jakou má Německo absorpční schopnost, kolik se tam těch nových lidí vejde. Už teď se ale ozývají hlasy, že by se těmto novým trendům mělo přizpůsobit německé zákonodárství a zabudovat do právního systému (zatím) některá ustanovení šáriji.

“Důkladně jsem Korán studoval a toto moje studium mne přesvědčilo o tom, že na světě není mnoho náboženství, která by pro člověka byla tak nebezpečná jako islám. Podle mého názoru jde o ničivou sílu, která je dnes v muslimských zemích tak zřetelná. Ačkoliv islám není tak absurdní jako pověry ze starých dob mnohobožství, jsou dle mého názoru jeho sociální a politické tendence nanejvýš nebezpečné. Ve srovnání s pohanstvím vnímám islám nikoli jako pokrok, ale krok zpět.”
(Alexis de Tocqueville)

Jak jsem již řekl, muslimů se nebojím, to větší obavy ve mně vyvolává Česká televize svým veřejnoprávním vymýváním mozků. Na ostrově Lesbos už např. zuří regulérní válka mezi místními obyvateli a „uprchlíky“, našinec se o tom ovšem dozví jen to, že „situace se zkomplikovala“. Nevím, co tímto zpravodajstvím televize sleduje a co za tím vězí, zda pouze hloupost a typická mainstreamová připokakanost, nebo nějaký určitý záměr. A právě tato nejistota je u mě jednou z příčin postupující xenofobie…

“V sedmém století našeho letopočtu se vynořil kočovný beduín, který převzal z křesťanství víru a naději v nesmrtelnost. Zkarikoval ji však k nepoznání, když každou odměnu a každou naději přeměnil na sexuální požitky. Zničil pramen lidského štěstí tím, že zneuctil ženu a dovolil polygamii a za součást svého učení prohlásil zničující válku proti zbytku lidstva. V základech této nauky stojí požitkářství a násilí, tj. nadřazenost brutality nad duchovními hodnotami. Mezi křesťanstvím a islámem zuří po dvanáct století válka. A dokud bezcitná, neúprosná dogmata falešného proroka budou nacházet své stoupence, nebude na zemi nikdy mír.”
(John Quincy Adams, šestý prezident Spojených států amerických)

 

Co říct závěrem? Víte, vážení čtenáři, kdo to byl Mahátmá Gándhí? Jistě, víte to – bojovník za svobodu Indie, který upřednostňoval nenásilné metody atd. Chyba lávky! Ten Gándhí byl ve skutečnosti pěkné kvítko, myslím nepěkný xenofob, dnes by ho u nás určitě zavřeli. Co taky s člověkem, který říká o muslimech toto: “Zatímco hinduisté, sikhové, křesťané, parsové a židé spolu s několika milióny stoupenců animistických náboženství mohli v relativní harmonii koexistovat, bylo náboženství, které neumělo uzavírat žádné kompromisy a stálo stranou od ostatních – islám.” (Mahátmá Gándhí)
BUDAPEŠŤ – KELETI, 5. 9. 2015

Fotka uživatele Judit Nemeth.

 

(Post Scriptum: Co když je to ale všechno jinak?!)

Fotka uživatele Norbert Bill.

Foto: Attila JANDI / Shutterstock.com

Komentáře

Sdílejte