Nejen, že nejnovější vývoj konfrontace mezi USA a Ruskem působí dojmem déjà vu a připomíná napětí v bipolárním světě, na což už někteří zapomněli, ale ve skutečnosti se konfrontace blíží k formě konfliktu.

Hranice konfrontace již není v Berlíně, ani v tom, co se tehdy nazývalo “třetím světem”, ale přímo na hranicích Ruska, od pobaltských států a Evropy až po Ukrajinu a Černé moře, kde jsou postupně umísťovány jednotky, zbraně, bojové letouny, lodě a protiraketová obranná zařízení.

Žádná cizí vojenská moc nevstoupila tak blízko Rusku a Petrohradu od Operace Barbarossa a nacistické invaze v roce 1941. Pro Moskvu je to “americká agrese proti Rusku”. V případě, že Kremlu je vytýkáno, že „napadl Ameriku“ během prezidentských voleb v roce 2016, tak v současné době není o tom hmatatelný důkaz, a zatím Washington nadále zásobuje Kyjev řečmi, aby bojoval proti “povstalcům”, které Rusko udrželo na Donbasu.

Možnost americko-ruského vojenského konfliktu je ještě viditelnější v Sýrii, kde syrské síly podporované Ruskem porážejí anti-Asadovské  odpůrce, z nichž mnozí jsou patří k takzvaným teroristickým  organizacím.  Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že je přesvědčeno o tom, že americké síly v Sýrii aktivně pomáhají anti-Asadovským  bojovníkům a ruská vojska ohrožují tím, že zveřejňují  jejich záměry. Jaká bude reakce Washingtonu, pokud Rusové zabijí Američany v Sýrii?

Na rozdíl od předchozí studené války, ve které se vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem postupně po kubánské raketové krizi v roce 1962 zlepšovaly, tak se současné vztahy zhoršují. Kongres a Trumpova vláda se podle všeho rozhodnou zavřít dvě ruské zpravodajské agentury ve Spojených státech: RT a Sputnik. Pokud tomu tak bude, tak Kreml by mohl přijmout reciproční opatření v Rusku, čímž by se zásadně snížily komunikační styky mezi oběma stranami.

  Smutný paradox: Dcera vysoce postaveného úředníka EU zemřela strašnou smrtí

Velmi málo názorů o a proti studené válce se objevuje v amerických novinách nebo na sítích: Jsou klasifikovány jako “ruská dezinformace” a prokremelská “propaganda”. Kampaň “Russiagate”  ochromila jakýkoli impuls pro jednání amerických diplomatů s Putinem. Pokud byl Kennedy během kubánské raketové krize vylíčen jako “loutka Kremlu”, nemohl s Chruščovovým kompromisem najít alternativu k jaderné válce. I když mnoho amerických politiků a médií nenávidí Trumpa, měli by být více znepokojeni možností války s Ruskem.

Na rozdíl od toho, co se dělo v šedesátých a osmdesátých letech, v dnešní dominantní Americe neexistují prakticky žádná média, politici nebo politika proti studené válce. Bez opozice nebo veřejné diskuse nejsou vyloučeny excesy.

K těmto skutečnostem patří i mýtus, že postsovětské Rusko je příliš slabé, aby  mohlo  bojovat ve vleklé  studené válce a nakonec kapituluje  před Washingtonem a Bruselem. Je to víra, která je základem sankcí proti Moskvě od roku 2014. Nicméně, několik mezinárodních institucí dohlížejících nad finančním trhem zaznamenalo silné hospodářské oživení v Rusku v posledních dvou letech se stalo například předním světovým exportérem pšenice. Zapomíná se také na obrovské přírodní, lidské a územní zdroje Ruska. Navíc, i za cenu devastace a obrovských obětí, moderní ruská historie nezná žádný příklad kapitulace. Ani vůdcové Ruska, ani jeho obyvatelé se nebudou hroutit  pod západním tlakem.

Nová studená válka bude pravděpodobně tak dlouhá jako předchozí, ale je ještě nebezpečnější, protože válečné technologie se vyvíjejí na obou stranách.

(JRu, prvnizpravy.cz)

Komentáře