Na konci 2. světové války (WW2), když se Spojenci stahovali z kontinentální Evropy, Americká kancelář strategických služeb a Britská exekutiva speciálních operací zanechaly v hostitelských zemích určité polovojenské a zpravodajské jednotky.

Tyto tzv. ‚vzadu zůstavší‘ tajné armády byly během války úspěšně využívány proti mocnostem Osy spolu s různými jednotkami typu komandos.

Stojí za zmínku, že i Ian Fleming (autor Jamese Bonda) měl vzdáleně na starost proslulou Útočnou jednotku 30 a jeho bratr byl za války zapojen do zřizování těch vzadu zůstavších jednotek.

Účelem těchto tajných armád v poválečném období bylo fungovat jako prvořadá možnost protiúderu v případě sovětské invaze do Západní Evropy. Měly však rovněž implicitní misi při pro-aktivním obtěžování Sovětů v těch časech, kdy se ještě hrdinsky zbožňovaly způsoby partyzánského válčení.

Josef Stalin během Jaltské konference o tom mluvil jako o „agentech londýnské vlády spojených s tzv. odbojem“ v Polsku, který zabil 212 ruských vojáků. Franklin Roosevelt před Winstonem Churchillem navrhl, odložení schůzky a aniž by výslovně popřel, co Stalin tvrdil, řekl: „Musím do záznamu uvést, že jak britská, tak sovětská vláda mají v Polsku jiné zdroje informací a získávají jiná fakta.“ Vzhledem k tomu, že to byl Churchil, který notoricky vydával rozkazy, aby britští komandos a síly odboje „uvrhli Evropu do plamenů“, tak mu touto poznámkou jeho starý brach jen jasně kryl záda. (1)

Takže když válka skončila, tato mise pokračovala s tajnými vojenskými a zpravodajskými jednotkami operujícími ve všech členských státech NATO a i v těch zemích, které nebyly členy NATO, jako je Švédsko, a přinejmenším po nějakou dobu i ve Francii. Pouze vybraní lidé ve vládách hostitelských zemích mohli být do tohoto tajemství zasvěceni – občas byli těmi z institucí od vojska a zpravodajství, co o tom věděli, v temnotě drženi i šéfové vlád. A tak to zůstalo při armádách operujících v temnotě s téměř žádnou veřejnou znalostí o jejich vlivu až do 90. let, kdy italský ministerský předseda Giulio Andreotti přiznal, že ty jednotky v Itálii s kódovým názvem Gladio fakt existovaly a existovaly už desítky let.

Třetí mise
To, co Andreoti nepřiznal, co ale vyšlo najevo prostřednictvím různých oficiálních i neoficiálních šetřeních od té doby, je to, že ty tajná armády si už vypracovaly třetí misi, konkrétně odporovat domácí podpoře komunistickým a socialistickým ideologiím, politikám a stranám. Svazky MI5, které jsou teď dosažitelné v Národních archivech, ukazují, že paranoia v Západních zpravodajských agenturách týkající se komunistické politické subverze je zachvátila už před WW2, natož pak za Studené války. Zrovna tak jako špehovali, také infiltrovali a manipulovali na přelomu století anarchistické hnutí, podmanili si odbory, celé odborové hnutí, všechny komunistické skupiny a i mnozí podezřelí z komunismu ve veřejných funkcích (jako autoři) byli vystaveni stejné taktice. Špehovali i své vlastní bývalé špiony včetně Arthura Randsome, který byl za Bolševické revoluce v Rusku, kde dohlížel na Lva Trockého.

Kdy se ty pro-aktivní části misí tajných armád otočily na prostředky domácí kontra-subverze, není jasné. V určitém okamžiku v 50. a 60. letech došlo ke změně strategie používané tajnými armádami, aby nejen shromažďovaly zpravodajské informace o těchto skupinách a jednotlivcích, nýbrž aby i ničily podporu pro ně pomocí násilí. Podnítili četné teroristické ohavnosti od Turecka po Irsko, kde je rozdmychávali, provokovali nebo je členové tajných armád jednoduše i provedli, k čemuž patřily i četné bombové útoky v Itálii a vražda Alda Mora, bombový útok z Oktoberfestu v Mnichově a Brabantský masakr v Belgii. Páchaly se všechny formy městského terorismu, často neo-fašisty stavějícími se jako levičáci, aby se zastrašila veřejnost, polarizovalo se veřejné mínění a zničila se podpora pro politická hnutí mainstreamové levice. Ten proces měl nesmírný úspěch a nakonec přispěl i k pádu Sovětského svazu a k ujištění, že politiky, které si vůdci zemí NATO zvolili, je udrží v té celkové trajektorii, po níž toužil anglo-americký establishment. (A fuller account of all the different incidents identified as part of Gladio is offered by Daniele Ganser’s NATO’s Secret Armies and Richard Cottrell’s Gladio: NATO’s Dagger at the Heart of Europe, available from Amazon and all good book providers.)

  Sestřelené letadlo SU-24 a zpověď jednoho z přeživších pilotů

Tento příběh je mezi studenty alternativní historie a přívrženci alternativních médií relativně dobře znám, avšak operace tajné armády tady v Británii nebyly podrobeny tak důkladnému výzkumu, např. jako italská Gladio.

Možná je to jen slovíčkaření, protože ve stejném okamžiku, kdy ty vzadu zůstavší jednotky na kontinentě rozpoutaly vládu teroru, začaly i ty ‚potíže‘ v Irsku. Ta samá taktika byla uplatněna na politické hnutí za nezávislost v Irsku jako na hnutí demokratických komunistů v Itálii a jinde. Byly infiltrovány jak republikánské, tak roajalistické frakce, radikalizovány, militarizovány a vyslány na cestu sebe-destrukce a kontraproduktivního násilí. Otázka spiknutí v irském konfliktu stejně jako vzadu zůstavší armády byla nastíněna už v četných oficiálních i neoficiálních šetřeních, z nichž nejprominentnější je Cory vyšetřování. (3)

Ač je tato znalost o Gladio a dalších tajných armádách extrémně důležitá, je to z větší části historie. Už tu nemáme žádnou hrozbu domácí subverze od komunistů, ani skutečnou ani vyfabrikovanou, a svět se točí dál. Ač irský konflikt pořád doutná, ta vleklá kampaň městského terorismu na hlavním britském ostrově skončila před 15 lety, a tak by se člověk mohl docela dobře ptát, proč je to pořád důležité?

Gladio část B
Odpověď na tuto otázku byla však poskytnuta přes série vynímečných interview s bývalou překladatelkou u FBI a uznávanou vynašečkou Sibel Edmonds, které s ní udělal „jeden z několika zbývajících světových konspiračních teoretiků o 11.9“ James Corbett. Během několika posledních týdnů Edmond nastínila, jak je to s tou současnou špionážní hrou kolem radikálního islámu, což je zadokumentováno v pracích mj. Nafeeze Ahmeda, a že je to ve skutečnosti pokračování Gladio. Mluví o tom jako o ‚Gladio B‘, když identifikuje změnu politiky kolem roku 1996 po incidentu v Suserluku, při němž byly opět zrazeny ty síly, co na tom v hloubi Turecka pracovaly.

Abychom parafrázovali Edmonds: ačkoliv spiknutí spolu s radikálním islámem probíhá už desítky let, až do roku 1996 nebylo učiněno formální rozhodnutí NATO, že se opustí předchozí tajné vztahy s neo-fašisty a nahradí se islamisty.

To podporuje množství dat, např. mezinárodní islamistická organizace Al-Muhajiroun se náhle v letech 1996-97 stala v Británii nesmírně prominentní. Omar Bakri, který později přiznal, že byl informátorem MI5, byl v Al-Muhajiroun klíčovou postavou, a to je partner organizací jako Mezinárodní islamistická fronta. Oni hráli ústřední roli v procesu, v němž byli rekrutováni mladí muslimové, radikalizováni, vycvičeni a vysláni, aby bojovali ve válce NATO, aby destabilizovali Balkán.

Podobě i Al Muqatila, obecněji známá jako Libyjská islamistická bojová skupina LIFG, byla v té době v Británii rovněž prominentní. Následně po jejím neúspěšném pokusu o atentát na plukovníka Kaddáfího v únoru 1996 se několik vedoucích členů této skupiny přesunulo do Británie a zřídili tu jejich hlavní kancelář. Mezi nimi byl i Anas Al-Liby, který byl nejspíš agentem MI6 zverbovaným jako součást jejich sponzorství pro pokusy o atentáty. Ten žil v Manchesteru od roku 1996 do roku 2000, neboť dostal politický azyl. Razie na dům spojený s Al-Libym v květnu 2000 vedla k několika zatčením, ale Al-Liby z toho vyklouzl, protože pravděpodobně dostal od úřadů echo. (4)

Podle Edmonds se od té doby operace Gladio B rozrostla a zahrnuje speciálně radikální islamizaci Střední Asie a Kavkazského regionu a obecněji celého Středního východu. A opět, spousta z dostupných informací podporuje její tvrzení, zvláště ty týkající se hnutí Gulen, ale také vztahů NATO s islamistickými organizacemi jako je Muslimské bratrstvo, a s teroristickými skupinami jako Jundullah, které destabilizují Írán a MEK a MKO. Mnohé z toho vytane, když člověk čte zprávy mainstreamových médií s tím správně naladěným zrakem a sluchem, a když bude trpělivý a dostatečně tolerantní k jejich zvykům namíchat příležitostná pravdivá sdělení do těch jejich mixů, ale nikdy se nenechat nalákat na důsledky toho příběhu nebo zůstat při jeho dalším sledování, kam až to vede. My však pořád zůstáváme u těch klíčových otázek.

Kdy se Gladio A změnilo na Gladio B?
Ač je velká část analýz Edmonds o Gladio B vynikajícím způsobem ověřitelná pro ty, kdo ví, kam se mají dívat, a souzní s většinou mé vlastní práce o teroristických dvojích a trojích agentech, existuje spousta informací, které naznačují, že přinejmenším ta myšlenka na nahrazení fašistického Gladio A islamistickým Gladio B stratégy napadla daleko dříve. Odhalování Gladio A začalo v Turecku v 70. letech, kdy to přilákalo značnou pozornost, když bylo publikováno několik dokumentů o Gladio. K tomu patřil i Polní manuál US Army 31-15: Operace proti nepravidelným silám, což byl americký výcvikový manuál ze 60. let pro výcvik ve speciálním válčení, který byl přeložen do turečtiny. (5) Bylo to snad nevyhnutelné, že po těchto tureckých odhaleních došlo k přiznání celého tohoto příběhu o Gladio, což poněkud znehodnotilo jeho užitečnost.

  Novinář přináší šokující svědectví! Stovky tisíc bojovníků IS jsou už v Evropě

Mezi tím v Itálii vyšetřoval soudce Felice Casson různé teroristické činy včetně bombového útoku v Peteano v roce 1972. To jej nakonec dovedlo k pachateli – Vincenzo Vinciguerrovi, neofašistickému členovi Ordine Nuovo a Avanguardia Nazionale, který byl po útoku propašován ze země a chráněn mezinárodní sítí Gladio. Vinciguerra byl odvezen zpět do Itálie a začal mluvit, čímž vysvětlil celou operaci. V tomto okamžiku jeho ochranu zastavili a byl následně postaven před soud. Pokud by snad ty informace, co přišly z Turecka, nestačily, aby signalizovaly, že to je NATO, kdo zahaluje tajemstvím tajné armády, tak pro to, aby se ten závoj tajemství proděravěl, určitě posloužilo Viciguerrovo svědectví.

Naštěstí pro ně tento příběh dospěl k okamžiku, kdy se NATO spiklo s radikálním islámem, když do této habaďůry významným způsobem vstoupil Ali Mohamed. Zatímco v roce 1984 Viciguerra v Itálii vykládal příběh Gladio, nabídl Ali své služby CIA, která ho vzala. Poslali ho, aby špehoval v Německu Hizballáh, což udělal tak, že přijal taktiku otevřeně dvojího agenta ‚dangled mole‘ a odhalil svým cílům, že pracuje pro CIA, ovšem ve snaze přesvědčit je, že je pořád loajální k jejich straně. I přesto, že tuto skupinu úspěšně infiltroval, v určitém okamžiku ho od CIA vyhodili jako nevěrohodného. (6)

Existuje však spousta důkazů, že i to bylo divadélko vykonstruované, aby z Aliho učinilo agenta, kterého lze zapřít, aby byl použit pro hluboce utajené špehování. Jednou z věcí bylo i to, že prvním Aliho kontaktem se CIA nebylo to, když je on vyhledal v roce 1984 v Káhiře, nýbrž když přišli oni za ním v roce 1981 v Americe. Zatímco členové té samé skvadrony egyptské armády jako Ali vraždili Anwara Sadata, tak byl Ali v čtyřměsíčním výcvikovém programu ve Fort Bragg v Severní Karolíně. Když tam byl, přišla za ním CIA, které ho zkusila zverbovat. I přes důsledky těchto informací, je pozoruhodné, že tyto pochází z oficiálních zdrojů; jmenovitě ze Střediska boje proti terorismu ve West Point. Ti vypracovali biografickou skicu o Ali Mohamedovi popisující kontakt z roku 1981 a citují jako svůj zdroj rozhovor s Danem Colemanem, agentem FBI přidaným k jednotce CIA pro bin Ládina, který Aliho vyslechl, když byl nakonec zatčen. Tento profil ale už není na webové stránce ve West Point už dále k dispozici (nejsem schopen domyslet proč), je ale dosažitelný přes Wayback Machina. (7)

Dále, pokud byl Ali v roce 1984 považován za nespolehlivého, tak proč pro něj zařizovali vízum, aby letěl do USA v roce 1985? Proč neupozornili všechny na nebezpečí, které představuje, když požádal o vstup do armády? Proč tehdy poslali agenta, aby se s ním znovu ve Fort Bragg setkal poté, kdy byla jeho žádost úspěšně vyřízena a byl poslán do Střediska speciálního válčení US Army? Proč všichni, kdo ho znali, počínaje jeho manželkou a kamarády v Kalifornii až po velitele ve Fort Bragg si mysleli, že pořád po celou tu dobu pracuje pro CIA?

Ali Mohamed: Operativec Gladio B?
Významné je to, že Ali byl u Al-Káidy, takže podle Yves Guerin-Serac a Pino Rauti z Aginter Press a z Ordine Nuovo – to byl zkušený špion ze speciálních sil, který mohl z vyplašených rekrutů udělat zocelené chlapíky, schopné jednat extrémně násilně. Ali byl hlavním trenérem Al-Káidy od konce 80. let do svého zatčení v roce 1998. Jednou z klíčových lokalit bylo utečenecké středisko Al-Kifah v New Yorku, které počátkem 90. let převzali příznivci slepého šejka Omar Abdel Rahama, který podobně jako Ali přijel do USA na CIA sponzorované vízum. Al-Kifah byl dějištěm výcvikových sezení a seminářů, které vedl Ali, a k tomu docházelo jak během sovětsko-afghánské války – tehdy byl Ali umístěn ve Fort Bragg – tak i když tak válka začala končit – a Ali byl pořád záložníkem armády USA a žádal o job u FBI.

  Můžeme ztratit kdykoliv trpělivost, varuje Erdogan

Alim vycvičení žáci v roce 1993 v New Yorku spáchali bombový útok na Světové obchodní centrum a nejspíš vycvičil i Rmazi Yousefa, který sám sebe prohlásil za strůjce tohoto útoku. Oba byli určitě i ve stejné oblasti Afghánistánu a pohybovali se během roku 1992 v těch samých výcvikových táborech. Když Ramzi a jeho průvodce v září 1992 dorazili do New Yorku, táhli s sebou knihy s recepty na bomby, přeložené do arabštiny, což byl nejspíš produkt práce Aliho Mohameda. (8) Ač byl při procesu s pachateli WTC tehdy uveden jako neobžalovaný spolu-spiklenec, tak Ali nikdy při těchto procesech nesvědčil, i když jej jako svědka předvolávala obhajoba, která tvrdila, že jeho aktivity v Al-Kifah byly oficiálně povoleny americkou vládou, jak vyplývá z Operace cyklon na podporu afghánských múdžáhídů během sovětské okupace.

V letech po bombovém útoku na WTC Ali téměř řídil operaci bombového útoku na africkou ambasádu v roce 1998 pod pseudonymem Jeff. Podle jeho rozsáhlého doznání, prováděl koncem roku 1993 pozorování americké ambasády v Nairobi, jehož bylo využito k rozhodnutí, jak provést na tuto budovu bombový útok o několik let později. (9) Při tom pozorování byl spolu s ním Anas Al-Liby, člen LIFG, který se o pár let později přestěhoval do Manchesteru v Anglii. Když v květnu 2000 udělali razii na Al-Libyho dům, našli úřady kopii výcvikového manuálu Al-Káidy, který napsal Ali Mohamed. Zrovna tak jako u výcvikových dokumentů tajné turecké kontrapartyzánské armády, i výcvikový manuál Al-Káidy byl upravenou verzí překladu amerických armádních manuálů, které Ali ukradl z Fort Bragg.

S tímto druhem konexí a paralel bychom se mohli ptát, zda ty předběžné kroky toho, z čeho se pak stalo Gladio B, byly činěny přes Ali Mohameda po více než desetiletí před tím, než bylo učiněno formální rozhodnutí, které Sibel Edmonds identifikovala, že k němu došlo v roce 1996. Jedním z klíčových aspektů Gladio kromě použití zástupných armád k provádění násilností a šíření ideologií ve snaze přetvořit svět je vytvoření obrazu nepřítele. Zrovna tak jako u Rudých brigád v Itálii, Frakce Rudé armády v Německu, Irské republikánské armády v Británii a Irsku mezi jinými, byli tito infiltrováni agenty Gladia a manipulováni k funkcím sloužícím jako symboly pro strach a nenávist, a to samé se stalo s Al-Káidou. Nástrojem tohoto procesu byl Ali Mohamed, který Al-Káidě pomohl provést teroristické útoky v 90. letech, které je učinily přinejmenším u velké části veřejnosti použitelnými, aby pak mohly odpovídat i za 11.9.

Bez ohledu na přesný původ Gladio B a přesný okamžik, kdy došlo k tomu posuvu politiky, je z příběhu Sibel Edmonds jasné, že v tom opravdu byl ohromný rozsah úsilí ze strany NATO snažícího se o zapojení radikálního islámu jako zástupné síly přes sítě spiknutí, agentů, dvojích agentů a nastrčených pěšáků poslouchajících rozkazy. Záměry a strategie nového modelu terorismu NATO jsou pořád do velké míry ty samé jaké ty staré – využít strachu z městského teroru, aby se domácí populace odstrašila od konstruktivních politik a směrem ke konsolidaci policejního státu poskytováním obrazu nepřítele, poskytováním gerilových sil k obtěžování Rusů a Číňanů a k pomoci při svrhávání cílových vlád. Gladio je naživu a vede se mu dobře, jen přeřadilo na jinou rychlost. (10)

(JRu, AC24.cz)

Komentáře